Musa pedestris aneb Abeceda dog – trekkingu (8.)

„Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli.“ Sokrates Dog–trekking je vytrvalostním sportem. Člověk i pes při něm urazí mnoho desítek kilometrů, což jim oběma „zabere“ pěknou řádku hodin. Úbytek energie je při dlouhotrvající enormní námaze mimořádný. A jak vědí motoristé: „palivo“ třeba doplňovat.

„Jaké jídlo je pro člověka a psa při dog–trekkingu nejvhodnější,“ zní častá otázka začátečníků. Dotaz je prostý, zato odpověď je docela složitá a ani zdaleka ne jednoznačná. Každému totiž může vyhovovat něco docela jiného. Začněme tedy nejprve u psů …

Výživa psů

Výživa našich čtyřnohých přátel vyžaduje při extrémním vytrvalostním výkonu minimálně stejnou pozornost, jako ta naše. V předvečer dog-trekkingového klání psa vydatně nakrmíme kvalitní, kaloricky bohatou stravou. Rozhodně však žádné experimenty! Unáhlené změny „receptů“ na skvělý výkon, které jsme jedním uchem zaslechli „u sousedů“, pusťte z hlavy! Neověřená potrava formu nezachrání, může však naopak přivodit nepříjemné zažívací problémy! Používejte osvědčené granule, maso a tuk, na které je váš pes zvyklý, a které mu chutnají. Pokud mu ještě do potravy přidáte masový vývar, můžete – po večerním vyvenčení, zalézt do spacího pytle s čistým svědomím. Udělali jste vše, co bylo ve vašich silách.
Ráno si určitě přivstaňte! Nejen proto, abyste se měli čas pokochat přírodou, která se probouzí do nového dne, ale především proto, abyste se postarali o svého psa i o sebe. Po venčení připravte pejskovi lehkou snídani a především – ho důkladně napojte (poslední napájení by mělo být nejméně dvě hodiny před vaším startem.) Napájení je vědou, kterou dokonale ovládají dobří a úspěšní musheři (jezdci se psím spřežením). A od těch se, budete-li mít příležitost, patřičně přiučte.
Je třeba mít na paměti, že fyziologie psa se v mnohém odlišuje od fyziologie lidské. Proto nikdy nesmíme při závodě (a samozřejmě ani při tréninku) zapomenout na nebezpečí přehřátí psa, jemuž musheři říkají „utavení“ či „uvaření“ psa. Potní žlázy u psů jsou téměř nevyvinuté. Pouze v oblasti mléčných struků a mezi polštářky tlap jsou vyvinuty dobře a vylučují pot. Pes se tedy ochlazuje především vyplazeným jazykem a zrychleným dýcháním. Důsledné dodržování pitného režimu napomáhá uspíšení regenerace sil, a to – při i po zátěži. Zároveň však přispívá ke zlepšení činnosti ledvin a zároveň i k optimalizaci krevního oběhu. Zabezpečuje nejen dostatek vody, ale i vhodné množství minerálních látek.
„Chuť pít“ je u psů individuální. Abychom měli jistotu, že náš pes vypije optimální množství tekutin, měli bychom je napojit masovým vývarem. Jinými slovy: ochucený vývar je jistota – všichni pejsci vychlemtají misku s nadšením až do dna. Mám fintu: cestu začínám s plnou pet lahví vývaru; po odlití do misky, doliji do lahve vodu. Vývar se tak sice neustále ředí, ale pro psy je tekutina stále velmi chutná a atraktivní. Taková neustále doplňovaná „šmé flaška“ mi vystačí na 48 hodin. (Pomůcka: některé firmy, které vyrábějí krmivo pro psy, mají – jako doplňkový sortiment tzv. „zchutňovadla“. V igelitovém sáčku je trocha „omáčky“. Když ji zředíme vodou – dostaneme skvělý nápoj, který nám může nahradit vývar.)
Krmení během samotného závodu musí vycházet z konkrétních potřeb našeho psa a ze zkušeností, které jsme nabyli na stovkách společných tréninkových kilometrů. Obecně lze vyslovit jen radu, že je lépe krmit psa během závodu několikrát v malých dávkách (během odpočinku), abychom nezatížili jeho trávicí trakt. Granule zaléváme vydatným množstvím vody (nebo vývaru). Do batohu nezapomeneme pro svého čtyřnohého přítele přibalit „motivační“ potraviny: maso, sušené maso, sýr a např. i trochu živočišného tuku (psovi nezřízeně chutná a dodá energii).
Vynikajícím přípravkem je tekutý „Elektrolyt psi“. Výborně napomáhá regeneraci výkonného potencionálu psího organismu. „Elektrolyt psi“ má přímý vliv na rozložení tekutin ve psím těle a přenos elektro náboje ve svalech, a tím potažmo na vyšší výkonnost. Při intenzivní zátěži brání úniku elektrolytů. Také vyrovnává ztrátu minerálních solí a stopových prvků při svalové únavě, průjmech a horečkách. Umožňuje rychlé opětovné nasazení psů v závodech a stabilizuje jejich výkonnostní potencionál. (Rovněž je vhodný ve stresových situacích a např. při delších transportech zvířat. Je i nesmírně výhodný v horkých letních dnech, neboť zabraňuje dehydrataci organismu.)
Primárním zdrojem energie pro svaly kostry a obzvláště pro srdeční sval jsou tuky. Potřebná energie pro práci svalů je zajištěna právě spalováním tuků. Tato forma získání energie je nazývána také Beta oxidace. Tuky jsou vytvořeny z mastných kyselin a L–karnitin se váže s mastnou kyselinou a propouští ji do mitochondrií (do místa spalování). (L–karnitin hraje klíčovou roli v energetické látkové výměně veškerého svalstva včetně srdce. L–karnitin je látka podobná vitamínům. Může být v organismu vytvořen z aminokyselin Lysinu a Lethionu a je ve velkém množství obsažen ve svalech. Pes však ztratil tzv. vlastní syntézu, tedy i vytváření L–karnitinu z aminokyselin pravděpodobně historickou nepřetržitou nabídkou L–karnitinu v mase ulovených zvířat již před tisíci lety.) Přípravek „Aquakar psi“ (tekutý), jako i mnohé jiné – práškové – podporují činnost srdečního svalu, zkracují období regenerace při a po zátěži a podporují mobilizaci imunitního systému. L–karnitin přenáší mastné kyseliny do mitochondrií, a tím podporuje tvorbu energie z tuků. Rovněž se podílí na celkové energizaci a zároveň přispívá k redukci případné nadváhy zvířete (což u „dog-trekkingového psa“ však zpravidla nehrozí). Samozřejmě podporuje i srdeční a mozkovou činnost a zlepšuje fyzickou a psychickou výkonnost zvířete. Navíc podporuje využitelnost vitamínů rozpustných v tucích.

Výživa lidí

„Tlustí lidé žijí kratčeji, ale déle jedí.“
Stanislav Jerzy Lec

Emil Dostál ve své knize „Běh pro zdraví“ tvrdí: „Lidský organismus lze přirovnat k vysoce výkonné spalovací peci, v níž se i méně hodnotné palivo rychle „spálí“ a převede na pohybovou energii. Předpokladem je ovšem systematický, pravidelný denní trénink, s velkým energetickým výdajem.“ Při dog-trekkingových závodech volíme energeticky bohatou stravu, která je však pro náš organismus lehce stravitelná, a která nejméně zatěžuje naši trávicí soustavu. Ovšem, s ohledem na váhu našeho batohu, by měla být hmotnostně co nejlehčí.
Předpoklad, že vám předložíme nějaký zaručený recept na to, co máte jíst a pít během závodu, aby to zaručilo váš fenomenální výkon – je nejen naivní, ale hlavně nereálný. Žádný takový recept totiž neexistuje. K dobrému výkonu vám může dopomoci (mimo dlouhodobého vytrvalostního tréninku) pouze kvalitní a zdravá výživa v průběhu celého roku, která předzásobí váš organismus vitaminy, minerály a stopovými prvky. „Neobviňuj přírodu, ta si vykonala svoje; vykonej také svoje,“ pravil John Milton.

„Vůz netáhne kůň, ale oves.“
Ruské přísloví

V pozdní odpoledne před dog-trekkingovým závodem (i před tvrdým vytrvalostním tréninkem) byste měli v organismu důkladně doplnit zásoby glykogenu. Jinými slovy: uspořádejte si těstovinovou hostinu. Těstoviny (i pizza) obsahují hodně sacharidů, ovšem obloha a omáčka nesmí být příliš tučná. Jídlo zapíjejte optimálním množstvím tekutin (zásoby glykogenu se totiž ukládají s vodou, která je při vytrvalostním pohybu znovu k dispozici jako voda pro látkovou výměnu). A jaká by měla být snídaně před samotným závodem? Určitě si přivstaňte: musíte se postarat o psa i sebe. Vy byste měli snídat tři – nejméně dvě hodiny před startem. Nejvhodnější stravou jsou určitě banány, bílý chléb (celozrnné pečivo je sice vynikající při každodenní výživě, před závodem nebo intenzivním tréninkem ovšem zbytečně zatěžuje a zpomaluje trávení) s trochou másla a medu; výhodné jsou také ovesné vločky nebo krupičná kaše.
Během samotného závodu budou pro vás nejvhodnější „rychlé“ cukry v podobě sladkých – energetických tyčinek, müsli tyčinky, sušené ovoce atd. Trasa mnohých závodů se tak docela nevyhýbá civilizaci. Pokud narazíte na restauraci – polévka jistě přijde k chuti (a hlavně nic nepokazí). Někteří z vás možná neodolají lákavému jídelníčku (nic proti tomu) – vybírejte si však nepříliš tučná a lehce stravitelná jídla. S mlýnským kamenem v žaludku se šlape docela těžce.
(Mnozí z vás jistě již narazili ve specializovaných obchodech na „kosmickou stravu“ – tedy na různé tuby s energetickými gely. Nic proti tomu. Mějte však na paměti zlaté pravidlo: Při závodu není místo ani čas na experimenty! Vše si předem důkladně vyzkoušejte na tréninku. Pokud váš organismus vyhlásí stávku při tréninkové dávce – nic se neděje. Pokud začne stávkovat kvůli vašemu experimentování během závodu, přiděláte starosti nejen sobě, ale i pořadatelům.)
Do svého běžného jídelníčku zařazujte co nejvíce ovoce a zeleniny. Saláty ze syrové zeleniny s trochou lisovaného olivového oleje můžeme obohatit obilnými či řeřichovými klíčky, které jsou pravou vitamínovou bombou. Nezastupitelnou úlohu vitamínů mějte na mysli celoročně, nikoliv pouze při chřipkových epidemiích a při chřipkové hysterii.

Voda základ života

Pravidelný přísun optimálního množství tekutin je při dog-trekkingovém závodu ještě důležitější než potrava. Člověk se skládá asi ze 60 % z vody. Dehydratace organismu nejen snižuje výkon, ale je i velmi nebezpečná. A co pít? Především pijte včas (nikoliv až při velké žízni) a v menších dávkách. Ztrátu vody, způsobenou pocením, musíte pravidelně nahrazovat. Několikanásobný olympijský vítěz Emil Zátopek tvrdil: „Pivo je dobré na žaludek, ale mizerné pro nohy. Úspěšný ultramaratonec Tomáš Rusek naopak říká, že „pivo je nejlepším iontovým nápojem“. Obecně však můžeme říci, že nejvhodnějšími nápoji jsou minerálky s vysokým obsahem iontů, ovocné čaje, zeleninové šťávy, ovocné šťávy (nejčastěji ředěné). Jsou ovšem dog-trekaři, kteří přísahají na Motolu, nízkotučné mléko atd. Zde opět platí: nejlepší zkouška je zkouška omylem. A také: řiďte se svým instinktem. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti … Co vyhovuje jinému, nemusí vyhovovat právě nám. I z nabídky iontových a izotonických nápojů vybírejte opatrně. Je to především obchod; mějte na paměti, že „zázrak“ nekoupíte za žádné peníze a že žádný zázračný nápoj z vás „reka“ neučiní. Zkoušejte, buďte opatrní, naslouchejte vlastnímu tělu … a řiďte se rozumem!
Herbert Steffny a Ulrich Pramann ve své knize „Běh pro zdraví“ uvádějí: „Zpráva Německé společnosti pro výživu z roku 1992 vypracovaná z pověření spolkového ministerstva zdravotnictví došla k závěru, že se sport může obejít bez potravinových doplňků všeho druhu, zvláště bez minerálů. Ve vytrvalostním sportu se dá dostat s rozumnou stravou bez potravinových preparátů až na světovou špičku. Nic proti rozumné konzumaci multivitaminového preparátu, přípravku obsahujícího železo nebo izotonické nápoje, skutečná výkonnost se však dostaví pouze tam, kde je talent, motivace a pilný trénink.“