Když na sklonku 19. století vznikal ve Spojených státech king, jako představitel ideálního holuba využitelného v intenzivním faremním chovu, asi nikdo by si tehdy nepomyslel, že ve století dvacátém získá mimořádně atraktivní podobu okrasného plemene a po více než sto letech jeho chov dospěje v nebývalou kosmopolitní oblibu.
Prostřednictvím neustále se prohlubující spolupráce evropských chovatelů a jejich kontaktů na chovatelství v USA zažívá rozvoj tohoto slepičáka v Evropě mimořádného rozmachu. I když ani v Evropě není zastoupení amerického kinga v rovnováze. Nejlepší holubi jsou chováni v Maďarsku, Slovensku a okolních zemích jižním směrem a vyspělé západoevropské holubářství kinga moderní typologie teprve objevuje a učí se poznávat. Jednou ze zemí, která prošla a dosud prochází touto obměnou, je právě Česká republika. Kvalita našich holubů díky významné spolupráci s maďarskými, slovenskými a již také přímo americkými chovateli přináší žádoucí nárust kvality a celkovou změnu typologie, na kterou můžeme být právem hrdi. Původní typ kinga, který víceméně kopíroval jeho šlechtění v Německu, a následné pokusy o křížení dostupných zahraničních holubů, vystřídala cesta originálního amerického typu prostřednictvím uskutečněných dovozů ze zemí, kde se king touto žádoucí cestou ubírá již dlouhá léta. Kingy s volným peřím, příliš dlouhého těla, širokého ocasu a užší hrudě tak postupně nahradili utažení širocí holubi s vynikajícím osvalením, rovnýma a silnýma nohama, uzounkým ocasem, mohutně nasazenou hrudí, silnou hlavou a prošlechtěnými znaky, které ji spoluutvářejí. Porovnávat kvalitu našich holubů dnes a před pěti lety prostě není možné, vždyť nelze porovnávat „hrušky s jablkama.“
Výborná pozice kinga v současném holubářství se pozitivně odrazila na obeslání největších akcí v České republice v právě ukončené výstavní sezoně. Na celostátní výstavě v Letňanech v listopadu roku 2008 bylo vystaveno pěkných sto kingů, zejména v bílém, černém, žlutém, hnědém, modrém a červeném dominantním zbarvení, ale nechyběli též grizzly, andaluziáni a jiné atraktivní rázy. Výstavě dominovali šířkou těl, přímým držením masivních nohou a mohutností krku i hlavy červeně kapratí holubi a straci Romana Španera a vyvážeností zase modří černopruzí Jaroslava Telekeše. Čestné ceny si z Prahy dále odvezli J. Šulc za bílého a S. Sláma za andaluského.
Celoroční snažení přijeli také letos zúročit chovatelé na speciální výstavu King klubu CZ do Velkých Pavlovic, která se konala poslední lednový víkend. Byla obeslána více jak čtyřmi stovkami kingů, které dodalo 38 chovatelů z České republiky i Slovenska. Bohužel se neúčastnili oba nejúspěšnější vystavovatelé z CV Letňany Roman Španer a Jaroslav Telekeš, ale i tak bylo vystaveno o sto kingů více než vloni. Holubi byli rozděleni do kategorií dle svého věku a pohlaví a posuzováni americkým systémem renomovaným posuzovatelem Józsefem Vonnákem z Maďarska. Předvedl velmi rychlý a rozhodný výkon, avšak ani jeho svědomitý přístup nestačil na posouzení všech holubů v sobotu. Finále se tak konalo až v neděli ráno a byli při něm vybráni z vítězů všech skupin nejlepší holubice a holub výstavy. Titul Grand Championa připadl bílému samci Gabriela Skoromasleje ze Slovenska, Grand Championkou se stala holubice v bílém zbarvení slovenského chovatele Pavla Farkaše.
Při posuzování v ruce hodnotil József Vonnák nejen osvalenost, ale také poměřoval jednotlivé proporce předváděných holubů a zjišťoval odchylky od předepsaných parametrů, které uznává americký vzorník. Všímal si zejména šířky, která by měla být 5,5 palce (v přepočtu 14 cm) a délky stanovené na 9,5 palce (24 cm), někdy také hloubky (v ideálu 4,5 palce, což je 11,5 cm) a výšky nohou (2 a 5/8 palce, v přepočtu 6,7 cm). Při posuzování v kleci pozvednutím prstu před hlavou holuba dosahoval správného napřímení krku a držení hlavy. Hlavními kritériemi výřadu byla nízká hmotnost holubů, dále hloubka a osvalenost postavy, nesení hrudě, utaženost opeření a jeho složení, šířka ocasu a hrudi.
Gabriel Skoromaslej ze Slovenska působil také letos jako svědomitý překladatel, který ze své pozice jednoho z nejlepších evropských chovatelů sám dodal na výstavu čtyřicet kvalitních kingů v mnoha kategoriích. Výstavy v Pavlovicích se účastnil nedlouho poté, co měl čest posuzovat mezinárodní výstavu kingů přímo v Californii na západním pobřeží USA ve městě Tracy, odkud i letos importoval do Evropy řadu výtečných kingů.
Ale vraťme se zpět k výstavě ve Velkých Pavlovicích. Mezi téměř 130 bílými kingy se v rekordní konkurenci objevili nejkvalitnější zástupci v plemeni. Nejlepší bílí měli mohutné krky, vysoká a široká čela a silně nasazené, dobře prokrvené zobáky, červené obočnice a široké postavy s dobrou hloubkou. Na prvních místech jednoznačně dominoval Gabriel Skoromaslej, kterému sekundoval s velmi podobnými jedinci Pavel Farkaš. Nejlepší z 41 černých se vyznačovali pěknou šířkou postav a postoje, chybělo lepší utváření hlavy, někdy i čistota zbarvení. Vítězné černé vystavili chovatelé Sláma, Toula, Vlček ml. a Lukeš. Ve skupině červeně recesivních (11) se projevily poměrně výrazné rozdíly, četné pozorovatele zvláště upoutával mimořádný mladý samec Gabriela Skoromasleje. Hojně obeslaní červeně dominantní v kapratém a tmavém vzorku (celkem 48) se předvedli velmi pěknými postavami, utaženým opeřením, dobrou sílou krku a šírkou hlavy. Spolu s mladým samcem chovatele Pavézky vynikli ještě holubi chovatelů Skoromasleje a Klampárika. Oproti popelavě červeným se modří pruhoví (31) drželi velmi často užších postav, měli volnější peří a slabší hlavy. Vítězi této kategorie se stali přítel Polák, Břečka a dvakrát Pál. Také hnědopruhé (11) trápily užší postavy, ale zato měli vynikající opeření, vůbec nejlepší ze všech kingů. O prvenství se dělili pan Skoromaslej s Dusilem. Jedna z nejméně obeslaných kategorií patřila červeně dominantním ve vzorku pruhovém (12), kde zazářili chovatelé Skoromaslej a Vrba, avšak v porovnání s kapratými se zdáli slabší. Mezi 17 grizzly (vesměs silně proběleného popelavě červeného zbarvení) se již tradičně objevili vyrovnaní holubi, plně konkurenceschopní s nejlepšími bílými a červeně dominantními. Nádherné grizzly dodal přítel Skoromaslej, ale neztratili se ani bělouši chovatelů Pály a Ing. Jaroše. U 18 recesivně žlutých potěšilo pěkné obeslání a líbivá barva, zato kvalita byla dosti nevyrovnaná a často se objevovaly potíže s opeřením, postavami a výškou nohou. Nejlepší žluté dovezli chovatelé Rákos, Ing. Vlasák a dvakrát Maurery. Překvapivě asi nejnižší kvalita se objevila v kategorii indigo (20) a bohužel se to týkalo zejména atraktivních plnobarevných (andaluziánů), kteří měli nízkou hmotnost, úzké hrudě, dlouhé a široké ocasy. Vítězné holuby dodali chovatelé Lukeš, Kolek a Sláma. Rodina popelavě červených kingů se dále prezentovala ve svém plnobarevném založení, v barvě levandulové čili stříbrné (9), avšak převážně právě s nedostatky v čistotě zbarvení (cihlová hruď, nečisté štíty). Samotná kvalita důležitějších plemenných znaků byla i v této skupině velmi dobrá. Nejlepší stříbrné dodali chovatelé Vlček ml., Farkaš a Pokorný. V předposlední kategorii AOC (22), zahrnující holuby v raritních nebo kresebně a barevně neuznaných kombinacích nebo s různým stupněm probělení, jsme shlédli řadu holubů ve vysoké kvalitě, ale mě nejvíce zaujala krásná redukovaná holubice. Vítězné AOC kingy představili chovatelé Klampárik, Břečka, Farkaš a Skoromaslej. V kvalitě dobrého průměru se pohybovali modří kapratí (30), v nichž se nejvíce dařilo chovatelům Strcoňovi, Rákosi, Šimkovi a Pálovi.
Velký počet vystavených holubů na obou přehlídkách se určitou měrou podepsal na méně vyrovnaném poli, což je ale situace běžná po celém světě a u všech plemen. V našich podmínkách lze předpokládat, že výrazně poroste kvalita dominantně založených rázů, například andaluziánů nebo modrých kapratých, kde je dostatečný inovační prostor. Na místě by bylo rozšíření barevné a kresebné škály plemene, kde by se měli standardně objevovat alespoň stříbřití, popelavě žlutí, tygři a hnědí ve více vzorcích. Jedince s malou hmotností (ideálem je 30–37 uncí, což je 850 až 1050 g) nelze dále tolerovat. Obě akce zaznamenaly vzácný nárust v počtu vystavených holubů, což je v dnešní době svědectvím o úspěšně nastolené cestě a dobré klubové soudržnosti King klubu CZ. Potěšující je, že v konkurenci silných slovenských holubářů se často prosadili holubi českého původu, a to je nejlepší vizitka našich chovatelů a jejich každoročního přínosu českému chovatelství.