Ustájení
V minulých číslech Fauny jsem popsala některé zákonné povinnosti při pořizování koně. V okamžiku pořízení koně nastává také problém „kam s ním“, který je nutné vyřešit samozřejmě dřív, než ke koupi samotné dojde. Pokud s koňmi začínáme, je nejrozumnější volba najít v okolí nájemní stáj, kde budeme mít koně za určitý poplatek ustájeného. Pochopitelně je možné začít chovat koně i doma, pokud k tomu máme podmínky.
Avšak vlastnictví koně, zejména ze začátku, nám přinese větší množství problémů, kterým zkušený koňák dokáže zpravidla předcházet či je hravě řešit, zatímco začátečníkovi mohou přerůst přes hlavu ke škodě koně i jeho majitele.
Bohužel ne každá nájemní stáj nabízí to nejlepší pro koně i jeho majitele, takže i začátečník je hned postaven před problém, které stáji dát důvěru, komu svého nového kamaráda svěřit.
Při hledání ustájení pro koně, či zřizování ustájení ve vlastním, musíme brát zřetel na tři základní věci – vhodnost podmínek pro koně obecně jako pro konkrétní živočišný druh, vhodnost podmínek pro našeho konkrétního jedince a také vhodnost podmínek pro naše záměry, které s koněm máme.
Co potřebuje kůň
Nejprve tedy co potřebuje kůň: jedná se o zvíře býložravé, pospolitě žijící a zvyklé se denně mnoho kilometrů přesouvat. Z tohoto pohledu je pro koně ideální ustájení pastevní, dvacetčtyři hodin denně, sedm dnů v týdnu venku na rozlehlých pastvinách, ve stádě dalších koní. Z hlediska legislativy se u takového ustájení řeší způsob přístupu k vodě, napájení, možnosti se schovat před nepřízní počasí (přístřešky) apod. Tento typ držení koní není u nás tradiční, avšak počet míst k ustájení s touto možností narůstá se zvyšujícím se zájmem o chov koní s ohledem na welfare (životní pohodu). Při umisťování koně s nějakým znevýhodněním (zdravotním, sociálním apod.) je nutné ustájení takového typu zvážit, jestli poskytuje možnosti individuální péče, případné dočasné izolace aj.
Tradičními způsoby „ubytování koní“ u nás jsou stáje vybavené boxy nebo vaznými stáními, případně volné stáje – používané častěji na hříbárnách, kde jsou koně volně v jedné velké „místnosti“.
Vazná stání (štonty) jsou již na ústupu, pokud se zřizují nové stáje, již se nepovoluje je budovat, a i ty stávající musí splňovat požadavky na rozměry dané vyhláškou, tedy minimální plocha stání 4,5 m2, délka 2,75 m a šířka 1,5 m u řadového stání, u individuálního 1,8 m. Provaz, na který se kůň váže, bývá opatřen na jednom konci karabinou a na druhém závažím (špalík dřeva), aby mohl provaz volně prokluzovat očkem, k němuž je kůň vázán. Tento samoposuvný systém umožňuje koni pohybovat hlavou ve vymezených vzdálenostech, a přitom brání prověšení vazáku tak, že by se v něm mohl kůň zachytit a zranit se. Mezi štonty mají být taková stranová hrazení, která zabrání kálení na sousední místo, popřípadě tomu, aby si sousední zvířata vzájemně překážela.
Vazné stání
Pokud uvažujeme o umístění koníka na vazné stání, měli bychom si uvědomit, že by tam měl trávit jen dobu nejvýš nutnou, a mít možnost pravidelně chodit na dlouhou dobu do výběhu. Je nutné si uvědomit, že se využití koně značně změnilo od dob, kdy některé typy ustájení vznikaly. Sedlák věděl, že koně potřebují pohyb, a tak zapřahal koně i mimo sezónu – vzpomeňme třeba zimní šlitáše. (Dříve se tímto názvem označovalo zimní opohybování koní, hlavně v zápřahu. Koně se zapřahali do saní, za ty se připojovaly dětské sáňky a dlouhá šňůra takového spřežení vyrážela do přírody a na besedu ke známým.) Ponechávání koně na omezeném prostoru bez možnosti volného pohybu je na hraně týrání, neboť zákon ukládá „poskytovat zvířatům podle nároků jednotlivých druhů a kategorií maximálně možnou volnost pohybu tak, aby byla zajištěna jejich pohoda a aby nedocházelo k jejich omezování způsobem, který by vedl k jejich zbytečnému utrpení nebo zranění“.
Nejrozšířenější typ ustájení je box. Boxy mohou být umístěny uvnitř budovy (obr. 1), ale stále častěji dávají stavitelé stájí přednost venkovním boxům, z nichž mají koně výhled přímo do okolí stájí (obr. 2). Minimální povolené rozměry boxu jsou uvedeny v tabulce 1.
tab. 1
| kůň | minimální plocha / m2 | minimální délka kratší stěny / m |
| do 200 kg ž. hm. | 6 | 2 |
| 200–400 kg ž. hm. | 7 | 2,5 |
| 400–500 kg ž. hm. | 8 | 2,5 |
| nad 500 kg ž. hm. | 9 | 2,5 |
Většina koní spadá do kategorie nad 500 kg. Pro kobyly s hříbaty a plemenné hřebce jsou minimální předepsané rozměry ještě navýšeny. Minimální rozměry se však používají málokde, za standardní rozměry boxů se zpravidla považuje 3,5 m×3,5 m, výjimkou nejsou boxy větší.
Pouštět koně do výběhu
I kůň ustájený v boxe potřebuje více pohybu, než mu omezená plocha boxu dovoluje, a to i tehdy, je-li box prostorný, dobře osvětlený, nastlaný a s přísunem krmiva i vody. Proto by jedním z hlavních kritérií při výběru stáje měla být možnost pouštět koně do výběhu (obr. 3), nebo ještě lépe na pastvinu (obr. 4). Spokojenost koně, který se může popásat se svými druhy, se nám v budoucnu vrátí v podobě ochotné spolupráce, rovněž na celkové zdraví koně má pobyt venku velmi příznivý vliv.
