Agility

Agility je u nás již velmi rozšířený sport. Vznikl v Anglii kolem roku 1978 a do České republiky se dostal roku 1991, kdy proběhly první závody. Agility je parkur pro psy, podobný parkuru pro koně, psí parkur má však více druhů překážek. Na závodech mají parkury minimálně patnáct, většinou dvacet překážek, z toho musí být minimálně sedm skokových.

Co je agility?

Do agility překážek patří skok vysoký, skok daleký, pevný tunel, látkový tunel, slalom, kruh, zeď a tzv. překážky zónové – áčko, kladina, houpačka a stůl. Pevný tunel a „skočky“ (skok vysoký) mohou být v parkuru obsaženy vícekrát (bývá tomu tak téměř vždy).
Rozlišujeme dva druhy parkuru – open a jumping. Open obsahuje zónové překážky, v „jumpingu“ nejsou. Na oficiálních závodech se většinou běží tři běhy. Jeden jumping, jeden open a zkoušky. Zkoušky se dělí na A1, A2 a A3. A1 je zkouška nejnižší kategorie (nejlehčí) pro psy, kteří začínají závodit. Zkouška A2 je středně obtížná a zkouška A3 je už opravdu těžká, pro zkušené psy. Ve zkouškách jsou vždy zónové překážky.
Ze zkoušky A1 se do zkoušky A2 posunete po třech splněných zkouškách na závodech na výbornou. To znamená, že dostanete nejvíce pět trestných bodů, což odpovídá jedné shozené skokové překážce, jednomu odmítnutí poslušnosti nebo skočené zóně. Ze zkoušek A2 do A3 se posunete po třech splněných zkouškách na výbornou, ale musíte stát na stupních vítězů (první, druhé nebo třetí místo).
V tréninku i na závodech se navíc dělí skupiny podle velikosti psů. Podle toho, kolik měří pes v kohoutku, je zařazen do příslušné skupiny a skáče odpovídající velikost překážek. Tunely a zónové překážky zůstávají stejné. Dělí se na skupiny „large“ ( KV psa 43 cm a výše, skočky 55 cm až 65 cm), „medium“ (KV psa 35 cm až 42,99 cm, skočky 35 cm až 45 cm) a „small“ (KV psa do 34,99 cm, skočky 23 cm až 25 cm).
Za roky, kdy se u nás agility trénuje, se objevila řada metod nácviku. V současné době cvičí agility téměř každý kynologický klub nebo jednotlivec jinak. Která z metod je lepší, je sporné. Můžete běhat za pamlsky nebo za hračkami, ale nejdůležitější je vždy pochvala. Nikdy nelze psa trestat za špatně vykonanou práci na překážce, protože agility je pro psa hra a pes, kvůli vašemu chování, může rychle změnit tento názor. Vhodné je reagovat neutrálně. Nic se nestalo, ale pes nedostane pamlsek (hračku) ani pochvalu a jdete se o cvik pokusit znovu. Pokud se vám tentokrát povede, měla by následovat velká pochvala a odměna.

Co jsou to zóny (zónové překážky)?

Zónové překážky jsou kvůli bezpečnosti na začátku i na konci opatřeny zónou. To je určitý prostor, na který musí pes šlápnout, aby neudělal chybu (pět trestných bodů). Je to tak proto, aby páníčci své psy naučili neseskakovat z překážky bokem nebo aby nepřeskočili celou zónu. To je nebezpečné a hrozí zranění, proto se to při závodech označuje jako chyba. Psovod je donucen učit psy nepřeskakovat zóny a tím zabraňuje zbytečným zraněním. Nácviků zón je také mnoho a je to jedna z nejtěžších věcí v agility. Zastavit nebo zpomalit natěšeného psa v obrovské rychlosti není jednoduché. Proto pes musí opravdu pochopit, co po něm chcete, aby to fungovalo. Chce to docela dlouhý a trpělivý trénink, ale určitě se vyplatí.

Důvody k diskvalifikaci na závodech

Pes nesmí mít obojek, vodítko, šátek, postroj ani nic podobného.
Je zakázáno hrubé chování ke psovi.
Na parkuru se nesmíte psa dotknout.
Nesmí být použity motivační pomůcky pro psy (hračka nebo pamlsek) ani je nesmíte mít v ruce nebo jinde. Nejvhodnější je, nachystat si odměnu do cíle za hranici parkuru.
Za trojí odmítnutí poslušnosti na parkuru (např. začichání se na parkuru, zastavení před překážkou atd.).
Pes v době běhu nesmí opustit parkur.
Pes se nesmí vyvenčit na parkuru.
Nesmí být překonána jiná překážka, tudíž ani stejná jen v opačném směru nebo jiný otvor tunelu.
Nesmí vám na parkuru nic upadnout.
Musíte se chovat slušně k rozhodčímu.
Vždy na závodech i na tréninku se před samotným během koná prohlídka parkuru. Na závodech máte většinou minutu a půl, abyste si parkur dobře prohlédli, promysleli a zapamatovali. Překážky jsou označeny cedulkami s číslicemi od jedné až třeba do dvaceti (podle počtu překážek). V tom pořadí, ve kterém jsou označeny a také, ze které strany překážky jsou umístěny, se musí parkur běžet. Vy se za tu minutu a půl musíte parkur naučit i s různými otočkami a přeběhy tak, aby vám „sedl“ a byli jste schopni dobře psa vést. I na tréninku, na kterém může mít parkur třeba jen čtyři překážky, byste si ho měli nejprve projít, aby nedocházelo ke zbytečným chybám z vaší strany. Těch už bude i tak dost, protože asi 95 % chyb při agility udělá právě člověk při vedení psa.

Záleží na rase psa?

Agility můžete běhat s jakýmkoliv psem. Jak s čistokrevným, tak se psem bez PP nebo i s voříškem. Jediné agility závody, na které psi bez PP nebo voříšci nemůžou, je mistrovství světa, ale na mistrovství Evropy, České republiky a všechny ostatní závody mohou.
Spousta lidí si dnes pro agility pořizuje šeltie nebo border kolie, protože si myslí, že s těmito plemeny mohou snáze dojít až na přední místa. Není to ale docela pravda. Řada „borderek“ je na vrcholu světového agility, ale jsou tam i jiná plemena. Tolik „borderek“ je tam spíše proto, protože je jich tedy v tomto sportu nespočet. Uplatnit se však může každé plemeno. Vhodnější jsou rychlejší a obratnější plemena, ale ani to nemusí být pravidlem. Hodně lidí má například belgické ovčáky, různé teriéry, australské ovčáky a kelpie, šeltie a všechny ostatní ovčáky. Méně je třeba retrívrů, ohařů, německých ovčáků, australských honáckých psů atd. Voříšků běhá agility spousta a také mají často velmi dobré výsledky. Jediný pes, který se na agility opravdu nehodí, je pes nějak nemocný. Pokud má váš pes nějaký problém, tak se v první řadě musíte poradit s veterinárním lékařem, než začnete trénovat. Internetové stránky klubu agility České republiky jsou www.klubagility.cz.