V lednu letošního roku jsem se zúčastnila přednášky českých špičkových veterinářů na téma reprodukce. Od doby mého absolvování (21 roků) se poznatky poněkud změnily, výrazně se zlepšila a rozvinula diagnostika. K tomu přibyly nové nebo nově popsané nemoci rozmnožovací soustavy. Všichni jsme přetíženi civilizací, imunita klesá a reprodukčních problémů přibývá z mnoha důvodů.
Byli jsme zvyklí, že fena hárá (barví, má říji) dvakrát ročně, většinou po šesti měsících. To dnes už neplatí. Feny mohou mít zkrácený cyklus i na čtyři měsíce, často na pět a půl měsíce. To je hraniční doba, aby se děloha zregenerovala a fena mohla zabřeznout. Při krátkém intervalu říjí dochází k poruše zahnízdění vajíček. Zdravotnímu stavu feny však vícečetná hárání nevadí. Prodloužit interval mezi říjemi je do určité míry možné homeopatiky a bylinami, ale vyžaduje to individuální vyšetření každé feny. Po dvanácti až osmnácti měsíčním podávaní homeopatik se cyklus ustálí a fena hárá za pět až šest měsíců namísto původních čtyřech. Pokud chceme připouštět fenu, která má krátký cyklus, je třeba začít s homeopatií ihned po ukončení říje. Jinak stačí dva měsíce před očekávaným háráním.
Dlouhý cyklus říjí, deset až dvanáct měsíců, je ještě považován za fyziologický. Pokud chce chovatel krýt fenu s dlouhým cyklem a interval zkrátit, je potřeba správné načasování. Říji feny ovlivňuje její zdraví, obezita i podvýživa. Tyto dva faktory prodlužují nástup říje, stejně tak jako nedostatek světla! Feny chované jen doma nebo v temném kotci, mohou proto prodloužit interval mezi říjemi. Nutný je pobyt na světle, nejlépe přirozeném, nebo alespoň dvanáct hodin svítit, případně postupně prodlužovat světelný den. Přítomnost psa urychluje nástup říje, stejně jako přítomnost více fen zkracuje cyklus. Naopak submisivní fena, která žije ve stálém kontaktu s dominantní fenou, nemusí hárat nebo zabřeznout vůbec. Důležitá je socializace feny. Fena si má uvědomovat, že je pes a má se umět mezi psy chovat. Pokud tomu tak není, může mít méně výrazné projevy říje.
Urychlit nástup říje a zvýraznit ji, můžeme dobře zvládnout pomocí homeopatie. Je třeba ale začít ve správnou dobu. Má-li fena hárat na jaře, těžko ji rozháráme na podzim, když se dny zkracují. Ale od zimní rovnodennosti už můžeme homeopatii plně nasadit a uspíšit tak říji o jeden až dva měsíce. K tomu se používají homeopatika například Pulsatilla 5ch, Agnus 5ch, Senecio 5ch, Aristolochia 5až 9ch, Sepia a byliny jeřáb, rozchodnice, kotvičník. Podávání a koncentraci homeopatik i bylin určí homeopat individuálně. Při krytí je třeba respektovat zákonitosti říje psů. Nevhodné načasování také snižuje zabřezávání.
Pokud má fena slabé příznaky říje, je opět možné je individuálně zvýraznit pomocí homeopatik, stejně jako podpořit ovulaci – zvýšit počet vajíček (homeopatika Aristolochia, Pulsatilla, z bylin kotvičník, aj). Dnem říje je den první krvavé kapky, většina fen má deset dnů krvavý výtok, psy nezajímá a sama o ně nejeví zájem. V této době rostou na vaječnících folikuly, ve kterých jsou vajíčka. U malých plemen může být období zrání – období neplodné – kratší, sedm až osm dnů. U větších plemen se naopak většinou prodlužuje, například u bulteriérů až na patníct dní. Nicméně bych při společném soužití nespoléhala na to, že nám pes fenu nenakryje a od osmého dne bych ji oddělila. Když fenka začne být svolná ke krytí, je to doba časného estru - časné říje, ale ještě není oplození schopná. Dva dny po začátku svolnosti zrají folikuly s vajíčkem. Než prasknou, vajíčko se uvolní a postupuje do vejcovodu, kde prodělává další zrání. Toto zrání trvá dva dny. Vajíčko se oplozuje ve vejcovodu. Máme tedy čtyři dny od první svolnosti ke krytí, kdy je teprve vajíčko oplození schopné. Podle nových poznatků trvá schopnost oplození jen dvacet čtyři hodin, takže štěňata musí být stejně stará (my jsme se učili, že se vajíčka uvolňují až osm dnů, proto štěňata mohla být teoreticky různě stará a doporučovalo se krýt vícekrát). Sperma musí ve feně zrát šest až deset hodin, ale vydrží v ní čtyři dny, dokonce i šest dnů, je-li kvalitní. Optimální tedy je, když kryjeme třetí až čtvrtý den po první svolnosti, abychom zavedli sperma před dozráním vajíček. Pokud by se zrání folikulů i vajíček zpomalilo, kvalitní sperma by ho mělo stejně zachytit.
K diagnóze správného dne krytí se používalo cytologické vyšetření, které je však nyní zpochybňováno. Větší úspěšnost má stanovení hladiny progesteronu z krve feny. Kolegové veterináři mají ale již zkušenosti, že nemohou tabulkově napočítávat nárůst progesteronu od prvního odběru, který bývá ve chvíli světlání výtoku 2 až 2,5 nanogramů. Některé feny nárůst zpomalí v této fázi a prodlouží si období s nízkým progesteronem. Proto je vhodné za dva dny udělat vyšetření krve znovu, případně i za tři dny, pokud máte blízko psa a nejste odkázáni na cestování. K ovulaci dochází při 4 až 8 nanogramech. Krýt můžeme v době ovulace, neboť vajíčko zraje jeden den a spermie několik hodin. Velmi zajímavé jsou výkyvy hladiny progesteronu, za což údajně nesou vinu laboratoře.
Dalším ukazatelem vhodné doby ke krytí je zmenšení stydkých pysků, zesvětlání výtoku až na růžovou vodičku a špatně pronikající prst do pochvy. Je to asi čtvrtý den po první svolnosti k páření. Fena v tyto dny už psa udrží, zatímco předchozí dny ho provokuje, ale při náskoku uhne.Někdy i chňapne.
Feny mohou být neochotné k páření kvůli špatné socializaci nebo individuální povaze. Homeopatikum Sepie pomůže inteligentním dominantním fenám, které nemají rády samce. Staphysagria působí proti pocitu znásilnění, když musíme fenu držet. Pulsatiolla je pro feny, které mají raději pána než psího ženicha, a další z homeopatik Ignatia pro fenky vznětlivé, chvíli hodné a svolné, chvíli agresivní. Lachesis je vhodné pro agresivní feny všeobecně. Podáváme ředění 30–200ch, den před krytím a hodinu po krytí.
Na oplození stačí půl mililitru semene, nemusíte se tedy obávat, když se psi nesváží a penis po pár minutách vypadne. Prvničku můžeme na krytí doma připravit prstem namazaným v sádle, mnoho fen má panenskou blánu a pohlavní styk je bolí. Při proražení hymenu pak cuknou, zapiští nebo kousnou a odmítají se nechat nakrýt. Mohou i krvácet, což snižuje přežití spermií.
Sperma tedy zavedeme penisem, katetrem nebo hadičkou. Přirozené krytí je ideální, ale stále se vyskytuje více překážek přirozeného spojení psů. Při inseminaci je opět dobré připravit fenu drážděním. Pes obvykle dobře reaguje na dotek, zejména v přítomnosti feny. Semeno může být mimo tělo i deset minut, zchlazení vnějším prostředím sice může způsobit chladový šok, ale tím se zase zpomalí jeho zrání a semeno se nevyčerpává. Já používám k inseminaci kádinku, vzduchovací hadičku do akvária a 10 ml stříkačku. Setrvala jsem u tohoto zastaralého způsobu. Stále si říkám, že si pořídím lepší vybavení, ale protože jsem šikovná na zavedení penisu do jakékoliv feny, kryji své pacienty přirozeně, a to všechna plemena v různých polohách. Pokud se ale pes feny bojí, je odběr semene nutný. Odeberu semeno do kádinky, kterou před tím nahřívám na svém těle, odsaji ho do stříkačky a hadičkou (dlouhou dle velikosti feny) zavedu do pochvy. Pochva feny vystupuje nahoru a teprve potom rovně. Ještě před krčkem má zřasení, které velmi zužuje průchod a musíme být zde opatrní na poranění, teprve za řasou je děložní krček. Semeno ale migruje a několik centimetrů překoná. Ideální je, když fenu po inseminaci zvedneme za zadní nohy a masírujeme ji přezku, případně pysky i mírně uvnitř pochvy. Navodíme tak nasávací reflex. V posledních letech mám u inseminací 100 % úspěšnost, ale asi to bude spíše náhoda, protože ze zkušeností vím, že úspěšnost zabřeznutí je asi 50 %, ať už jsou feny kryty jakýmkoliv způsobem. Nyní jsem se nevyjádřila zcela přesně, protože feny sice většinou zabřeznou, ale plody se vstřebají v důsledku infekce, nejčastěji herpes virem, nyní i prokázaným parvovirem jiného typu, než je v očkovací látce.
Běžně se dnes používá chlazené nebo mražené semeno a FCI už netrvá na tom, že první krytí musí být přirozené. Takže můžete inseminovat kohokoliv. Mnozí chovatelé inseminují proto, aby se vyhnuli přenosu pohlavních chorob. Herpes ale může pes chytit i olíznutím zrovna nemocného jiného psa. Přenos je možný sliznicemi dutiny ústní, nosní a pohlavními sliznicemi.
Podávání homeopatik podporujících říjí a ovulaci ukončujeme pár dní před krytím. Proti infekci můžeme dávat týden před krytím a týden po něm Oscillococcinum, dvacet kuliček jedenkrát denně. K němu můžeme přidat i Siliceu 9ch, dvakrát týdně nebo Thymuline jeden měsíc před krytím dvakrát týdně. Po krytí měním homeopatické schéma, upravuji ho podle plemene, problematiky chovu, promořenosti herpes virem, podle předchozího porodu atd. Mám ve své péči několik velkochovů a desítky chovů, kde se díky homeopatii opět vrátili k normální plodnosti. Obvykle po první homeopatické intervenci je efekt 60 %, po další sezóně již 99 %. Mnoha způsoby se od přírody odkláníme, homeopatie a bylinky nám umožňují se k ní aspoň trošku vracet.