Nemoci způsobené bakteriemi. Pasteurelóza (cholera). Původcem je bakterie Pasteurella multocida. Způsobuje hemorrhagické septikémie. Do chovu se nákaza dostává zavlečením patogenního kmene (hlodavci, divocí ptáci - nejvíce při chovu v zahradních voliérách). Propuknutí infekce je pravděpodobnější v oslabeném chovu (jiné onemocnění, špatná výživa), při zvýšené zátěži ptáků (přepeřování, hnízdění) nebo při jejich vystavení nevhodným podmínkám (stres, neodpovídající mikroklima).
V chovech umístěných v uzavřeném prostoru je onemocnění vzácnější, nicméně i sem může být zavlečeno např. hlodavci (myši) nebo novým infikovaným jedincem (nedůsledná karanténa). Riziko je vyšší při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde mohou být dalším zdrojem infikace i volně žijící ptáci. U guld mívá onemocnění rychlý (akutní až perakutní) průběh a k úhynům dochází během jednoho až dvou dnů. Pitvou zjišťujeme krváceniny na serózách a sliznicích. Časté jsou i miliární nekrózy v játrech. V méně akutních případech (ne tak časté), lze použít antibiotika - streptomycin, deoxycyclin, gentamicin nebo sulfonamidy (ESB3). Prevencí je udržování čistoty v chovu, čistoty krmiv, zabránění znečišťování krmítek a napáječek trusem, dodržování zoohygienických zásad, snaha o co možná nejlepší kondici chovaných ptáků (výživa a krmení, nepřetěžování), přísné dodržování karantény nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav.
Původcem jsou bakterie rodu Pseudomonas. Infekce je přenášena hlavně prachem (bakterie běžně žijí v půdě), ale k přenosu může dojít i alimentární cestou (nápoj apod.). U amadin Gouldové se jedná o vzácnou infekci. Příznakem jsou především úporné průjmy, které mají za následek rychlou dehydrataci. Často dochází k celkové septikémii. Onemocnění se dostavuje většinou jen při snížené imunitní reakci organismu. Bakterie přežívají dlouhou dobu i mimo tělo hostitele a ve vlhkém prostředí se dokáží dobře pomnožit. Léčebně lze použít např. gentamicin (Lekomycin). Prevence je stejná jako u všech nemocí způsobených bakteriemi.
Původcem je bakterie Listeria monocytogenes. Je běžným saprofytem a epifytem sliznice střev. Vyskytuje se také v půdě a vodě. Patogenní kmeny pak mohou vyvolávat výše uvedené onemocnění. Ke vstupu zárodků dochází především perorálně, infikovaným krmivem. Dále bakterie mohou pronikat i sliznicí spojivky a urogenitálním ústrojím. Významné mohou být i endogenní bakterie (žijící ve střevech). Onemocnění propukne v závislosti na snížené rezistenci nebo zvýšené zátěži organismu (hnízdění, přepeřování, horší výživa), ale i stresu. Z místa vstupu infekce původce proniká lymfatickými a krevními cestami do parenchymatózních orgánů. Vzhledem k vysoké afinitě k příslušným tkáním vniká také do mozku a pohlavních tkání. Infikovaní jedinci vylučují zárodky z těla všemi sekrety a exkrety. U amadin Gouldové je toto onemocnění vzácné, ale pokud se objeví, má akutní až perakutní (velmi rychlý) průběh s vysokou letalitou (úmrtností). Projevem onemocnění jsou poruchy nervové činnosti, ochrnutí a křeče. Listerie jsou citlivé na neomycin (Biosol), erythromycin (Erymykoin). Prevence je již popsána u předcházejících onemocnění.
Původcem je bakterie Clostridium botulinum. Obecně je půdním saprofytem. Množí se v prostředí mimo organismus, především v substrátech živočišného původu. Jejich patogenita je dána toxinem (botulotoxin), který bakterie produkují. K infikaci dochází pozřením krmiva nebo nápoje s obsahem toxinu. Ten je v trávicím ústrojí aktivován a resorbován do lymfy a krve, kterou se šíří do dalších orgánů. Napadá periferní nervové systémy a účinkuje na CNS (centrální nervovou soustavu). Dochází k poruchám koordinace pohybu, neschopnosti příjmu vody a potravy, paralýzám končetin (nohou, později i křídel). K úhynu dochází za příznaků ataxie (neschopnosti pohybu). V současné době nejde v chovu guld o časté onemocnění. To je spojeno s opouštěním zkrmování klasické vaječné míchanice, která byla, zvláště v teplých dnech, dobrou živnou půdou nejen pro tyto bakterie. Suché vaječné směsi snižují toto nebezpečí téměř k nule. Clostridiové infekce jsou známy chovatelům nektaroidních ptáků (kolibříci, medosavky, loriové), kde výživný roztok je také „živným bujónem“ pro zmnožení clostridií. Protože podobný typ nápoje je možné podávat i amadinám Gouldové, chci upozornit chovatele, že postačí roztok mírně okyselit (několik kapek citrónové šťávy nebo jablečného octa) a výrazně se sníží možnost zmnožení uvedených bakterií. Clostridie jsou citlivé na amoxicillin (Clamoxyl), linkomycin a gentamicin (Lekomycin). Jejich aplikace ale neřeší problém botulotoxinu v organismu. Opět nezapomínáme na prevenci.
Původcem je bakterie Campylobacter jejuni (coli). Patogenní kmeny způsobují průjmové stavy, ale především zánětlivou nekrotickou hepatitidu (zánět jater). Přenos na intaktní jedince se děje per orálně. Tato bakteriální infekce je dosti častá nejen u mláďat, ale i u dospívajících amadin Gouldové. Příznakem je průjem s obsahem nestrávených semen. V břišní krajině jsou patrná vystouplá a žlutě zabarvená střeva. Léčba je možná preparáty, na které jsou bakterie citlivé. Použít lze gentamicin (Gentamicin, Lekomycin), erythromycin (Erymykoin). Prevence je podobná, jako u ostatních bakteriálních infekcí. Důraz je třeba položit na kvalitní krmení v době odchovu mláďat, ale i po jejich odstavu. Mladé guldy jsou nejrizikovější skupinou. Campylobakterióza se objevuje v chovech astrildovitých dosti často, častěji než jiné bakteriální infekce.
Původcem je kulovitá bakterie Staphylococcus aureus (albus). Onemocnění vzniká při endogenní nebo exogenní infekci, v souvislosti s oslabením imunitních reakcí hostitele. Nejčastěji se rozvíjí místní zánětlivá reakce (abscesy, furunkulózy), ale způsobuje i zánět žloutkových váčků mláďat, artritidy apod. V případě generalizovaných infekcí – metastáz, dochází k úhynům dosti často. Zevně lze použít některou antibiotickou mast (Bactroban). Kmeny bývají citlivé na erythromycin (Erymykoin), amoxicillin (Clamoxyl). Prevence je stejná jako u ostatních bakteriálních infekcí.
Jak jistě čtenář zjistil, bakteriální invaze se v chovu amadin Gouldové vyskytují o něco častěji než virózy. Nicméně ani tento typ onemocnění nebývá tak častý, jak se dříve obecně uvádělo. Častější jsou snad pouze colibacilóza a méně známá campylobakterióza (u mláďat). Naopak dříve jako častá uváděná salmonelóza nebo chlamydiová nákaza se vyskytují spíše ojediněle. Tato změna je způsobena propastným rozdílem možnosti přesné (laboratorní) diagnostiky jednotlivých typů onemocnění v době před revolucí a dnes. Podobně jako u viróz, i u bakteriálních infekcí platí, že nejlepší léčbou je prevence. Ta by se měla zaměřit hlavně na čistotu prostředí a krmiv. Velmi důležité je zabránit znečišťování vody trusem. Zde jsou vhodné napáječky, kde možnost kontaminace trusem je snížena. Pitnou vodu lze také mírně okyselit či použít bylinných extraktů. O této možnosti se ještě zmíníme později. Zásadou by mělo být karanténování nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav, před jejich navrácením do chovu. Dodržováním těchto několika zásad se výrazně snižuje možnost vzniku bakteriální infekce v chovu.