Psychoželva Leesa a lov rohatých zmijí – 10. část

Během práce na textech o obchodu s chráněnými zvířaty se mi dostalo pozoruhodně rozporných informací. Na jedné straně je prý Česká inspekce životního prostředí mezinárodně hodnocena velmi dobře, to jsem se dozvídal ze všech stran, na druhé straně jsem se setkal s nekompetentností, podivnými praktikami, a navíc zjistil, že základní podmínka kontroly černého obchodu, fungující databáze se všemi k nám dovezenými zvířaty, neexistuje. Co všechno tedy brání inspekci v práci a proč?

Celkem jsem v té době napsal dva články o prodeji neregistrovaných zvířat. O tom, jak inspekce životního prostředí odpočívá v pokoji, a v dalším textu jsem na příkladu causy Štěpána ukázal, jak si případy „pašování ohrožených zvířat“ naši ochranáři doslova vymýšlejí. Pak mě inspektor Karel Kerouš začal stíhat pro přestupek nezákonného nákupu plazů a zadržel mi dvě želvy. Chýlilo se k dalšímu výslechu ve věci, byla polovina ledna 2006, pátek odpoledne a mně zazvonil služební mobil.

„Pašovatelé“

Volal pan PaeDr. Luboš Mácha, šéfredaktor papouškářského časopisu Exota, a pokoušel se mně, dejme tomu, ovlivnit. Začal tím, že je nyní ochranář ptactva a hlava v. o. p. Exota (viděli jsme se před deseti lety v jiné cause) a že bojuje proti pašerákům, zvláště těm velkejm. V jeho hantýrce to jsou „pašovatelé“ … „A jedinej, kdo nám pomáhá, kdo nám o těch velkejch kauzách vždycky dával informace, je Karel Keroušů …“ Poté si pan Mácha stěžuje, že jej ti pašovatelé trýzní. „Jeden grázl nás dokonce žaloval. A víš, jak to vypadá se soudcem, je to zaplacený. On sem ale ten pašovatel dlouhodobě pašuje papoušky z Karibiku! Na Svaté Lucii mu v roce dva tisíce dali do pasu razítko nežádoucí a vykopli ho!“
Ptám se, kdo mu kromě Kerouše takové zajímavé informace dává, a Mácha říká cosi až neuvěřitelného. Jeho spolehlivým informačním zdrojem o pašovatelích je pan doktor Petr Švec, předtím odsouzený v mediálně známé korupční cause. Šel sedět kvůli úplatkářství ve věci dokladů totožnosti chráněných papoušků, které měl jako státní úředník ochrany přírody na ministerstvu životního prostředí v kompetenci.

Výslech

Pak se zas Mácha vrátí ke Keroušovi. „Já teď Keroušovi telefonoval, jestli nemá na toho pašovatele Nedělníka něco novýho, a on si stěžoval, že vůbec nemá čas kvůli tvejm želvám.“ Konečně padlo v Máchově historce jméno „pašovatele“ a já si musel sednout. Mácha mi udával chovatele, který jako první vystoupil proti úplatkům na ministerstvu životního prostředí a napsal ministrovi dopis, který vyšetřování úplatkářské aféry završené Švecovým odsouzením nastartoval. Pak Mácha vykládá, že Kerouš je ochoten si nasypat popel na hlavu a jít se mnou na pivo, když na něj budu hodnej. Odmění mě dostatkem podkladů ke kauzám velkých pašovatelů. Pak mi Mácha dá pokyny, jak mám dát Keroušovi před výslechem najevo, že mě on, Mácha, kontaktoval.
Na výslech k inspektoru Karlu Keroušovi se mnou jde 16. ledna kolega z Reflexu Tomáš Feřtek. Tentokrát nejsem vyslýchán v místnosti zdobené preparovanou hlavou aligátora, jen inspektor Kerouš občas bodře prohodí (při pohledu na monitor s fotografií hromady mrtvých plazů) větu jako: „O tomhle máte psát, a ne o želvách!“ Když nakonec pronese skutečně zaznamenáníhodné: „Já psával do novin, ještě když jste chodili do základní školy,“ je na něj chvíli zlej i kolega Feřtek. Přesto to byl užitečný výslech. Normálně bych nejspíš tohle téma po dvou článcích nechal být, ale vytrvalost inspekce mě donutila zkoumat její práci podrobněji. Co se vlastně stane s těmi registračními listy, kvůli nimž mě popotahují? Tak se ptám nahlas, zda mnou koupené želvy někomu nechybějí. A zda je dohledali v databázi registrovaných zvířat, kterou zákon inspekci nařizuje vést. Inspektor Kerouš mě bryskně odkáže na ředitelství, uzavře výslech a konstatuje, že rozhodnutí ve věci mé pokuty a případného zabavení želv by mělo padnout do týdne.

Schůzka s Máchou

Schůzka s Máchou, kterou máme po výslechu, však neproběhne, jak jsem plánoval. Nedostanu slíbené podklady o pašovatelích, které měl údajně dodat Kerouš, pan Mácha mi nabízí jen pohlednice s papoušky, čtyři propisovačky a je po čertech opatrný. Jeden z ptákařů, které mi Mácha do telefonu udal jako pašeráky, a které jsem o tom zase informoval já, mě totiž dekonspiroval. Když se dozvěděl, že se mě jacísi zlí ochranáři snaží zmanipulovat k tomu, abych ho očernil, běžel si postesknout svému starému příteli Máchovi. Dojemné. Mimochodem, když jsme se ptali oficiální cestou inspektora Kerouše na pana Máchu, tvrdil, že s ním žádné kontakty nemá.
Kolega Feřtek mi začal v článku i celé cause aktivně pomáhat a zatelefonoval do Bruselu Ladislavu Mikovi, bývalému náměstku na České inspekci životního prostředí, později náměstku ministra životního prostředí Libora Ambrozka. Je od jara roku 2007 na vysokém úředním postu v Evropské komisi. On byl tím, kdo u nás zaváděl pravidla CITES.
„Mě tohle nedorozumění mrzí, protože z mezinárodního hlediska je naše inspekce, pokud jde o CITES, hodnocena velmi dobře. Internetové obchody jsou problém všude na světě. Na to nemá Inspekce dostatečné pravomoci.“ Pak pan Miko vysvětluje, že zhruba před pěti šesti lety zkoušeli jít po lidech, kteří inzerovali prodej zvířete bez CITES registrace. A dopadlo to vždycky stejně. Ti lidé se vymluvili, že to jen zkouší a zvíře ve skutečnosti prodat nechtějí. Proč nemůže inspekce věc předat policii, pan Miko přesně nevěděl. Inspektor se musí prokázat ještě před nákupem, takže předstírat nákup nemůže. A protože inspekce ví, že na internetové inzerenty je krátká, tak se touhle částí nelegálního obchodu prakticky nezabývá (kromě mě je prý čerstvě uzavřen jen ještě jeden případ). A pro policii je to kriminální činnost na okraji jejího zájmu.

Registrační list zvířete

Byl by tak velký problém, aby se Inspekce domluvila třeba s provozovateli inzertních serverů, ty velké jsou u nás dva, aby zavedli u těchhle inzerátů rubriku, kam by se vpisovalo číslo registračního listu zvířete? Prý nelze nikoho k něčemu takovému nutit, ale pokud vím, hlavně se o něco takového zatím Inspekce ani nepokusila. Takže v čem je tedy česká Inspekce tak dobrá? „Zavedla velmi účinný systém kontroly na hranicích. Ten ovšem padl s naším vstupem do Unie. A soustřeďuje se především na kontrolu obchodu se zvířaty. Tam se jí daří. Například já považuji zadržení Štěpána V. za velký úspěch, i když ho chytili na něčem, co je vlastně banalita,“ vysvětlil Miko.
Pokračování příště.
(Ze stejnojmenné knihy Jiřího X. Doležala, kterou vydalo nakladatelství Brána.)