„Bílý den ještě několik dní prodléval, nabíral sil a připravoval si skromnou výstroj. Zamýšlel vypravit se nalehko s rancem asi pětatřiceti kilo na zádech a naložit také na hřbet svých pěti psů, po indiánsku, na každého psa patnáct kilogramů.“ Jack London: Bílý den
Psy využívali k přepravě břemen ve speciálních torbách (nebo na smyku = travois) Indiáni odpradávna, stejně jako sibiřští lovci. V pozdějších dobách převzali praxi přírodních národů trapeři, zlatokopové, a kanadská jízdní policie využívá psů v těžko přístupných oblastech k této účinné pomoci v letním období dodnes. Tato kynologická aktivita může být pro našeho psa zábavou i dobrou pomocí při našich společných túrách a výpravách do přírody a samozřejmě i při závodech dog–trekkingu.
Norský právník, traper, archeolog a spisovatel Helge Ingstad žil v kanadské divočině řadu let, projel se psím spřežením tisíce kilometrů a život se psy poznal dopodrobna na vlastní kůži. O svém pobytu v Kanadě napsal knihu „Lovci kožišin“, ve které se dočteme: „Kdybychom neměli psy, bylo by nemožné dostat se kupředu ve slušném tempu. Každý z nich nesl ve svém nosiči asi patnáctikilové břemeno. Tak jsme dopravili při každém přenosu víc než 100 kg kromě toho, co jsme nesli sami. Obyčejně se pes naučí nepoměrně rychleji chodit s tímto nosičem než tahat saně. Ale prvotřídní nosný pes je právě tou oceňovanou vzácností jako hodnotný vodicí pes (rozuměj – vůdčí pes spřežení, leader; pozn. aut.). Naši psi většinou ještě nosič neznali a museli být zaučeni. Můj pes Fox se zpočátku při tom položil na zem, šilhaje střídavě na nosič a na mne, jako by chtěl říci, že má své meze takhle zacházet s poctivým psem ze saňového spřežení. Sport zase neměl nic proti nošení, ale chtěl si sám určovat cestu. Šel nejraději po první losí stopě, která se mu namanula a křižovala cestu. Nadšeně se proháněl po lese, přičemž nosič hrozivě narážel do stromů a keřů. Spike byl zkušený nosný pes, ale měl jistou povážlivou slabost. Záře radostí vhupl do sebemenší říčky nebo loužičky, kolem níž jsme šli, a když jsme nedávali pozor, lehl si tam na břicho. Nebylo divu, že ho ledová lázeň lákala, když slunce zavile pražilo do jeho psího kožichu, ale my jsme museli myslet na nosič. Byl v něm cukr, sirky, střelivo a mnoho jiných věcí, které musely zůstat suché. Znenáhla si zvířata zvykla na nové poměry a všecko dostalo správný chod. Přestože jsme pak stále museli dávat pozor a být připraveni na nějakou tu psí poťouchlost, neznamenalo to mnoho v poměru k užitku, který jsme ze psů měli. S obdivem bylo možno sledovat, s jakým bezpečným instinktem se dostávali křovím, přes močály a dolů z nejpříkřejších horských srázů. Když jsme se zvedli se zavazadlem na zádech a křikli: Jde se!“, přištrachala se hned celá dlouhá psí řada za nás. Věrný šel v čele, nám přímo v patách, pln pracovní horlivosti s pozdviženou hlavou i chundelatou oháňkou. Fox uzavíral karavanu, stále trochu mrzoutský a zasmušilý, neboť se nikdy nevzdal mínění, že nosič je cosi, co by on neměl mít.“
Lze odpovědně říci, že prakticky každý zdravý a sportovně vedený pes, který váží více než patnáct kilogramů své živé hmotnosti, může být na našich výpravách do přírody i dobrým a výkonným nosičem. Ani veterináři nic nenamítají proti faktu, že každý dobře osvalený pes může bez obtíží nést třetinu své vlastní hmotnosti. (A praktikové jedním dechem dodávají, že je-li pes v dobré kondici a náležitě vytrénován, může dokonce nést i polovinu vlastní váhy.) Psa k této činnosti ovšem trénujeme až v jeho plné fyzické dospělosti, tedy ve stáří 18 až 24 měsíců.
K tréninku nošení zátěže skutečně nepotřebujeme mnoho, pouze speciální psí „dvojbatoh“, obojek s vodítkem a samozřejmě vlastní (i psí) trpělivost. Psí batoh – nosič dnes již zakoupíte u specializovaných prodejců. (Vynikající výrobek je například z dílny české firmy ManMat.) Nosič musí vašemu čtyřnohému kamarádovi dokonale padnout a musí být precizně vyvážen.
Po připevnění popruhy visí dva batůžky (připomínající cyklobatohy) kolmo dolů psu po stranách podél lopatek. Pes totiž nese zátěž především na lopatkách, nikoliv na zádech v poměrně slabé oblasti páteře.
K výcviku nošení zátěže potřebujeme pouze základní cviky poslušnosti – „k noze!“, „ke mně!“ a „zůstaň!“. Nejprve připevníme psovi prázdný nosič, později batůžky jen lehce naplníme a pohybujeme se v jeho známém prostředí. Psa máme na vodítku, hlasem jej chlácholíme a povzbuzujeme. Je praktické naučit psa, aby vás sledovat dva tři kroky za vámi. Můžete například cvičit (již v našem seriálu známý) povel „za paty“ a psíka lehounce klepnout přes čenich, když vás chce předejít. Tento návyk jistě oceníte v exponovanějším terénu.
Ruský badatel E. I. Šerevský, který po léta působil v sibiřské tundře, píše, že: „… při výpravách do arktické tundry, kdy člověk pochoduje pěšky a zvolna, a denní pochody nejsou příliš dlouhé, požadujeme od psa použitého k dopravě nákladu tudíž výkon jako nosiče nákladu a nikoli rychlost. S dobrými jakutskými psy jsem dosáhl při zatížení 30 až 40 % jejich váhy denně 15 až 20 kilometrů. To znamená prakticky, že vycházíme-li z průměrné váhy psa 30 až 35 kg, je celková únosnost psa 8 až 10 kg“.
Postupně cvičíme i v prostředí pro psa neznámém, s rozličnými rušivými vlivy. Naučíme našeho čtyřnohého kamaráda s nosičem překonávat nízké překážky i výstupy do prudkých svahů, s následnými sestupy. Později trénujeme i brodění potoků, přechody přes lávky a vývraty. Náročnější překážky můžeme v přírodním terénu vyhledávat do nekonečna.
Zpočátku ovšem prověřujeme psí nosičské schopnosti na nepříliš dlouhých a náročných výletech. Zvláště v teplejším počasí nezapomínáme na vodu, abychom zabránili přehřátí psa. Nenasazujeme příliš ostré tempo. Možná váš temperamentní kamarád zatouží po vyšší rychlosti, brzy však pochopí, o co vám jde, a přizpůsobí se.
Z vlastní zkušenosti radím vést psa s nákladem na vodítku. Zabráníte tak nejen loveckým pudům vašeho přítele, ale ušetříte si i možné jiné nepříjemné situace: pes by se mohl s nosičem zamotat v houštinách pěkně daleko od vás a na těch nejméně vhodných místech.
Vždy však pamatujte na zlaté pravidlo: Méně je více! V žádném případě svého psa nepřetěžujte!
Psi, kteří ovládají nosičskou činnost, vám budou výbornými pomocníky při vašich společných túrách a při náročnějších akcích v divočině. Ulehčí vašim zádům potřebné kilogramy, dáte jim nový pracovní program, který utužuje pouto vaší „smíšené smečky“. Psy s nosiči využívají i někteří závodníci v dog–trekkingu.
Organizátoři připravili pro vyznavače dog–trekkingu pro letošní rok vskutku bohatou nabídku.
Už 3.–5. dubna se koná Dogtrekking Chřiby (hlavními organizátory jsou J. a M. Zrnovi, tel.: 723 957 775).
Na konci dubna, přesně v termínu od 23. do 26. dubna se uskuteční Krušnohorský dogtrekking (ředitelka závodu Zuzana Junková, tel.: 776 638 708).
Od 8. do 10. května se na Vysočině koná Jednooký vlk (ředitelem závodu je Petr Žižka, tel. 606 217 877 a 776 545 440).
Znovu v květnu: od 22. do 24. 5. se ve Šlapanicích u Brna odehraje Šlapanický dogtrekking (pořadatelem je Kynologický klub Šlapanice, tel.: 776 043 459).
V červnu – v termínu od 4. do 7. 6. se na Šumavě uskuteční Šediváčkova 111 (Monika Černá, tel.: 736 681 234).
Podbořanský dogtrekking se koná od 19. do 21. června (hlavním organizátorem je Roman Habásko, tel.: 607 807 564.
Ani o prázdninách nebude o dog–trekkingy nouze. Od 4. do 6. července se na Rýmařovsku bude konat Hanácká štreka (manželé Mackovi, tel.: 776 128 869).
Od 31. července do 3. srpna bude Jeseníky křižovat Stopou strejdy Šeráka (Gejša Sóky, tel.: 724 236 568).
Rovněž v Jeseníkách se v termínu od 28. do 29. srpna uskuteční závod Stezkou vlka (Vladimír Páral, tel.: 603 283 268).
Od 26. do28. září se bude konat Dogtrekking krajem Oty Pavla (Dáša Černá, Karel Souček, tel.: 777 205 987).
A konečně od 16. do 18. října se uskuteční Fryštácký dogtrekking (Bronislav Růčka, tel:: 605 127 852).
Všechny uvedené závody jsou zařazeny do seriálu Mistrovství České republiky pro rok 2009. Do celkového hodnocení závodníků se započítávají nejlepší výsledky ze dvou třetin pořádaných akcí MČR. (V případě shodného počtu bodů je pro konečné pořadí rozhodující počet dokončených závodů v dané sezóně.) Vyhlášení MČR se uskuteční na Fryštáckém dogtrekkingu.
Na Slovensku se uskuteční Oravský dogtrekking, který pořádá Peter Vrabeĺ. Přesný termín dosud nebyl stanoven.
Přihlášky, propozice a další potřebné informace získají zájemci na www.dogtreking.info.