Proč mají psi problém?

Kdo z pejskařů se již někdy nesetkal s názorem, že pes do bytu nepatří. Obzvlášť pak velká plemena a tzv. „bojová“ plemena některé spoluobčany vyloženě dráždí. Setkáme-li se s „nepejskařem“, vytkne nám snad úplně všechno, psími výkaly počínaje a štěkáním konče.

"Milující" majitelé

Tady je nutné si bohužel uvědomit, že nezřídka na popud majitelů psů. Ti samozřejmě většinou svého miláčka bezmezně zbožňují, přesto se nedokáží chovat v souladu s ostatními obyvateli svého okolí. Ne každý musí mít psy rád a rozhodně nikoho nenadchne, přinést si domů na botě voňavý dáreček. Na druhou stranu někdy žasnu, jak mohou lidé kategorizovat pejskaře ve špatném slova smyslu. Sama mám doma v bytě, na malém městě, vlčáka a trpasličího pinče. Oba jsou vycvičeni tak, aby své okolí obtěžovali co nejméně. Potřebu vykonávají venku, v prostoru, kde lidé chodí jen málo (louky na konci městečka), na přivolání reagují perfektně. Štěká jen malá trpasličí fenka, když venku zahlédne „podezřelou“ osobu – samozřejmě ji okamžitě přivolávám. Lidé v našem domě psi nemají. Mají ovšem děti, které hlučí daleko více než naši psi, o dohlížejícího rodiče člověk většinou nezavadí. Přestože jsem venčící majitel psů a všímavá osoba, odmítám uklízet exkrementy, které u našeho domu zanechali cizí psi.

Netolerance

Kde je tedy jádro pudla? Může to být samozřejmě netolerance jak pejskařů (neuklízení hromádek), tak i opačné strany, která vidí jen psy nevychované, nečistotné, nebezpečné. Snad byl lidem dán dar řeči proto, aby se spolu domluvili. Nemá význam proti sobě brojit a zastávat se jen toho svého. Mám však dojem, že jak se řady pejskařů rozrůstají a lidé mají málo času, nemají ho dostatek pro svého psa. Člověk, který ví, že psa neumí nebo nemá čas vychovávat, nevyřeší problém malým plemenem. I malý pes potřebuje minimálně základní výcvik ovladatelnosti a vychování. I malý pes potřebuje pohyb a hru pro dostatečnou ventilaci energie. Pořídit si za těchto podmínek psa velkého nebo velmi energického (téměř všichni teriéři, bíglové, jezevčíci …) považuji za nezodpovědnost majitele. Pes nikdy nebyl a nebude neživou věcí.

Základem je výcvik

Každé plemeno má svá vlastní specifika a je nutné je zvážit ještě dříve, než pejska pořídíme. I malé dítě se může naučit ovládat psa. Stačí k tomu trpělivost a vědomosti. V dnešní době již existuje spousta různých soustředění, kde vám instruktor dokáže vysvětlit, jak se k vašemu konkrétnímu psovi chovat. Pomůže se základním výcvikem a poslušností. Dokáže i poradit s čistotností psa, případně pomůže vyřešit problém, zda kastrovat či nikoli. Tato soustředění bývají jak několikatýdenní, tak i například víkendová. Osobně se domnívám, že takto strávený čas se psem se v budoucnu bohatě vyplatí. Protože nebýt bezohledných či nevědomých majitelů psů, nebylo by ani bezohledných a nevědomých kritiků. Prázdniny jsou ideální doba, kdy je možné odjet s celou rodinou na „psí tábor“, může to být zábavnější a prospěšnější než dovolená v Chorvatsku. Zodpovědnému majiteli aktivního psa bych doporučila, aby našel pro psa zaměstnání, které bude bavit oba dva, jak psa, tak i páníčka. Mohou to být psí sporty, obyčejná turistika, běhání, jízda na koni (hodí se pro majitele koní na psy zvyklé), jízda na kole … Možností relaxace je mnoho. A možná vás díky psovi přestanou trápit některé zdravotní potíže, spojené s nezdravým životním stylem. Pes vás může také motivovat k soutěžení a nezřídka si díky němu najdete i nové přátele. Vše je tedy, jako obvykle, na nás – lidech.