Tento satyr patří do seznamu zvířat bezprostředně ohrožených vyhynutím. Jsou známy dva poddruhy tohoto bažanta, a to tragopan blythii blythii a ještě vzácnější tragopan blythii molesworthi, který obývá pouze východ Bhutanu.
Rozšíření: od Bhutan, Nagaland, Manipur, severovýchod Indie až po severozápadní Yunan v Číně.
Kohout: délka 65–70 cm
váha 1800–2200 g
Slípka: délka 55–60 cm
váha 1000–1500 g
Kohout má holé tváře žluté barvy, od zobáku přes týl zpátky k tvářím černé zbarvení, krk a vrch prsou červený, břicho šedomodré se světlými skvrnami. Vrchní část těla křídla a část ocasu je červenohnědá s hnědým vlnkováním a s bílou skvrnou na každém peru. Konec ocasu černohnědý. Nohy růžové. Slípka je podobná slepici obecného satyra, ale je zavalitější, barvou černohnědá, okolo oka kůže žlutá, nohy šedohnědé.
Tento největší ze všech satyrů obývá hustě zalesněné svahy s podrostem bambusu, kapradí a rododendronů v nadmořské výšce 2000 až 3000 m. n. m. Díky odlesňování a lovu se jeho populace stává ostrůvkovitou a stále se snižuje. Hnízdí od března do května. Slípka do opuštěného hnízda po jiných ptácích klade 2 až 5 vajec, na kterých sedí 28 až 30 dnů. Potrava dospělých je skoro výlučně vegetariánská.
Do Evropy byl poprvé dovezen jeden pár v roce 1870 do Zoo Londýn. Potom byli velmi sporadicky dováženi. Jelikož je považován za národní poklad a s přihlédnutím k celosvětovému vnímání ptačí chřipky, je nyní de facto vyloučen jakýkoliv jeho import z přírody. V současné době se počet těchto satyrů v zajetí počítá na několik málo desítek kusů a odchovy jsou mizivé. U nás není a nebyl chován. Bohužel budoucnost tohoto druhu je velmi nejistá, odhaduje se, že v přírodě přežívá populace o počtu 2000 až 5000 jedinců.