O želvách

Migrace a rozmnožování. Některé mořské želvy migrují na dlouhé vzdáleností, aby nakladly vejce. Například některé karety obrovské žijící na pobřeží Brazílie se vydávají naklást vejce na ostrov Ascension na východě Atlantského oceánu, což je cesta dlouhá 4500 km. Všechny rozmnožující se samice se na pláže dostávají v rozmezí několika týdnů.

Přesný mechanismus jejich orientace není dosud plně objasněn. Vědci se domnívají, že využívají kombinaci zemského magnetického pole, oceánských proudů, chemismu vody a dokonce své paměti. Kožatky velké cestují na velké vzdálenosti při sledování potravy (medúz) z tropických moří až do arktických vod.
Všechny želvy kladou vejce na souš. Tropické druhy mohou mít i několik snůšek za rok. Druhy žijící v mírném pásu, kladou vejce jedenkrát až dvakrát během rozmnožovací sezóny. Samice mohou v sobě uchovávat samcovo sperma a klást oplozená vejce ještě dlouho po páření. Velikost snůšky se liší nejen podle druhu, ale i podle velikosti želvy. Malé kladou kolem čtyřech vajec, velké mořské i více jak sto vajec.

Chelonia mydas (kareta obrovská)

Chelonia mydas (kareta obrovská) se velmi snadno pozná podle jednoho páru štítků mezi očima. Je to jedna z běžnějších želv v oblasti Rudého moře. Dorůstá velikosti kolem dvou metrů a hmotnosti 90 až 140 kg. Žije celý život v moři kromě doby páření. Pohlavně dospívají v pěti až osmi letech. Samičky v době rozmnožování vystoupí na pláže, kde se narodily. To se děje průměrně každé dva roky. Zde nakladou do vyhloubených děr v písku vajíčka, obvykle 50 až 160 kusů. Vejce zrají asi dva měsíce a vývoj přímo závisí na slunečním záření. Pokud se teplota pohybuje pod 30 °C narodí se samci, pokud je teplota vyšší, tak se obvykle rodí samičky. Úmrtnost vajec a mláďat je vysoká kvůli predátorům. Malé želvy se po vylíhnutí (většinou v noci) musí dostat do vody, a to je velmi nebezpečné. Rackové, divocí psi a další predátoři se vrhají na vylíhlá mláďata, která jsou jen o málo větší než pětikoruna. Želvy mají vynikající orientační smysl, orientují se odleskem světla od hladiny moře, pomocí hvězd a slunce. Spoléhají ale hlavně na schopnost vnímat změny v zemském magnetismu. Mořské želvy jsou masožravé, živí se kraby, pláštěnci, medúzami, olihněmi i rybami. Jen dospělé karety obrovské se živí mořskou trávou a řasami, protože jsou býložravé.

Eretmochelys imbricata (kareta pravá)

Eretmochelys imbricata (kareta pravá) se pozná podle dvou párů štítků mezi očima. Její krunýř má zubaté okraje a střední podélný kýl. Je to úplně nejběžnější druh karety v Rudém moři. Živí se primárně bezobratlými živočichy, dokonce i jedovatou měchýřovkou portugalskou. Dorůstá velikosti něco málo přes jeden metr a hmotnosti 80 kg. Klade přibližně 98 až 172 vajec. Tento druh se momentálně považuje za nejvíce ohrožený.

Caretta caretta (kareta obecná)

Kromě těchto dvou druhů se v Rudém moři vyskytují ještě Carretta carretta a Dermochelys coriacea. Caretta caretta (kareta obecná) má poněkud velkou hlavu a mocné čelisti, dokáže rozdrtit kraby, humry i jinou kořist s tvrdým krunýřem. V otevřených vodách plave zpravidla na hladině, v deltách řek a zálivech se zdržuje zpravidla u dna a k hladině se vydává jen nadechnout.

Dermochelys coriacea (kožatka velká)

Dermochelys coriacea (kožatka velká) váží až 800 kg. Má kožovitý krunýř a cestuje na největší vzdálenosti. Proniká i do chladných vod díky schopnosti si do určitého limitu vytvářet vlastní teplotu. Na končetinách nemá drápky, jak je tomu u ostatních mořských želv. V hrdle má dovnitř směřující trny, které zabraňují uniknout její potravě – medúzám. Dokáže se potopit do hloubky jednoho kilometru, přičemž zadržují dech až půl hodiny.

Společné znaky

Všechny želvy mohou zůstat pod vodou až pět hodin díky zpomalení srdečního tepu na jeden úder za minutu! Dokážete si to představit? Pokud potkáte při nočním ponoru spící želvu, tak ji prosím nebuďte. Před spaním se totiž byla nadechnout a tento jeden nádech jí vystačí na celou noc, ale pokud se vzbudila, mohla by ve tmě do něčeho narazit, ztratit orientaci a nakonec by se také mohla utopit. Také nikdy nechytejte želvu za krunýř! Nejen, že jí tím ubližujete fyzicky, ale také tím způsobujete šok a stres. Současně jí znemožníte, aby se mohla jít nadechnout a opět se taková želvička může utopit. Vedle jejich lovu a sběru vajec pustoší želví populace sítě rybářů, ve kterých zbytečně hyne velké množství želv. Nejvážnější nebezpečí však dnes představuje rozvoj turistiky. Pláže, které donedávna dávaly život novým generacím želv, dnes zabírají opalující se lidé. Proto jsou bohužel v dnešní době všechny mořské želvy na červeném seznamu ohrožených živočichů IUCN (International Union for Conservation of Nature).