Chov hýlů obecných

Chov hýlů obecných není v žádném případě nikterak lehký úkol a snaha mnoha chovatelů, kteří se o něj pokouší, může selhat, a to z mnoha důvodů. Co se týče obtížnosti chovu tohoto druhu, zařadil bych ji asi na stejnou úroveň jako chov stehlíků. Mnoho chovatelů s jejich chovem s nadšením začne, a někdy stejně rychle i skončí.

Vhodný chovný pár

Důležité je vydržet a nenechat se případnými neúspěchy či úhyny odradit. Prvním krokem k úspěšnému hnízdění tohoto mimořádně líbivého druhu, je sestavení vhodného chovného páru. Hýlové jsou velice věrní ptáci a partnerství uzavírají na celý život. Je však poměrně složité se vůbec k nějakým hýlům dostat, natož pak si vybírat a sestavovat vhodné páry. Pokud o nějakého hýla přijdete, sezóna pro vás zpravidla skončila, neboť se většinou nepodaří zajistit adekvátní náhradu. Málokdo vydrží čekat až do příštího roku a lichého jedince se raději zbaví. Nejde navíc obvykle o nejlevnější záležitost. Jak jsem však již řekl, důležité je vydržet.
Hýlové obecně jsou obvykle velmi náchylní k respiračním problémům a ke kokcidióze. Dýchací obtíže se projevují zvýšeným úsilím při dýchání, sípáním a pískáním. Postižený jedinec jakoby skřípe zobákem, neustále třepe hlavou, aby si zobák očistil a také často pije. Dýchací problémy, alespoň podle mne, úzce souvisí s nedostatkem čerstvého vzduchu, s nevhodnou stravou a omezeným proletem. 

Respirační problémy

Zastávám názor, že tento druh patří spíše do voliéry a ne do klece, maximálně do prostorné proletovačky. Zde je ovšem zapotřebí zajistit dostatečný přísun čerstvého vzduchu, prakticky větrat nepřetržitě (pozor však na průvan). Takto se můžeme respiračním problémům snadno vyhnout. Jak již bylo zmíněno, jde navíc o druh, který je dost náchylný k tloustnutí, obzvláště pokud jsou krmeni směsí obsahující i konopné semeno, slunečnici, mák a podobně tučná semena. Umístíme-li ptáky ve voliéře s dostatečným proletem, kde mohou spálit nadbytek tuku, nemusí se jich tento problém týkat. Pokud však zimujeme ptáky doma v klecích, opravdu je vhodné jim jejich stravu upravit a odstranit tučná semena. Krmit raději méně než více a snažit se o pestrost stravy.

Kolegové ze západních zemí si pomáhají různými preparáty a medikamenty, které jim pomáhají tato onemocnění úspěšně zvládnout. Jedním z nich je Intradine. Tento aplikují třeba jen pět dní v měsíci a ptáci se respiračních problémů „prý“ zbaví. I já mám v chovu jednoho samce (na fotografii), který je takto postižen a momentálně jej léčím (samozřejmě po návštěvě a vyšetření u veterináře) antibiotiky. Pro nastávající sezónu však již nebude vhodný. Ptáci takto postižení se mohou vyléčit, a i s těmito problémy vydrží dlouhou dobu.

Toto se ovšem nedá říct o daleko větším nebezpečí, a tím je kokcidióza. Ta souvisí s vlhkým prostředím. Mám vyzkoušeno, že jakmile se ptáci začnou více pohybovat po zemi a nafouknou se, je zpravidla vše ztraceno. V mém případě jsem ptáky ihned přeléčil sulfakoxem, ani tohle však nepomohlo. Je nezbytností zajistit ptákům suché prostředí. Hlínu, hrabanku a písek pravidelně a často měnit, vodu měnit denně, v létě raději dvakrát za den, a oddělit ji od zobu a suché stravy. Vše je třeba udržovat v naprosté čistotě.

Krmení

Podle mého názoru se již přiblížila doba, kdy je třeba ptáky začít připravovat na hnízdní sezónu. Není třeba nikam spěchat, stačí pomalu a pozvolna. Do jejich krmení, které se přes zimu skládá z černé nebo (to je můj případ) hnědé řepky, lněného semínka, lesknice a slunečnice, přidám navíc i bílou nebo hnědou perilu a tzv. divoká semena, klidně třeba i od několika výrobců. S mákem a konopným semenem raději opatrně. Zcela se jim nevyhýbám, tvoří však maximálně 10 % krmné dávky. Dále začínám krmit i vaječnou míchanicí, zkouším různé druhy. Přidávám bílou perilu, kterou zvlhčím několika kapkami vody. Tou krmím prozatím nejvíce dvakrát za týden. Během několika týdnů přidám i živou stravu, pravděpodobně zkusím larvy potemníků. Podotýkám, že ptáky je třeba na požadovanou stravu naučit, což někdy trvá i delší dobu. Určitě už je čas i na pupeny třešní, ty jsou pro hýly opravdovou pochoutkou. Nastříhám jich plnou náruč a podávám je v kýblu s vodou. Takto vydrží i tři dny. Přidávám i jablko nastrouhané na plátky, alespoň dvakrát týdně a občas i podrcené vlašské ořechy. Povinností je na podzim natrhat červené jeřabiny a kvalitně je nasušit. Jeřabiny podávám i během zimního období.

Hnízdění

Nyní se zmíním o jedné důležité věci. Může se stát, že zvláště samice mohou různými způsoby ukazovat připravenost k hnízdění již na konci února, případně v březnu. Zůstaňte však v klidu. Tohle jsou pouze první náznaky, které mohou trvat i delší období. Samice začínají nosit v zobácích hnízdní materiál, který naleznou a mohou být velmi aktivní. Dokonce můžete slyšet i jejich zpěv. Někteří chovatelé, zejména ti nezkušení, vidí toto chování jako jasný signál k zavěšení hnízdních košíčků, ale já si myslím, že je na to ještě spousta času. Mohou být i výjimky, ale „tlačit“ a přehnaně ptáky motivovat, může být i návodem k neúspěchu a dalším důvodem, proč někteří lidé neuspějí s odchovem těchto nádherných ptáků. Podle mne je nejvhodnějším obdobím pro odchov květen až srpen.

Já hýly chovám v chovných boxech 2×2×1 m, vždy pouze pár na box, přece jen jde již o větší druh z čeledi pěnkavovitých. Hnízdní košíčky zavěšuji na pletivo zevnitř boxu, buď z přední nebo i boční strany. Je potřeba je vhodně zakamuflovat větví nějakého jehličnanu nebo umělou větvičkou z vánočního stromku. Toto funguje i u ostatních druhů, jako jsou stehlíci, čížci a zvonohlíci. Zahraniční kolegové používají zvláštní budky, ve kterých je hnízdní košíček. Viděl jsem i zavěšenou klec, u které ze přední strany chybí pletivo a hnízdní košíček je uvnitř. Vše je zakryto větvemi, které ptáky uklidňují. Pocit klidu je pro ně důležitý.

Během hnízdní sezóny se krmná dávka skládá z obvyklé směsi a navíc přidávám co nejvíce ptačince. Je vhodné si místa, kde ptačinec roste, předčasně vytipovat. Často se vyskytuje např. ve sklenících. Přidávám i další rostlinky, a to podle toho, kdy přijde jejich čas. Toto se týká bodláků, pcháčů, starčeků a mléčů. Zaručenou trefou do černého jsou samozřejmě květy pampelišek. Odstřihneme horní stranu květu tak, že nám zůstanou pouze zralá semínka. Pokud má někdo možnost podávat mšice, neměl by váhat a ptákům je v době krmení mladých, zvláště mezi třetím až desátým dnem od narození, poskytnout. Stále podáváme suchou vaječnou míchanici, obohacenou o moučné červy a klíčená semínka řepky, nigru a slunečnice. Pozor na velikost klíčků. Pokud jsou klíčky delší než 2 až 3 mm, obvykle se na nich již objevuje plíseň! Západní kolegové podávají co nejvíce bobulí, ale třeba i mrkev, červenou řepu apod.

Tokání

Co se týče toku samce, pozoroval jsem jej zásadně na zemi, nikdy ne ve větvích. Jeho tanec patří k nejhezčím, který je možno u pěnkavovitých vidět. Samec má v zobáku vždy nějaké stéblo nebo větvičku a tančí kolem samičky se svěšenými křídly. Ta stále jakoby něco hledá, zdánlivě si jej nevšímá. Po chvíli však dochází k páření.
Hýlové jsou výbornými rodiči a pokud je to jen trochu možné, je dobré ponechat mladé u vlastních rodičů. I zde však výjimka potvrzuje pravidlo a někteří z nich mohou být agresivní a vyhodit mladé z hnízda. To už je obvykle na jejich záchranu pozdě. Čím je to způsobeno, se můžeme jen domnívat. Samec je pravděpodobně přemotivován a přehnaně nabuzen. Pokud to udělá vícekrát, je třeba jej z chovu vyřadit. Údajně je možné samce po oplození vajíček oddělit a samici nechat samotnou. Nemám s tím však vlastní zkušenosti.
Kontroly vajíček, případně mladých, se není třeba přehnaně bát, samice jsou velmi krotké. Můžeme si pomoci i podáním oblíbené lahůdky. Samice z hnízda odlétne a my můžeme provést v klidu kontrolu.

Kroužkování

Ani kroužkování není radno podceňovat a zbytečně je neuspěchat. Používáme nesnímatelné kroužky průměru 3mm, ne jiné! Kroužkujeme až v době, kdy se mladí vyprazdňují na okraj hnízda. Jinak hrozí, že se rodiče spletou a v dobrém úmyslu vyčistit hnízdo od nečistot vyhodí i mladé. Spletou si totiž kroužek na noze mláděte s nečistotou, která do hnízda nepatří. Je krásný pohled na harmonický pár hýlů, kdy samice předává v zobáku uchopený trus mladých právě přilétnuvšímu samci.

Mláďata

Mladí jsou po vylétnutí stále krmeni rodiči. Pokud se samice chystá na druhou snůšku nebo už zasedla, tuto činnost obvykle přebírá samec.
Jakmile se mladí již dokážou sami nakrmit, je třeba je odstavit. Pokud zůstanou i nadále s rodiči, stále se dožadují potravy žebráním a trvá jim déle stát se soběstačnými. Mladým hýlům nedáváme žádná těžká tučná semena, a dokud jsou ve svém prvním šatu, jejich strava se skládá z naklíčených a divokých semen a z vaječné míchanice. Jako obvykle, ptačinec je v tuhle dobu pro mladé prospěšný. Šťovík je také lehce k sehnání a je velmi oblíbený.
Jistě se najdou chovatelé, kteří přidávají i červené barvivo, já toto však nepraktikuji.
Pečlivá hygiena a čistota je základem pro dobré prospívání mladých hýlů a pokud není obojí splněno, můžeme ztratit i čerstvě osamostatněná mláďata, což je určitě škoda. Také je dobré přidávat preventivně přípravek proti kokcidióze, přibližně od pěti týdnů věku až po úplného přepéření.
Veškeré údaje, tj. osvědčení o vzetí do evidence rodičů, důkladný popis jednotlivých hnízdění a fotodokumentaci je třeba zaslat na krajský úřad příslušného kraje, odbor životního prostředí (musí být doručeno do třiceti dnů od narození nebo nabytí mladých).
Nebojte se chovu těchto nádherných ptáků, za vaši péči se vám bohatě odvděčí. Pozorovat tok hýla, jeho hnízdění a zdárné vyvedení mladých ve vhodně upravené voliéře, patří ke krásným chovatelským zážitkům.
Pokud bude letošní chovatelská sezóna mnou držených chovanců úspěšná, rád se s vámi podělím o své zážitky a vše navíc doložím spoustou fotografií. Hodně štěstí!