Rehkové

Na balkoně našeho bytu, který je orientovaný na západ, máme pod stropem připevněné dvě budky, tzv. „rehkovníky“. Jednu budku jsme připevnili vletovým otvorem směrem k jihu a druhou budku na opačnou stěnu balkonu, vletovým otvorem směrem k severu.

Rodina nevěřila

Když jsem si tyto budky před léty koupila ve zverimexu, moje rodina nevěřila, že se nám v nich rehci usídlí. Avšak stalo se. Hned první jaro po připevnění budek, zahnízdili v naší budce směřující k jihu rehkové druhu „rehek domácí“. Přichystala jsem jim tam totiž podestýlku z měkkého suchého mechu, a oni to ocenili, a doplnili si jen vrchní část vystláním hnízdního dolíčku. Jakmile vyvedli první mláďátka, zahnízdili v druhé budce, s otvorem k severu. V té době už bylo pokročilé léto a potřebovali budku ve stínu, která nebude celý den rozpálená slunečním žárem.

Rehek přilétá každé jaro

Rehek – sameček, s černou hlavičkou a rezavým ocáskem, přilétá každé jaro kolem prvního dubna. Začne okolo budek poletovat a prozpěvovat si svou vrzavou molovou písničku. Během týdne až deseti dnů po něm, se z teplých krajin vrací samička. Ta je také krásná: má po celém tělíčku světle šedohnědé peří, ocásek světle rezavý a veliké černé bystré oči. Oba ptáčci se pohupují na tenkých nožkách a loví hmyz. Když samička po opravě hnízdečka různými kořínky a travičkami doplní do hnízda také bílé peříčko, znamená to, že je hnízdo hotové a začíná doba snášky a sezení na vajíčkách. V té době sameček statečně prozpěvuje nejen celý den, ale dokonce i v noci. Zdá se mi, že tím samičku nejen baví, ale i ubezpečuje, že je všechno v pořádku, aby z hnízda neodlétávala. Občas totiž na balkon chodíme věšet prádlo nebo zalévat muškáty a sameček v těchto chvílích zpívá ještě usilovněji.

 „Spěch“ kolem budky

Když se mláďátka vylíhnou, oba rodiče jim začnou intenzivně přinášet potravu. Podle tohoto „spěchu“ kolem budky poznáme, že se už holátka vyklubala z vajíček. Zpočátku rodiče mláďátkům nosí sousta tak maličká, že ani nepoznáme, co to vlastně v zobáčku mají. Jak mláďata rostou, nosí jim větší kořist, například malé můrky. Velkým mláďatům dokonce nosí i velké luční kobylky. Skoro by člověk nevěřil, že tak velká sousta mláďata dokážou spolknout. V době těsně před výletem, je největší mládě celý den „nacpané“ u vchodu do budky a neustále křičí a žebrá o potravu. Staří rehkové mu však poslední den před výletem potravu jen ukazují z balkonového zábradlí, dokud nejsilnější mládě za nimi z budky nevyletí. Potom už je krmeno mimo budku a rodiče mají lepší možnost v budce dokrmit a vyvést ostatní slabší mláďata.

Krmení venku přebírá sameček

Krmení vyvedených mláďat z prvního hnízdění venku přebírá sameček. Sameček s vyvedenými mláďaty také nocuje na nedaleké vyšší třešňi. Samička velmi brzy začíná hnízdit podruhé. Po vylíhnutí druhé snůšky jí s krmením druhých mláďat opět postupně víc a více pomáhá sameček, protože už mláďata z prvního hnízda naučil, aby se živila samostatně.

Občas se něco nepovede

Občas se při hnízdění také něco nepovede. Například jednou v létě byla tak silná bouřka a vichřice, že z budky „vypadla“ ještě nedospělá holátka. Jindy se v budce uhnízdily vosy, a dokud jsme je nezlikvidovali, tak se tam ptáčci hnízdit báli. V zimě, když jsou rehkové v teplých krajinách, občas v budkách „hospodaří“ sýkorky koňadry. Vyhazují z budek podestýlku, asi v ní hledají nějaké kukly hmyzu. V tuto jarní dobu mají naši rehečkové, v budce s otvorem na sever, asi snesená vajíčka, protože samička pečlivě sedí. Ať se jim podaří i letos mláďátka vysedět, vykrmit a vyvést!