Holub nádherný (Ptilinopus superbus) Temminck 1810

Na přiložených fotografiích vidíte, že tento druh si svůj název opravdu zaslouží. Některé druhy holubů rodu Ptilinopus jsou stejně krásně zbarvené jako papoušci. Holub nádherný byl do Evropy poprvé dovezen roku 1865 a od té doby byl již několikrát odchován. Ve 21. století se stále větší oblibě těší holubi z tropických oblastí. Podle způsobu výživy je rozdělujeme na plodožravé a zrnožravé. Zanícení chovatelé dávají přednost plodožravým holubům, především kvůli jejich neobyčejné kráse.

Plodožer

Pro jedince z této skupiny holubů bývá někdy používán výraz plodožer. Současně je však důležité si uvědomit, že tito holubi mají s ohledem na způsob zažívání řídký trus a potřebují zvýšenou péči. Z vysoké vrstvy říčního písku je bezpodmínečně nutné seškrabovat řídký trus například malířskou stěrkou. Nově získané ptáky umístíme do karanténní klece v místnosti, kde se teplota pohybuje v rozmezí 16° až 19 °C. Na dně klece bude položen bílý papír, který zachycuje trus a je každý den vyměňován. Karanténa trvá zpravidla dvacet osm dní. Pokud se v tomto období neprojeví nějaké onemocnění, můžeme holuby přemístit do voliéry umístěné ve skleníku. Voliéra může mít tvar krychle o rozměrech 3×3×3 m. Světelný program dne může být prodloužen na dobu od šesti až do jednadvaceti hodin. Na skleníkovou voliéru volně navazuje zahradní voliéra o rozměrech 3×3×7 m, která je celá osázená rostlinami. Ze skleníkové do zahradní voliéry holubi přecházejí tam a zpět otvorem s klapkou. Skleník je osázen rostlinami kiwi, které v jeho horní části značně rozbují. Tato skutečnost má za následek žádoucí vedlejší účinek, aby se skleník za slunečného dne příliš nezahříval. V parném létě se část střechy skleníku samočinně otevře a zajistí uvnitř snesitelné podmínky k životu.

Chov

Ačkoliv holubi nádherní pocházejí ze subtropických nebo tropických oblastí, naše klimatické podmínky od poloviny května do poloviny října přečkají bez potíží. Mimo uvedené období se chovají v zimní ubikaci při teplotě 10° až 15 °C. Není nutné jim každý den předkládat nadrobno nakrájené jižní ovoce. Postačí nastrouhané jablko a mrkev, vaječná míchanice, uvařená rýže, rybíz, jahody, třešně bez pecek, bezinky a jeřabiny. Dvě posledně zmiňované si můžeme dát do mrazáku a v případě potřeby je připravit ke krmení. Jeřabiny si můžeme nasušit v dostatečném množství a dvanáct hodin před zavěšením do klece je namočíme do vlažné vody. Můžeme použít i různé kompoty. Z těchto surovin vznikne kaše, kterou holubi dostanou vždy ráno. Pro jeden pár postačí 2 dcl kaše. Do ovocné kaše můžeme přimíchat jakékoliv složky potravy a máme záruku, že holubi vše spotřebují. V zimním období se osvědčilo navlhčení měkkého krmiva dětskou výživou, obohacenou vitamínem C. Našim opeřencům můžeme také poskytnout broskve, hrušky, kousky melounu, rajčata, namočené rozinky a okurky. Zelené polní okurky a skleníkové hadovky obsahují důležitou kyselinu křemičitou, která zabraňuje požírání peří. Velice oblíbené jsou také borůvky, brusinky a bobule klikvy žoraviny. Přijmou také červené malvice válcovitého tvaru hlohu obecného a hlohu jednoblizného. Holubi si také rádi pochutnají na červenofialových tmavých peckovicích bezu černého, avšak jen v malém množství denně, protože ve velkých dávkách mohou vyvolat průjem. Kromě již zmiňovaných krmiv jim můžeme nabídnout také bobule vinných hroznů, které rozkrájíme na malé kousky (10×10 mm), lehce poprášíme hroznovým cukrem a přidáme kapku ve vodě rozpustných vitamínů. V horkých letních dnech budeme připravovat krmnou dávku dvakrát denně. Smysl tohoto opatření spočívá v tom, že k miskám s krmivem se po určité době začnou slétat vosy, ze kterých mají holubi doslova panický strach. Ranní a odpolední dávky by měly tento problém vyřešit.

Hnízdění

Pro hnízdění jim připravíme podklad hnízda, tj. drátěný kuchyňský cedník, umístěný asi dvacet centimetrů od stropu. Můžeme použít také deset centimetrů vysokou lýkovou podložku hnízda. Aby měli holubi větší pocit bezpečí, mají před hnízdem 15 cm vysoké prkénko. Hnízdo se bude nacházet skryté v horní části skleníkové voliéry.
Tok u těchto holubů nastává ve skleníku obvykle koncem března a může trvat i několik týdnů. Nejprve uslyšíme tokajícího holuba, který začne pronásledovat holubici. Honění po voliéře se den ze dne neustále stupňuje, takže chovatel se začne strachovat o život holubice. Aby měla na několik minut klid, střemhlav se zavěsí na pletivo voliéry. Holubi zpravidla tokají na nějaké větvi, raději však o něco výše nad holubicí. Holub se otáčí kolem vlastní osy a pokyvuje horní částí těla. Načepýří se, aby vypadal větší a hezčí. Jakmile je pojímání skončeno, samec se jen na chvíli prolétne po voliéře a opět přistane vedle holubice.
Za několik dnů nalezneme v hnízdě podlouhlé vejce s bílou skořápkou. Za pozoruhodnou můžeme považovat tu skutečnost, že holubice tohoto rodu snášejí pouze jedno vejce. Holubice sedí v hnízdě zcela nehybně od 17 do 9 hodin, holub ve zbývajícím čase. Jakmile se chovatel přiblíží k hnízdu, samec se k němu vždy otočí zády. Přibližně patnáctý den po pevném zasednutí na vejce bude na podlaze voliéry ležet skořápka a uslyšíme tiché pípání.
U takto vzácných holubů je velké riziko rušit je při hnízdění. Asi po dvanácti dnech se mládě začne poprvé soukat ven z hnízda. Má velikost vrabce a je tudíž ještě o tři čtvrtiny menší než jeho rodiče. Opeření na vrchní části těla je světlezelené, břicho o něco světlejší. S ohledem na krátký ocas napoprvé létá nejistě, ale rovně.

Mládě

Výletka je možné dodatečně okroužkovat nánožním kroužkem o vnitřním průměru 5,5 až 6 mm. Rodiče však poté, co chovatel chytí jejich potomka, předvádějí doslova divadelní představení. Holubice padá jako kámen k zemi a následně se třese jako pominutá. Holub se naopak drží na bidle jako přilepený, třese hlavou a tluče svěšenými křídly.
Přestože mládě rychle roste, samostatně přijímá potravu teprve až za šest týdnů ode dne vylíhnutí. Otec ho příležitostně dokrmuje. Rodiče jsou schopni zahnízdit dvakrát ročně. Jakmile se dostanou opět do toku, holubice začne odhánět výletka od krmítka. Výletka proto přemístíme do jiné voliéry. V podstatě to jsou klidní ptáci a v jejich společnosti můžeme chovat i menší druhy holoubků.