Minutou ticha uctili účastníci Hustopečského pullingu památku nedávno zesnulého Miloše Fabiánka, který od počátku patřil k nejnadšenějším a nejobětavějším pořadatelům tohoto významného podniku. O prestiži a věhlasu zmíněného klání bezesporu svědčí i fakt, že se letos 11. dubna uskutečnil již patnáctý ročník Hustopečského pullingu.
Za tímto číslem se skrývá usilovná a mravenčí práce pořadatelského Musher´s Clubu Pohoda Starovice, který v letošním ročníku při realizaci pullingových závodů spojil síly nejen s Domem dětí a mládeže Pavučina Hustopeče (svým tradičním partnerem), ale i s Českomoravskou kynologickou unií.
Kdo cestoval druhou dubnovou sobotu do Hustopečí, nemohl se ubránit pohledu na početná stádečka srnčí zvěře, pasoucí se na jarním osení. Okraje remízků zdobily „bílé ovečky“ rozkvetlých trnkových keřů a na skromných stráních jihomoravské roviny se „pásly“ růžové obláčky rozkvetlých meruněk. Sloupec teploměru nemilosrdně stoupal vzhůru. (Později jsme se při večerních zprávách dozvěděli, že tuto sobotu padl 228 let starý teplotní rekord.) Diváci se měli nač těšit: odhazovali svršky a užívali si „dubnového léta“. Zato odborníkům pullingu bylo jasné, že se dnes rekordů určitě nedočkáme. Ve startovní listině Hustopečského pullingu pochopitelně s drtivou převahou dominovali psi severských tažných plemen, kteří vedro, mírně řečeno, nemilují.
Weight pulling je kynologická sportovní disciplína, při které psi tahají na krátké dráze na vozíku (či v zimě na saních) zátěž. V Hustopečích se závodí na travnatém povrchu, zátěž je tažena na speciálním vozíku na kolejnicích na dráze dlouhé devět metrů. Základní zátěž má hmotnost 330 kg; postupně je zvyšována o 80 kg (hmotnost jedné betonové tvárnice). Každý pes má v soutěži k dispozici osm pokusů plus jednu opravu. Časový limit na jednotlivý pokus je jedna minuta a třicet sekund. Závodí se v šesti kategoriích: Kategorie A (psi do 28 kg), kategorie B (psi 28–40 kg), kategorie C (psi nad 40 kg), kategorie D (feny do 23 kg), kategorie E (feny 23–31 kg) a konečně kategorie F (feny nad 31 kg).
Jubilejní Hustopečský pulling byl zároveň prvním závodem třídílného seriálu Mistrovství České republiky v pullingu (další závod se uskuteční v Lukově a závěrečný v Uherském Ostrohu). Do závodu se prezentovala celá česká pullingová špička, ke které se přidala i kvalitní a ostřílená „polská družina“, která sem vážila cestu vzdálenou 650 km.
Na startovní listině jasně dominovali sibiřští husky a aljašští malamuti, které doplnil jeden grónský pes, jeden americký staford, brazilský fila a jako kuriozita: maďarský chrt, který ovšem neabsolvoval ani jeden platný pokus. „Jen jsme to tak z legrace zkusili“, prozradil s úsměvem majitel Hercega Milan Chlumský. (Maďarských chrtů je v současnosti chováno pouze dvaadvacet jedinců.)
Kategorie A
V této kategorii se představili nejlehčí psi. Z vítězství se nakonec radoval sibiřský husky Andy Rudná manželů Řehořových, který v posledním pokusu zdolal 2730 kg (za pouhých 29 sekund). Stříbro vybojoval třináctiletý (!!!) sibiřský husky Bill Volání Vysočiny rodiny Štěpánkových, který zdolal za 23 sekund 1610 kg a z bronzu Akim Miláček Moniky stejných majitelů, který zvládl za 25 sekund 1290 kg.
Kategorie B
V silně obsazené kategorii zvítězil aljašský malamut Macík Radka Osičky, který utáhl 1690 kg (za 25 sekund). Druhé místo vybojoval aljašský malamut Clark Crifadi Dana Navrátila, jenž zdolal za 62 sekund 1610 kg a třetí místo získal aljašský malamut Big Crifadi Kateřiny Trněné, který tentokrát stačil na 1530 kg za 60 sekund.
Kategorie C
Kategorie psů s nejvyšší hmotností slibovala lítý boj. Naděje diváků se splnily: vavříny nejvyšší si nakonec odnesl mohutný šedobílý aljašský malamut Brit La Rose Loscan Radovana Růžičky, který za 20 sekund utáhl 2250 kg. Stříbrnou pozici vybojoval nejmohutnější pes celého závodu – brazilská fila Richie Pavla Toběrného, který zvládl za 23 sekund 2090 kg. (Diváci měli dojem, že impozantní Richie snad ani netahá: prostě se rozešel a protkl cíl beze stop nejmenší námahy.) Bronzový stupínek získal aljašský malamut – multišampion krásy – BradPitt del Lago degli Orsi manželů Ivy a Radovana Lysákových, který utáhl 2010 kg za 23 sekund. „S BradPittem závodíme bez tréninku, jen pro zábavu,“ přiznal se Radek Lysák. „Jak je ale vidět, pulling ho baví. Miluje diváky a povzbuzování - prostě se strašně rád předvádí.“
Kategorie D
V kategorii křehkých feneček dominovala sibiřská husky Utah polského reprezentanta Karola Stanislawského, která zvítězila výkonem 1690 kg za 37 sekund. Ze druhého místa se radovala sibiřská husky Ajka Strž Radušky Dobiášové, která zdolala 1370 kg za 26 sekund. Na třetím místem se výkonem 1210 kg za 35 sekund umístila sibiřská husky Hermione Kráska Vysočiny rodiny Štěpánkových.
Kategorie E
V této třídě slavila úspěch fenka grónského psa A´Naja Severská sága Eduarda Vojvodíka, která utáhla 1530 kg za 86 sekund. Stříbrný stupínek vybojovala fenka amerického staforda Gisele Amazonka Máši Pitekové, která stačila na 1450 kg za 23 sekund. Bronzovou pozici si výkonem 1290 kg za 27 sekund zajistila aljašská malamutka Bambulka Crifadi Martina Vojvodíka.
Kategorie F
V kategorii nejtěžších fen si to mezi sebou „rozdaly“ tři aljašské malamutky. Skvělým výkonem triumfovala Jazda polského reprezentanta Karola Stanislawského, která utáhla 3050 kg za 49 sekund. Na druhém místě skončila Elsa Radka Mrázka, která za 31 sekund zdolala 1850 kg. Bronzovou pozici získala Anita Bílá medvědice Zdeny a Iva Klementových, která stačila na 1770 kg za 59 sekund.
Titulem – nejsilnější pes – (rozhoduje násobek vlastní živé hmotnosti) – se mohl pyšnit sibiřský husky Andy Rudná manželů Řehořových, který utáhl 105-ti násobek své vlastní hmotnosti.
Z titulu – nejsilnější fena – se radovala aljašská malamutka Jazda i její pán – Karol Stanislawski z Polska: Jazda zdolala 90-ti násobek své vlastní hmotnosti.
Navzdory horkému počasí byli diváci statečnými výkony psů nadšeni, což bylo patrné z jejich povzbuzování i aplausu. Samozřejmě – pálící slunce a vysoká teplota – výkony psích siláků negativně ovlivnily. Avšak počasí – naštěstí – člověk ještě poroučet neumí a snad ani nikdy umět nebude. Nezbývá než konstatovat, že se – jubilejní – patnáctý ročník Hustopečského pullingu, díky nadšení a obětavosti zkušených pořadatelů, vydařil opět (a chce se říci – tradičně) na jedničku. Není se tedy co divit, že se závodníci dalších ročníků už nemohou dočkat.