Delfínovití

Delfíni byli odjakživa lidmi obdivováni. Byli zobrazováni na vázách, talířích, na stěnách chrámů. Vyprávějí se o nich od nepaměti podivuhodné příběhy. Delfín byl vždycky poslem dobrých zpráv, námořníci se z těchto mořských společníků velmi těšili. Znamenalo to štěstí a požehnání, když se delfín připojil a doprovázel loď. Tato „posedlost“ nás lidi neustále pronásleduje. Svým roztomilým zjevem a úžasnými schopnostmi nás fascinují.

Naučili jsme je dokonce mnohým akrobatickým kouskům, umíme se s nimi částečně dorozumět, pomáhají nám udělat naše dny krásnějšími. Ale stále o jejich tajemném životě nevíme všechno. Delfíni jsou mořští savci patřící mezi kytovce do čeledi delfínovití (Delphinidae). Jsou tak blízcí příbuzní velrybám a sviňuchám. Najdeme je na celém světě převážně v mělkých šelfových vodách. Existují ale i sladkovodní delfíni v řekách a jezerech. Někteří delfíni, jako kosatky dravé a černé, kulohlavci a další, jsou obecně nazýváni spíše velrybami než delfíny.

Původ

Předek kytovců žil patrně před padesáti miliony lety, byl podobný spíše ploutvonožcům se zadními končetinami. Nejstarší pozůstatky byly nalezeny v předhůří Himalájí, tvor byl vědci nazván Protocetus. Vymřel asi před patnácti miliony lety, kdy se objevil rod Squalodon, který představuje první ozubené kytovce. Delfínovití jsou nejvíce rozmanitou skupinou kytovců. Existuje velké množství rozlišných druhů, lišících se nejen velikostí, ale i zbarvením a morfologií.

Potrava a trávení

Všichni delfíni jsou masožravci. Většina se živí rybami nebo olihněmi a drobnými korýši. Některé druhy se ale specializovali na konkrétní druh potravy, kosatky dokonce loví i mořské savce. Delfíni mají 100 až 200 zubů, několik druhů jich má ale mnohem méně. Delfíni mají homodontní chrup, to znamená, že všechny zuby vypadají úplně stejně. Za celý život nedochází u delfínů k výměně zubů. Zuby mají špičku zahnutou dozadu, aby bylo zamezeno podklouznutí kořisti (převážně u rybožravých delfínů). Kulohlavci, živící se olihněmi a chobotnicemi, mají naopak čelist kulatou a poměrně málo zubů, které jim umožňují přijímanou potravu zadržet v tlamě, ale nerozdrtit ji. Delfíni dokážou strávit veškeré části potravy kromě kostí, které někdy vyvrhují zpět do vody. Mají čtyřdílný žaludek, který postupně potravu zpracovává. Celá trávicí soustava je přizpůsobená potřebám delfína, tzn. nemusí řešit problém s gravitací při pohybu ve vodě. Delfína také nikdy neuvidíte pít vodu. Tu získávají z tělesných tekutin ryb a při trávení potravy.

Kostra

Kostra delfína se velmi podobá kostře suchozemských savců, ale díky pohybu ve vodním prostředí nastalo několik nevyhnutelných změn. Lebka má dlouhé čelisti protažené dopředu, tzv. rostrum (např. u delfína skákavého zřetelně vystupuje). Spodní čelist je poněkud delší a přesahuje vpředu přes horní čelist. Tuto část delfín používá při útoku nebo obraně, třeba se žralokem. Delfíni mají velmi vyvinuté a silné krční svaly, což jim umožňuje dokonalý hydrodynamický tvar těla, protože krk není oddělen od zbytku trupu. Přední končetiny byly přeměněny v ploutve posazené téměř pod hlavou. Ploutve mají stejné kosti jaké tvoří lidské ruce. Nechybí ani jeden prst, takže delfíni mají stejně jako lidé pět prstů, které jsou ale pevně uzavřeny uvnitř ploutve. Jsou tedy nepohyblivé. Co se týče zadních končetin a pánve, tak z těch zbyly jen dvě malé kosti ležící v blízkosti pohlavních orgánů. Páteř delfínů se skládá ze 64 obratlů – 7 krčních, 13 hrudních, 17 bederních a 27 ocasních. Obratle křížové nemají.

Kůže a dýchání

Tělo delfína je pokryto hladkou kůží, pod ní je tuková vrstva sloužící jako izolace. Pružnost kůže je dána spletí kolagenních vláken a množstvím kanálků ve škáře. Kůže má dvě hlavní funkce, a to vyrovnávat turbulence vody a zároveň zabraňovat usazení parazitů. Na těle delfínů nenalezneme žádné řasy, vilejše ani jiné živočichy a to díky tomu, že se svrchní vrstvy neustále odlupují a kožní tkáň se současně doplňuje, čímž se delfín zbaví nežádoucích spolucestovatelů. Delfíní kůže se také dokáže samovolně uzavřít v případě poškození. To znamená, že v případě drobného poranění (např. propíchnutí kůže ostrým předmětem) je místo okamžitě zacpáno podkožním tukem, čímž nedojde ke krvácení, dorůstající kůže poté zátku vytlačí a rána se zahojí. Jelikož je delfín savec, musí dýchat vzduch. Do dýchacího systému se vzduch dostává pomocí dýchacího otvoru umístěného na hřbetě. Velikost otvoru může delfín ovlivňovat svou vlastní vůlí, při nádechu a výdechu se otvor samovolně rozevírá. S pomocí dýchacího otvoru je delfín schopen vydávat zvuky na vzduchu. Hrtanové chrupavky jsou celkem velké a patrně díky nim je delfín schopen vyluzovat skřípavé zvuky. Smysly a nervová soustava delfínů je velmi dobře vyvinutá. Brázdy a zářezy v mozku jsou dokonce v mnohem větší míře, než v mozku lidském. Usuzuje se proto, že delfíní mozek je schopen vykonávat složité operace. Chuť je u delfínů také vyvinutá, stejně jako výborný zrak a sluch. V kůži jsou umístěné senzory pro zjišťování tlaku a proudění vody.