Musa pedestris aneb Abeceda dog – trekkingu (7.)

"Něco je skryté! Běž a najdi to! Běž se podívat za hory. Za horami leží něco ztraceného, něco, co čeká na tebe. Běž!“ Rudyard Kipling

Přestože mě vlci fascinují už více než čtyři desítky let a přestože se je usilovně snažím pochopit (alespoň částečně v rámci svých omezených schopností) a především se od nich něčemu naučit, bohužel se stále nemohu zbavit některých lidských nectností, které mi na vlčích stezkách ztrpčují život. Tak předně: třebaže se od dubna do listopadu ráchám v ledových vodách řek, neobejdu se bez spacího vaku. Anebo: vlci se obejdou po řadu dní bez jídla – a já – chtě nechtě – s sebou trapně vláčím čínské nudle, špek, sýr a chléb, a navíc naditou tašku s granulemi pro psy, neboť mí malamuti pochytili žravou nectnost ode mne. A tak – zatímco vlci putují po svých tajných stezkách pěkně nalehko a s prázdnými žaludky, valím se jimi já, supě pod naditým batohem. O podobných věcech jsem přemýšlel, když jsem s Michou a Framem stoupal v jarním slunci, přikován pětadvacetikilogramovým batohem k příkré horské stezce Kysuckých Beskyd, z Oščadnice na Velkou Raču. Na zpocené čelo se mi každou chvíli přilepil proletující brouček – lýkožrout smrkový: na slovenské pohoří právě udeřila kůrovcová kalamita. Na horských svazích o ní svědčila rozsáhlá hnědavá pole churavých schnoucích smrků. Chata pod Velkou Račou byla sice zavřená, ale lesní dělníci již vše připravovali na letní sezonu. Ujistili mne, že vlků a medvědů tu žije dost Na důkaz mě přivedli k poničenému dřevníku, který prý jeden „maco“ pravidelně navštěvuje.
A protože mi přišel i úctyhodný počet e-mailů čtenářů s žádostí o radu, jakou „tábornickou“ výstroj si na dog-trekking pořídit, zasvětím tento díl našeho seriálu otázkám pochodnické „výbavičky“.

Batoh

Jedna z nejdůležitějších položek naší výstroje … Náš trh přetéká batohy všech velikostí, designu i cen. Důležité je, aby batoh byl optimálně objemný („tak akorát, ani zbytečně velký, ani nedostatečně malý). Podstatné pochopitelně je, pro jaký účel batoh potřebujeme: zda pro vícedenní výpravu či pro dog–trekkingový závod (kdy prožijeme na stezce pouze den či dva). Batoh musí dokonale sedět na zádech (jistě oceníme jeho nastavitelný bederní pás), musí mít měkké, polstrované a dostatečně široké popruhy (úzké popruhy se zaříznou do ramen a po několika kilometrech nám změní pochod v hotové peklo; nutno podotknout, že takto nevhodné popruhy již na trhu zahlédneme jen opravdu zřídka). Nezapomeňme, že k našim sbaleným potřebám je dobré mít lehký a přehledný přístup. Těžko se ubránit zuřivosti, pokud musíme každou chvíli batoh složitě přeskládávat. (Ale – vzpomeňme na staré americké přísloví: „Správný úsudek pramení ze zkušenosti. Zkušenost pramení ze špatného úsudku.“)

„Postýlka“

Pokud vás dog-trekking přitahuje a láká, záhy pochopíte, že pokud si se svým psem chcete užít pohodu a vychutnat krásu přírody, jsou pro vás (a vaše záda) důležité nejen kilogramy a dekagramy, ale i pouhé gramy výstroje. Karimatka vám zaručí komfortní spaní, alumatka je však podstatně lehčí, zabere v batohu méně místa a přitom izoluje od vlhké a tvrdé země stejně dobře. Vynález jihoamerických Indiánů – hamaka – je nejlehčí! Zavěšena mezi stromy – zajistí nám visuté lůžko a od vlhké země ochrání nejlépe. Pokud si nad ní při bivaku napneme motouz, přes který přehodíme celtu, igelit či nepromokavé pončo, získáme úkryt proti dešti nejen pro sebe, ale i pro svého psa a batoh. (Igelit, celtu nebo pončo je dobré proti větru zajistit k napnutému motouzu několika kolíčky na prádlo.)

Stan

Rozhodujícím faktorem je jeho váha: čím lehčí, tím výhodnější. Osobně používám nejčastěji pouhou celtu, ze které si vytvořím podle terénu přístřešek (např. zavěsím nad hamaku – viz výše), nebo používám „pytel na mrtvolu“, který v případě nutnosti také poslouží velmi dobře.

Spací pytel

Na trhu opět máme z čeho vybírat. Nechte si poradit odborníky, ale nezapomínejte na jednoduché pravidlo: čím lehčí spacák, tím menší tepelný komfort a možná lehčí spánek. Objemný spacák vám bezesporu zajistí luxusní tepelný komfort a možná vám i přičaruje růžové sny. Za ty ovšem zaplatíte daň v podobě litrů potu. Spinkat v něm budete pět až osm hodin. Na zádech jej ovšem povláčíte po celý zbývající boží den.

Vařič

Tato položka výstroje připadá v úvahu pro několikadenní putování – na dog-trekkingový závod vařič určitě vláčet nebudeme.
Na jaře, v létě a na podzim je asi nejvhodnější užívat plynové vařiče. Na trhu je řada typů (já z piety a tradicionalismu užívám francouzský Bluet, český výrobek VAR je mnohdy vhodnější, ale na trhu je řada dalších). V zimním období je výhodnější používat benzínové vařiče. Na nenáročnějších akcích často vystačíme i s „vařičem“ = kovovou „krabičkou“ na tuhý líh. Na čínské nudle, čaj a kávičku to postačí. Existují však pochopitelně i další typy vařičů: vařiče na tekutý líh, petrolejové vařiče (neskladné a nevýkonné) nebo vařiče na bázi napalmu (lehké, ale cenově těžko dostupné: např. od firem Fire King, White Bear aTokko Flam).

Čelovka

Bez čelové svítilny se neobejdeme. Pro její nákup nemusíte „povinně“ zajít do luxusních outdoorových prodejen. Pro čelovku – ostatně jako ani pro mnohé další zboží neplatí, že to nejdražší musí být zákonitě nejlepší. Praktické čelovky (za často mnohem příznivější ceny) nabízejí i prodejny s rybářskými nebo loveckými potřebami. Je třeba zkoušet a hledat (a mámit informace od zkušenějších kolegů, kteří se při nákupech sami již několikrát napálili). Mnohdy je lepší vyžádat si nabídkový katalog a v pohodlí domácího křesílka pilně studovat a doufat, že deklarované vlastnosti výrobků jsou skutečně pravdivé. V poslední době jsou nejoblíbenější čelové svítilny s LED diodami (některé mají dosvit více než sto metrů a na jedny baterie vydrží svítit téměř dvě stě hodin).

Oblečení

Oblečení pro dog–trekking se bude lišit podle stupně naší trénovanosti i naší filozofie, se kterou k tomuto kynologickému sportu přistupujeme. Bude jiné pro elitní vytrvalce, kteří většinu tratě proběhnou, a jiné pro ty, kteří trať projdou, najdou si čas na fotografování a na „pomazlení“ s krajinou. V každém případě však volíme lehký a vzdušný oděv s „propustnými“ vlastnostmi, který je schopen odvádět náš pot. V našem batohu se určitě musí najít místo na větrovku a raději i pončo proti dešti. Počasí je nevyzpytatelné a pořadatelé závodů, ač se modlí sebe upřímněji a zaklínají před svými podniky bohy větrů i dešťů, nádherné slunce (ani horko, ani zima) vám zajistit při nejlepší vůli nemohou.

Obuv

Hodně dotazů začínajících dog-trekkařů se vztahuje na nejvhodnější typ obuvi. Ani na tyto otázky nemůže být odpověď jednoznačná a jednoduchá. Pochopitelně záleží na tom, kam vyrazíme. V horském terénu je lépe dát přednost pevným (a těžším) trekkingovým botám. Jistě záleží na zvyku a osobních dispozicích. Při troše zobecnění však možno pro trekking doporučit lehkou běžeckou obuv pro cross–country (přespolní běh), která dobře tlumí nárazy, jež enormně namáhají náš pohybový aparát. Konkrétní výrobní značku příslušné obuvi po mně nevyžadujte. Typ a značka optimální obuvi závisí na vašich osobních zkušenostech (dobrých nebo špatných). Každému může vyhovovat něco jiného. Pravidlem však zůstává, že na kvalitní obuvi skutečně nemůžeme šetřit, naše „sedmimílové“ boty nás musejí nést pěkných pár set kilometrů, a pokud se v nich necítíme dobře, může se naše cesta změnit v utrpení.

Ponožky

Laiky podceňovanou částí výbavy bývají ponožky. Určitě zcela neprávem! Dobré o optimální ponožky znamenají (snad) třetinu úspěchu. Nechte si poradit fundovanými prodavači a zkušenějšími kolegy. Nejdůležitější však je opět vaše osobní zkušenost. Dobrá trekkingová ponožka není laciná a u stánku v tržnici ji určitě nekoupíte. Při dobré údržbě ovšem vydrží funkční dlouhý čas a hlavně úctyhodnou řádku kilometrů.

Post skriptum

Naše dnešní povídání o výstroji a výzbroji pro dog-trekking bych rád zakončil dvěma větami z knihy amerického dobrodruha Michaela Banea „Na hraně“:
Jediná část výbavy, která nemůže zklamat, je tvůj mozek. Pokud ti mozek pracuje, máš šanci.“