Opisthocomus hoazin – živoucí fosilie?

Žádný jiný pták nezpůsobil systematikům tolik problémů, jako hoacin. Pravěké vzezření – existence dvou prstů s drápy na křídlech mláďat, zprvu svádělo k domněnce, že jeho původ je třeba hledat až u Archeopteryxe. Další výzkumy pak prokázaly, že drápy na křídlech nejsou reliktem z minulosti, ale naopak výsledkem evoluce.

Později byl tento druh řazen postupně nejméně k osmi řádům. (Např. tinamám, dropům, chřástalům, kurům, kukačkám …) Dnes je hoacin chocholatý (Opisthocomus hoazin) popisován jako jediný druh čeledi hoacinovitých (Opisthocomidae) v samostatném řádu hoacinů (Opisthocomiformes).

Hoacin chocholatý

Podivný pták s dlouhou chundelatou chocholkou, červenýma očima a modrou holou kůží na obličeji, je odlišný nejen svým pravěkým vzhledem, ale i způsobem života. Je to jediný ptačí druh, který má zažívání podobné trávícímu aparátu některých býložravých savců. Hoacinové jsou vyslovení býložravci, živící se téměř výhradně mladými listy a pupeny áronovitých rostlin. Obrovské množství této „spásané“ potravy ukládají do volete, které funguje přímo jako trávicí orgán. V něm je pak tato těžce stravitelná potrava zpracovávána i za pomoci bakterií, prvoků a hub. Probíhá zde mikrobiální kvašení podobně jako v předžaludcích přežvýkavců. Doba trávení představuje rekord zaznamenaný u ptáků. Hoacin tráví tekutinu osmnáct hodin a pevnou potravu jeden až dva dny. Hmotnost naplněného volete tvoří čtvrtinu celkové váhy hoacina, která je u dospělého ptáka 0,7–0,9 kg, při velikosti asi šedesát až sedmdesát centimetrů. Právě velikost volete je příčinou značné nemotornosti hoacinů, kteří spíše lezou po větvích stromů a jsou schopni pouze velmi krátkých přeletů (asi do 300 m). Ihned po přistání se hoacin opře o prsa. Zde se mu vytvořily zvláštní mozoly, o něž se pak opírá i při odpočinku a ve spánku. Na zem hoacinové neslétají, neboť odsud nejsou schopni vzlétnout. Dospělí ptáci, ačkoliv žijí téměř vždy v blízkosti řek, se na rozdíl od mláďat, vyhýbají i vodní hladině.

Rozmnožování a hnízdění

Hoacinové jsou společenští ptáci, hnízdící ve skupinách až deseti jedinců, kteří si v průběhu hnízdění vzájemně pomáhají. Velmi jednoduchá hnízda z větviček si stavějí ve větvích visících nad vodní hladinou. Po třicetidenní inkubaci se líhnou dvě až čtyři holá mláďata, kterým se v průběhu třiceti dní dvakrát změní prachové peří. Již od prvního dne jsou tato mláďata schopná plavat a dokonce se i potápět. Při nebezpečí vyrušený dospělý hoacin na hnízdě ustrne v poloze, která připomíná uschlou větev. Mláďata naskáčou do vody, pomocí nohou a křídel doplavou ke břehu a pomocí drápů na křídlech, nohou a zobáků vyšplhají zpět do hnízda. Hnízdní péče trvá asi třicet dní. Létat jsou mláďata schopná asi ve dvou měsících stáří, ve třech měsících pak ztrácejí drápky na křídlech a získávají respekt z vodní hladiny. Až do této doby je krmí rodiče polonatrávenou kaší přímo do zobáku. Pohlavní dospělosti dosahují ve stáří dvou až tří let. Do této doby se většinou drží v blízkosti rodičů.

Pozorování hoacinů

Pozorování hoacinů je nezapomenutelným zážitkem. Prehistoricky vypadající ptáci se kývají na tenkých větvích a neohrabaně (jakoby animačně) přeletují nad vodní hladinou, vydávají hlasité zvuky, podobné těžkému kuřáckému kašli a kolem sebe šíří hnilobný zápach. Díky tomuto pachu, způsobeném jejich složitým zažíváním, se hoacini nestali lovnou zvěří domorodých indiánů. Hoaciny kvůli jejich potravní specializaci nechová v současné době žádná zoologická zahrada na světě. Nějaký čas byli drženi v zoo New Yorku, kam jim byla dovážena zmražená potrava z Jižní Ameriky. Spatřit tyto zajímavé ptáky je dnes tedy možné pouze v jejich domovině. Žijí podél řek v tropických oblastech amazonské části Venezuely, Guayany, Ekvádoru, Kolumbie, Brazílie a Bolívie.