Sklípkani a tipy pro budoucí chovatele

O jednotlivých druzích sklípkanů už bylo napsáno mnoho odborných článků, proto se tento můj příspěvek ubírá trochu jinou cestou. Rozhodně se nejedná o vyčerpávající odbornou studii, ale spíše o shrnutí mých vlastních postřehů, zkušeností a doporučení, které snad zaujme zejména čtenáře, kteří o pořízení pavoučího chovance teprve uvažují. Myslím si, že z následujícího textu jasně vyplívá, že nejsem odborník a pavouky chovám jen v malém množství a pouze pro své potěšení.

Stáří rozhoduje

Mým prvním pavoukem, kterého jsem si pořídil, byla Brachypelma Vagans neboli Mexická tarantule. Po přečtení odborné literatury, prolistování internetových fór a konzultací s několika chovateli (jak je všude doporučováno) padla má volba právě na tohoto pavouka s červenými chloupky na zadečku. Všechny zdroje o něm mluvily jako o nenáročném, mírném, netoxickém a snadno dostupném zemním sklípkanovi. Navštívil jsem Terra burzu v Ostravě a zakoupil dva malé uzavřené kelímky s pavoučím obsahem, kus za 30 Kč (v roce 2004). Nutno dodat, že se jednalo o pavouky odrostlejší, kteří byli asi ve čtvrtém svleku. Podle mého názoru je s nimi mnohem lepší manipulace a snadněji se krmí než úplně malí pavoučci „mšicovité“ velikosti, uzavření ve filmovkách. Zakoupené jedince jsem přechovával v průhledných plastových krabičkách od salátu asi do tří čtvrtin naplněných drcenou kokosovou kůrou (lignocelem), kterou jsem pravidelně vlhčil. V této době jsem mohl sledovat jak malí, ale velice aktivní pavouci každý den budují nové chodbičky a jak celý obsah krabičky stále přeskupují. Zanedlouho jsem byl svědkem jejich několika svleků. To je také jeden z důvodů, proč začínajícím doporučuji pořídit si pavouka mladého.
U dospělého jedince by se o možnost sledovat toto růstové období připravili, což by byla podle mého názoru škoda. Po tom co začne být pavoukům salátová krabička těsná, je třeba je přestěhovat do něčeho většího. Buďto do větší krabičky nebo přímo do finálního terária.

Jaké terárium?

Já jsem použil skleněná terária o rozměrech 20×20×16 š×h×v, jedno jsem zakoupil na terra burze a jedno si nechal vyrobit u sklenáře (druhá možnost je obvykle o něco levnější). Při zařizování terária doporučuji, aby se začínající chovatelé inspirovali v literatuře nebo na internetu, návodů a rad najdou jistě dost. Já zde na toto téma uvedu jen pár svých tipů. Nepoužívejte pro dekoraci (např. zadní stěnu) polystyren, pavouci jej „okusují“ a drolí. Živé rostliny nemají v teráriu příliš dlouhou životnost a dřevo má tendenci plesnivět. Sám jsem samozřejmě vyzkoušel celou řadu různého zařízení a uspořádání terária, ale nakonec jsem se dostal k jednoduchému schématu, který mně a mým chovancům vyhovuje asi nejvíc. Osvědčilo se mi terárium přístupné shora – pokud potřebujete provést nějakou údržbu a máte obavu, aby vám pavouk neutekl, jednoduše ho shora přiklopíte plastovou krabičkou. Na dno terária dávám vrstvu zmiňované drcené kokosové kůry (dobře udržuje vlhkost), několik větších kamenů, úkryt z kokosového ořechu a misku s vodou. Prosté a jednoduché zařízení terária mi tak umožňuje dobrý výhled na pavouka ze všech stran a snadnou manipulaci i čistění. Nutno dodat, že pavoukům poskytuji pouze pokojovou teplotu a denní světlo, takže v teráriu nepožívám žádné umělé osvětlení ani vyhřívání.

Jak s pavoukem manipulovat?

Rád bych ještě uvedl pár poznámek k braní pavouků na ruku (tzv. pavoučímu exhibování), mou brachypelmu jsem si do ruky vzal pouze jednou a to při příležitosti stěhování do většího terária. Musím říci, že jsem se ani tak nebál že mě kousne, jako spíš toho, že mi někam uteče, což se málem stalo. Je třeba si uvědomit, že pavouci jsou velmi rychlí, zvláště mladí jedinci a zmizet z dohledu během několika vteřin pro ně není žádný problém.
Proto se při manipulaci s nimi doporučuje pracovat na velké prázdné ploše. Pokud je však touto plochou stůl a pavouk doběhne až na jeho okraj a rozhodne se z něj skočit (spadnout), pak může dojít i k jeho usmrcení. V mém případě nakonec všechno dobře dopadlo. Plyne z toho však mé doporučení pro začínající chovatele, aby v zájmu zdraví svého a hlavně zdraví jejich chovanců, nebrali pavouky do ruky (pokud to není nezbytně nutné) a pro bezpečnou manipulaci použili metodu přiklopené krabičky – pavouka shora přiklopit plastovou krabičkou a zespoda podsunout víčko.

Závěr

Na závěr bych si dovolil malé shrnutí. Všem, kteří o pořízení pavoučího krasavce uvažují, doporučuji, aby si nejprve dobře ujasnili co od něho vlastně očekávají. Pavouci jsou nenároční, nezapáchají, nehlučí, nepotřebují moc místa, nemusíte jim svítit ani topit a bez potravy a vody vydrží opravdu dlouho. Na druhou stranu se s nimi moc nepomazlíte, nenaučíte je žádné triky, nepobaví vás svým skotačením a při manipulaci s nimi musíte být opatrní. Když se mě lidé ptají, proč je vlastně chovám, většinou odpovídám, že je mám jako živou dekoraci. Pro toho, kdo se umí dívat, se jedná o velmi zajímavé živočichy.