Jak funguje kůň Část 35.: Jak koně zpracovávají potravu

Úlohou trávicí soustavy je zpracovat potravu tak, aby mohla být využitá na stavbu nebo obměnu tkání a poskytovala tělu energii. Pevná potrava je proto v různý částech trávicí soustavy mechanicky rozmělněná na malé částečky, ke kterým se pak dostávají trávicí šťávy a štěpí ji na jednotlivé složky. Ty se vstřebají skrze stěnu do krve, která je pak roznáší dle potřeby k dalšímu zpracování, pročištění nebo uložení do různých tkání či orgánů.

Úvod

Než si však popíšeme, jak vypadá trávicí soustava koní, musíme si uvědomit podstatnou charakteristiku tohoto živočišného druhu:
Koně jsou býložravci, což znamená, že se živí objemným krmivem bohatým na vlákninu. Jinými slovy – živí se pastvou. Příroda jim navíc nadělila velká těla, kterým je třeba dodat dostatek živin i energie. Jenže vláknitá rostlinná potrava je poměrně málo výživná, proto jí kůň musí denně spořádat velké množství (velký kůň denně spořádá 40 kg i více trávy). Protože vláknité stonky rostlin jsou velmi tuhé a odolné, musí je velmi důkladně rozmělnit a zpracovat. Koně proto tráví většinu času příjmem potravy (pastvou) a přitom důkladně žvýkají, takže dokážou do sebe „dostávat“ vždy jen menší dávky.

Trávicí soustava koní je velmi dobře přizpůsobená příjmu vláknité potravy po malých dávkách a téměř celý den. 

Pro koně je charakteristické i to, že během příjmu potravy, tedy pastvy, se neustále pomalu pohybuje (obr. 1). A protože se pase většinu dne, pohybuje se většinu dne!

Neustálá možnost příjmu vláknité potravy a neustálá možnost pomalého pohybu je pro koně životní nutností, jeho tělo – nejen trávicí systém! – se tomu během dlouhé evoluce dokonale přizpůsobilo a pouze tak může nerušeně fungovat a prospívat.

Co kůň žere a jak z toho vytěží živiny a energii

Všichni savci jsou schopni svými trávicími enzymy zpracovat tři základní složky potravy a vytvořit z nich stavební prvky nebo „palivo“ pro získání energie:
1. cukry (= uhlohydráty, sacharidy), ve formě lehce stravitelných cukrů jako například glukóza, sacharóza, laktóza nebo škroby či fruktany (řetězce glukózy sloužící semenům nebo rostlinám jako zásobárna energie); trávicí enzymy je postupně rozloží až na nejjednodušší cukry (například glukóza), ty se vstřebají do krve, zpracují a využijí jako základní zdroj energie nebo uloží „na později“ například ve formě glykogenu v játrech či svalech.
2. tuky (= lipidy) se rozloží na základní stavební kameny mastné kyseliny a glycerol a v těle se využijí jako zdroj energie nebo se uloží do tukové tkáně.
3. bílkoviny (= proteiny), složené z tzv. aminokyselin, na které se v trávicím traktu rozloží a projdou do krve; slouží především jako stavební kameny pro tvorbu a opradu tkání, výrobu hormonů, enzymů apod., v případě nouze mohou být palivem pro tvorbu energie.
4. Býložravci – na rozdíl od masožravců či všežravců – dokážou získat energii také z vlákniny, konkrétně celulózy či hemicelulózy. Je to vlastně cukr, zvaný nerozpustný, je součástí rostlinných těl, která zpevňuje. Žádný savec nedokáže vyrobit enzym, který by ji rozložil na takové stavební kameny, které by pak prošly do krve a mohly být dále využité. Býložravci si však pomohou jinak: ubytují ve svých střevech bakterie schopné vlákninu štěpit a za to si část výsledných produktů (těkavé mastné kyseliny) „odeberou“ a využijí je jako zdroj energie.

Jak je organizovaná trávicí soustava koně

Trávení začíná v dutině ústní, čili hubě. Tu ohraničují
– zepředu pysky,
– ze stran tváře,
– shora tvrdé patro,
– zdola jazyk a
– vzadu pokračuje dutina ústní hltanem, který je nahoře měkkým patrem oddělen od nosohltanu (obr. 2).
Uvnitř dutiny ústní se nacházejí zuby, ústí do ní vývody slinných žláz.
Kůň má velmi pohyblivé a citlivé pysky, kterými dobře nahmatá potravu a uchopí ji. Téměř se nemůže stát, že by nevycítil v soustu cizí předmět a polknul ho – na rozdíl například od skotu. Při pasení si pysky načechrá trs trávy a pomoci řezáků ho utrhne v případě potřeby klidně až u kořínků (obr. 3).
Jazyk je vlastně jeden velký, silný, citlivý sval, u koně vyztužený chrupavkou, který slouží kromě olizování i k prohmatání a posouvání sousta v dutině ústní během žvýkání a polykání. Má na sobě četné papily, z nichž některé jsou schopné vnímat chuť – slanou, sladkou, hořkou a kyselou. Je zavěšen mezi pravou a levou polovinou dolní čelisti, vzadu vrůstá do zvláštní kosti zvané jazylka, která se jedním koncem kloubí s lebkou a druhým koncem s hrtanem. Do jazyka vstupují četné svaly, které ho spojují s lebkou, hrtanem, a prostřednictvím jazylky i s hrudní kostí a dokonce s přední končetinou! Uvolněný pohyb jazyka proto velmi úzce souvisí s uvolněným polykáním, ale i uvolněným pohybem čelistního kloubu a celé oblasti hrtanu a hrdla (obr. 4). Naopak: pokud kůň ztuhle v oblasti jazyka, ztuhlost se přenese i na čelist, týl a krk.

Této skutečnosti si už dávno všimli staří jezdečtí mistři, kteří považovali uvolněné sevření huby, hru jazyka s udidlem, polykací pohyby a mírné slinění během ježdění za projev, ale také za první krok k uvolněnosti koně. Šněrování huby staženými nánosníky je cesta vedoucí spolehlivě ke ztuhlému ježdění!

Sousto potravy je v dutině ústní důkladně promísené se slinami. Díky tomu je snadněji polknuté, jsou „zaoblené“ jeho případné ostré hrany, slinami se vymývají chuťové pohárky na jazyce, aby byly schopné vnímat nové vjemy. Významná je také jejich baktericidní schopnost.
Největší slinnou žlázou je párová příušní, která také vyprodukuje nejvíce slin. Jsou řídké a mírně zásadité a slinné vývody je do dutiny ústní „vypouštějí“ v blízkosti horních stoliček. Podčelistní slinná žláza leží po stranách úhlu dolní čelisti a její vývod ústí u uzdičky jazyka společně s vývodem podjazykové slinné žlázy. Ve tvářích koně se nacházejí ještě četné malé slinné žlázy produkující převážně hustější hlenovitý sekret. Kůň denně vyprodukuje asi 40 litrů slin (skot až 180 litrů!). Na rozdíl od člověka však jeho sliny neobsahují žádný trávicí enzym.

Velmi důležitou činností je důkladné rozžvýkání sousta stoličkami. Aby se v žaludku dostaly trávicí enzymy ke každému kousínku tuhé vláknité potravy, musí být mechanicky rozmělněná na co nejmenší částečky. K tomu slouží její důkladné rozdrcení krouživými pohyby dolní čelisti mezi silnými, plochými a zvrásněnými stoličkami. Kůň se zdravým chrupem tak dokáže rozmělnit jakékoli krmivo na částečky menší než 1 milimetr.

Důkladné rozmělňování vláknité potravy během pastvy úzce souvisí s vrozenou potřebou koně neustále něco okusovat a žvýkat (obr. 5). Nemožnost provádět tuto činnost je hlavním důvodem vzniku některých stájových zlozvyků, například klkání (= napodobování příjmu a polykání potravy) nebo okusování mříží.

Pro správnou funkci a zdraví celé trávicí soustavy je potřeba, aby potrava koně měla dostatek patřičně velkých vláknitých částic; konkrétně přes 50 % částic přijaté sušiny by mělo být větších než 1 cm.
Nedostatečné množství strukturální vlákniny v potravě, příjem malých kousků potravy (jádro, ještě hůř šrotované jádro), krmení vlhčeného nebo dokonce kašovitého jádra vede k tomu, že kůň krmivo požírá hltavě, nedostatečně ho rozkouše, nevyprodukuje dostatek slin a to způsobí následující problémy:
– nedostatečné a nerovnoměrné obrušování zubů -> problémy s chrupem,
– nedostatečné neutralizování polknutého sousta -> nedostatečná neutralizace kyselého prostředí žaludku,
– příliš rychlé naplnění a vyprázdnění žaludku a tenkého střeva -> nemožnost důkladného promísení jeho obsahu se žaludečními šťávami a tedy nedostatečná příprava pro další trávení -> nevyužití všech živin z potravy,
– příliš rychlé vyprázdnění žaludku a tenkého střeva -> nadměrné kvašení lehce stravitelných živin v tlustém střevě -> trávicí problémy, plynatost, záněty, vředy, průjmy, koliky, schvácení kopyt apod.

Pokud není přímo výrobcem uvedeno jinak, granule se koním krmí v suchém stavu, aby ho nutily důkladně a dlouho žvýkat. Výjimkou jsou granule obsahující větší množství bobtnavých krmiv (sušené řepné řízky), které je třeba před krmením namočit, aby nadměrně nezvětšily svůj objem v jícnu nebo žaludku.
Oves není ze stejného důvodu dobré mačkat, šrotovat, namáčet, samozřejmě za předpokladu, že se nejedná o krmení koně s problémovým chrupem. Normální kůň suchý oves dostatečně důkladně rozžvýká a díky tomuto procesu lépe využije jeho živiny, než kdyby narychlo spolykal oves již „uměle přežvýkaný“.

Pro kvalitnější zpracování jádra v dutině ústní, lepší proslinění, rozžvýkání a pomalé a postupné polykání a zaplňování žaludku, je vhodné promíchat jádro s řezankou nebo ho koni podávat tak, aby ho nemohl hltat (například kámen do žlabu, který bude muset po trochách „obžírat dokola“).

Umožníte-li koni důkladně zpracovat potravu už v dutině ústní, zajistíte mu kromě zdraví i lepší zužitkování krmiva, kdy ze stejné porce „vytěží“ více živin a energie.

Příště se podíváme na další části trávicí soustavy koně – žaludek a střeva.