Již to budou tři roky, co jsem si z Jihlavy přivezla štěňátko peruánského naháče Aaronka. V té době jsem měla dost velké problémy s astmatem, tráp...
Již to budou tři roky, co jsem si z Jihlavy přivezla štěňátko peruánského naháče Aaronka. V té době jsem měla dost velké problémy s astmatem, trápily mně časté záchvaty dušnosti, kvůli kterým jsem doma nemohla mít svého Dobrmana. Plemeno Peruánský naháč jsem do té doby blíž neznala, ale bez psa se to prostě doma vydržet nedalo, takže sem tohle viděla jako jediné možné řešení, jelikož tihle psíci jsou pro mnohé alergické lidi jediným východiskem, jak mít pejska. Když jsem ovšem u chovatelky uviděla tři roztomilé, puntíkaté kluky, okamžitě jsem se zamilovala a jednoho z pejsků jsem si zamluvila a za 14 dní se pro něj jelo. Doma se mu zalíbilo od prvního okamžiku a i když mu bylo teprve 9 týdnů, ani jednou svoji potřebu nevykonal mimo určené místo, za což patří můj dík chovatelce, že jej k tomu důsledně vedla. Byl to prostě velmi chytrý a čistotný pejsek, jenom promluvit. Všechny povely se naučil neuvěřitelně lehce a rychle, již ve třech měsících chodil naprosto spolehlivě na přivolání, ať se kolem něj dělo cokoliv. Sám se zastavoval u obrubníků u cest a čekal na můj povel, takže kromě výstav jsme vůbec vodítko nepoužívali a tak je tomu dodnes. Aaronek je naprosto poslušný, ale co je hlavní, věříme si navzájem, ať už přecházíme silnici, nebo jde kolem nás třeba agresivní pes, což je hrozně důležité. Podle mě je totiž vodítko nutné zlo, mnohokrát jsem se o tom přesvědčila, že pes, který se upoutaný tvářil agresivně, po odepnutí vodítka se rázem změnil v hodného a přátelského pejsánka.
Málem bych se zapomněla zmínit o tom nejdůležitějším. Ode dne, co mám Aaronka doma, jsem zcela bez astmatických záchvatů, podstatně se mi zmírnily projevy alergií a hlavně jsem v neuvěřitelné psychické pohodě, jakou ve vás může vyvolat pouze naháč. Jeho tělíčko je velmi příjemné na dotek a hlazení v člověku vyvolává velmi příjemné a uklidňující pocity. Ať tomu někdo věří nebo ne, já tvrdím, že mi přítomnost Aaronka pomohla dost výrazně od mých zdravotních komplikací.
S Aaronkem jsem absolvovala i dovolenou u moře, kde se mu moc líbilo, jelikož naháčci teplo a sluníčko milují. Celý den běhal po pláži, anebo se se mnou opaloval na lehátku. Naháčci se totiž v létě opálí stejně jako lidi, ovšem jejich tělíčko se musí mazat opalovacím krémem s vyšším faktorem, jinak hrozí spálení. V červnu 1999 jsem Aaronkovi pořídila kamarádku - krátkosrstou Čivavu Sofii. Stala se z nich nerozlučná dvojka a denně se přesvědčuji, jak jsou na sobě závislí. Aaronek mi hodně pomohl s její výchovou a protože on sám nemá žádné nectnosti, naučila se od něj důležité věci, jako poslouchání, kladný vztah k ostatním pejskům apod. Dnes jí je 9 měsíců a je zcela spolehlivá, ani u ní nevím, co je to vodítko, ať přecházíme třeba hlavní silnici, poslouchá na slovo. Teď v zimě ale nastávají problémy s Aaronkem, hlavně v mrazivých dnech, kdy velmi trpí jeho tlapky a ocásek. Nechala jsem mu sice ušít zateplený obleček, ale tlapky bez botiček jsou po každé delší procházce rozbité od mrazu doslova do krve, takže v mrazivých dnech vycházky omezujeme na co nejkratší dobu. Doma mu pak nožky mažu krémem a dávám ponožky, ve kterých vypadá legračně, ale ví, že se mu tím snažím pomoci. Zimní měsíce se proto u nás mění na dlouhé čekání, až zase bude jaro a venku bude opět hřát sluníčko, na které se těšíme všichni, nejvíce však Aaronek.