Po mořském dně se hlavně v noci plíží neuvěřitelní tvorové – červi. Tito málokdy viditelní obyvatelé mají rozličné tvary i způsoby života. Jsou to, stejně jako třeba žížala kroužkovci (Annelida), ale narozdíl od žížaly patří do skupiny tzv. mnohoštětinatých červů (Polychaeta).
Jsou to převážně mořští živočichové. Existuje více jak 10 000 rozličných druhů. Mají článkované tělo, na každém článku mají pár parapodií, který nese chitinózní štětiny (chaety). Parapodia slouží nejen k pohybu, ale také velmi často k dýchání – jsou na nich vnější žábry. Štětiny někdy, kromě usnadnění pohybu červ používá i k obraně. Jako je tomu například u nočního červa – nereidky. Její štětiny jsou velmi křehké a lehce se lámou. Při ohrožení je schopná štětiny naježit, kontakt s nimi je velmi nepříjemný. Tenké štětiny lehce proniknou skrz kůži, uvnitř se rozlámou na menší části a dochází tak k zánětům a infekcím. Štětiny se nedají z rány nijak vyndat, neustále se lámou, a tak v ráně zůstávají. Nezbývá nic jiného, než počkat až z rány vyhnijí. I přes toto možné nebezpečí je nereidka velmi krásné zvíře. Elegantně se pohybuje po skalních stěnách a vyhlíží svou kořist. Má velmi silná kusadla s jedovými žlázami, kterými kořist usmrtí. Na hřbetě má velmi dobře viditelné zranitelné vnější žábry. Nereidku můžete potkat hlavně ve Středomoří, ale při troše štěstí ji zahlédnete i na nočním korálovém útesu. Výrazné červenavé zabarvení dělá z nereidky velmi atraktivního červa.
Příbuznou nereidce je afroditka. Ta preferuje spíše písčité dno, velmi často je v něm zahrabaná a na povrch vykukují jen její štětiny, které také mohou při špatné manipulaci poranit. V zásadě jsou ale její ostny velmi hladké a dokonce opaleskují. Dorůstá do délky až patnáct centimetrů a je šedavé barvy. Často se plete s o trochu menší hermionou.
Velmi ceněným červem je Palolo zelený (Eunice viridis), který žije na korálových útesech v Tichém oceánu. Jeho rozmnožovací cyklus je přesně ovládán fázemi Měsíce. V říjnu a v listopadu vyplavou zadní části naplněné pohlavními buňkami na hladinu moře. Vajíčka jsou velmi oblíbeným pokrmem, a tak se v tomto období shromáždí celé vesnice na plážích a vajíčka na hladině sbírají. Zadeček palolovi zase postupně doroste a on se může opět rozmnožovat.
Nejznámějšími mořskými červy jsou rournatci. Tihle tvorečkové žijí přisedle v rource, která je vápenitá nebo pergamenová. Na hlavě mají velká vějířovitá tykadla, která vystrkují ven a chytají do nich potravu. Jsou to, na rozdíl od dravých mobilních červů, filtrátoři. Živí se detritem a planktonem. Vějíře mohou mít různé barvy i tvary. Některé druhy vytvářejí jeden vějíř, jiní dva a někteří, jako třeba středomořský zástupce Sabella spalanzan, mají tykadla jako spirálu. Jedinci ze skupiny Serpulidae mají speciální víčko (operculum), které po zatažení brání jejich vstup do komůrky. Jejich rourka je tvořena CaCO3, díky tomu mohou zapouštět rourky do nitra skal nebo schránek korálů. Rourky po těchto mrtvých rournatcích se mohou splést s měkkýšem z čeledi Vermetidae, ale dá se to lehce odlišit. Rournatci mají pouze dvě vrsty, zatímco měkkýši tři vrstvy schránek. Druhá rournatčí čeleď Sabellidae nemá operculum a rourky jsou tvořené hlavně pergamenem, jsou vcelku měkké a zranitelné. Červ se do nich sice také může schovat, ale protože rourky jsou často nad substrátem a vlají ve volné vodě, je velmi lehké rourku poškodit či ji úplně vytáhnout z mořského dna. Takové poškození je pro rournatce často smrtelné. Rournatci vypadají na útesu či na skále jako rozkvetlá jarní louka. Velké populace tvoří nádherné scenérie. Stačí se rozhlédnout po útesu, a když jsou rournatci venku, jejich barevná tykadla vlají v tmavomodré vodě a lesknou se na slunci. Je to pohled, jak do zcela jiného světa. Tito drobečkové dokáží nám známé místo zcela proměnit.
V noci nás zase překvapí tajuplní noční červi. Setkání jsou to mnohdy velmi překvapivá a nečekaná, trvající jen zlomek sekundy. Kolikrát ani nevíme, co se to před námi barevného v písku mihlo. Každý člověk, který má alespoň trochu dobrodružnou povahu, může s troškou štěstí podivný svět těchto červů postupně objevovat, a tak pronikat do dalšího neuvěřitelného tajemství mořského světa.