Psi nejen na sídlišti

Že pes má svou rodinu, je samozřejmé. Ale bohužel má často také sousedy. Buď velmi „blízké“ sousedy (při pobytu v panelovém domě) nebo trošku vzdálené, při pobytu v rodinném domku. Ale pokud člověk nebydlí doslova na samotě u lesa, má vždy nějaké sousedy. Čím méně sousedů, tím méně problémů.

Ano. Jediný soused umí pěkně otrávit majiteli psa snad každý den. A čím více sousedů, tím větší šance, že na despotu narazíte. A že na sídlištích bezesporu narazíte. S tím musí být člověk smířen, rozhodne-li se jednou pro psa. A čím méně vychovaný pes, a čím větší pes, a čím méně ohleduplný pejskař … Tím hůře.

Pes do paneláku nepatří?

Velmi často slyším nepejskaře, jak zatvrzele všem v okolí vnucují myšlenku, že pes do paneláku nepatří. Zastavme se na chvilku u toho, proč jsou o tom přesvědčeni. Jako nezvratný argument zpravidla zní, že je tam pes „chudák“. Když se zeptáte, proč je vlastně pes v paneláku chudák, přijde pomalu jinam směřující odpověď, protože zpravidla neexistuje v paneláku pes chudák, když má zodpovědného páníčka, který mu dopřeje takové vyžití a takovou míru pohybu, jakou pes potřebuje. Pokud přizpůsobí zařízení bytu velikosti psa a pokud jej vychová tak, aby si nebyli na obtíž ale naopak, aby se radovali z každé chvíle strávené spolu, a že těch chvil denně může být velká spousta. Má se pak lépe pes zavřený v kotci, který vidí svého pána jen jednou za den a to po dobu dvou minut, když dostává krmení. A to vlastně aby byl rád, alespoň za ty dvě minuty. A když už má ten zaneprázdněný páníček konečně jednou za týden čas a vypustí ho ven z kotce, rychle ho zase zavírá, protože se pes chová jako utržený ze řetězu. Já bych tedy v tomto případě byla raději tím chudákem panelákovým. Když už někdo vypustí z pusy větu, že pes v paneláku je chudák, je buď pokrytec, nebo jen papouškuje, co kde jiný člověk říkal, nebo zkrátka jen na plno nechce říct, že ho nevychovanost většiny psů výrazně obtěžuje. A koho by nevychovanost psů (potažmo jejich páníčků) neobtěžovala, kdyby nacházel loužičky ve výtahu, počůranou zeď na chodbě a každém rohu domu, psí hromádky snad všude, kam oko dohlédne, skákající psi po dětech i dospělých a dopoledne nejde po noční směně usnout, protože pes o tři patra níže zjistil, že ho páníčkové opustili, a tak štěká a štěká. Ale že by psi, žijící v paneláku, proto byli chudáci?

Chudák kdo?

Větou, že pes do paneláku nepatří, protože je tam chudák, není myšleno, že je chudák pes, ale že jsou chudáci sousedi. Bohužel, ač nerada říkám, opravdu slušně vychovaných psů je poskrovnu. Vychovaný pes, rovná se neobtěžující pes. Pes, který zbytečně neštěká, který poslechne na přivolání, který neskáče po lidech, který neočurává rohy domů a keříky podél chodníků, pes, který je veden na vodítku místo aby se pletl pod nohy kolemjdoucím, pes, který prostě pro kolemjdoucí takřka není vidět. Pes, který dělá čest svému pánovi a také tomu, že patří mezi psy. Samozřejmostí musí být stejně dobře vychovaný páníček, který vždy po svém psovi uklidí hromádku bez ohledu na to, zda se na něj někdo dívá či nikoli a zda je to na chodníku nebo na trávníku. Proč by běžnému člověkovi, který má dost starostí sám se sebou a svou rodinou, měl vadit pes, o kterém vlastně ani nevíme, stejně jako nevíme, který soused má doma zakrslého králíčka? Jestlipak ono to nebude tím, že lidé věnují příliš málo pozornosti výchově svého psa. Jestli ono to nebude také tím, že lidé jsou dosti bezohlední (a to nemyslím jen pejskaře) a prostě nevidí problém v tom, že se jejich milý pejsek dožaduje pohlazení skákajíc po kolemjdoucí paní, že bez přestání štěká, protože má radost, že dostal chuť na koblihu, kterou zrovna papalo kolemjdoucí dítě nebo měl zrovna potřebu počurat roh domu. Vždyť co, počurali ho jiní, může i můj. Však komu to vadí, ať omítku osprchuje trochou vody a bude to lepší … A nebo ne? A proč je všude spousta červených koleček s pejskem, že tam nesmí? Proč by se zakazoval vstup se psem do parku, když by zde psi neškodili a proč nemůže být pes přivázán před obchodem, když se bude chovat slušně a proč psi ve městě musí mít zpravidla náhubek, a proč nesmí bez náhubku do dopravních prostředků? … Proč je tolik zákazů ohledně psů? Nezpůsobilo to právě nevhodné chování psů v těchto prostorech? Nezpůsobili to páničkové tím, že neviděli důvod své psy vychovávat, že to podcenili, nedocenili, nebo prostě – že jim je to jedno? Je to bohužel tak. I mezi pejskaři se najdou „nepejskaři“, kteří sice mají psa, ale neumějí se podle toho chovat. A bohužel jinak to nikdy nebude. Přesto, čím více lidí se bude snažit své psy vychovávat a opravdu brát ohled na sousedy, na kolemjdoucí, na jiné psy, na přírodu, zkrátka začnou brát na sebe zodpovědnost za to, že si pořídili psa, tím lepší bude pohled okolí na psy jako celek. Vždy se najde někdo, kdo to pokazí. Ale pokazí-li to jen jeden z mnoha, budou lidé soudit nevychovanost majitele psa, nikoliv nevychovanost psů jako celku.
To, že člověk nevlastní psa, ještě neznamená, že je nemá rád. Stejně tak, ne každý majitel psa má rád psa souseda, či psy všeobecně. Majitelé psů často rádi své psy rozmazlují, zlidšťují a pak jsou díky tomu bezohlední a nechápou, že jejich psa nemá někdo rád. Nepřipouštějí si, že jeho chování může být obtěžující. A ono opravdu nezřídka je. Okolí by se mělo dívat s porozuměním, být nápomocno nebo nevšímavé, snaží-li se člověk vychovávat štěně či mladého psa, aby se z něj stal pes vyrovnaný, vychovaný, ovladatelný a okolí neobtěžující. Nikoli mu „házet klacky pod nohy“, říkat, že jste tyrani, když na psa zvýšíte hlas či škubnete vodítkem, krmit ho a drbat na bříšku, když k nim čtyřnohý mlaďoch doběhne. Kolikrát veřejnost podporuje svým chováním ke štěňatům jejich špatné návyky, a když ze štěněte vyroste dospělý pes, neodpustí si jízlivé poznámky na nevychovanost psa, který se dožaduje pozornosti a loudí. Tady je každá rada drahá. Buď se snažit vychovávat i veřejnost anebo dvojnásobně zapracovat na vychovanosti psa a snažit se a snažit se. Pes nemá působit škody, ani pohoršení. Když nebudeme svými psy obtěžovat okolí, i ostatní se stanou tolerantnějšími, bezproblémovějšími.

Když nemají psy rádi

Jsou však lidé, kteří doslova psy nemají rádi. Takovým je nejlépe se vyhnout, a to velkým obloukem. Nemá cenu se s nimi přít. Je nutné se naučit je ignorovat se zachováním ohleduplnosti, stejně jako k ostatním lidem, kteří psy mají rádi nebo jsou jim lhostejní.
Pes má budit pozornost svým vzhledem, nikoliv chováním. A když chováním, tak jen svou výbornou vychovaností, případně i tím, co úžasného dokáže. Vychovaný, případně i vycvičený pes vzbuzuje obdiv, protože takových je bohužel čím dál méně. Vychovávejte a veďte životem svého psa tak, aby vám každý záviděl a přál si mít stejného psího společníka po svém boku.