Červenka obecná – Erithacus rubecola (Linnaeus, 1758)

Původně jsem tedy měl v pácu psát o něčem zcela jiném. Spíše o životě chovatelů, tedy o životě organizovaných chovatelů. A to na základě jisté akce, která se má v blízké budoucnosti uskutečnit. Nebo neuskutečnit. Podle zájmu. Jenže to jaksi nevychází časově v souladu s tím, jak vychází Fauna. Může se to nakonec neuskutečnit, což by ani tak nevadilo, protože bych mohl psát o akcích minulých, které byly naplněny tak neuvěřitelnými zážitky, že je stejně někdy chci připomenout.

Protože to však nyní nějak časově nevychází, musel jsem sáhnout do své sbírky starších fotografií a volba padla na červenku. Tenhle pták je v Evropě obecně rozšířeným druhem, přesto jej lidé v dnešní době znají jen opravdu málo. Proč jej tedy nepřipomenout?

Příjemný zpěvák, který se snadno ochočí

Červenka byla v dobách neexistence rozhlasu, o televizi vůbec nemluvě, značně oblíbeným domácím ptákem, protože je ptákem s příjemným zpěvem. A také se velmi snadno ochočí. Nejlepší asi bude, když budu citovat z Brehma, který popisuje její oblíbenost v době před více než sto léty. O července píše. Mimo špačka sotva jest nějaký pták, jež by již od pradávna byl druhem a přítelem jak chudého uhlíře, tak i zámožného rolníka i měšťana, jako červenka. Její živá a zvědavá povaha a příjemný zpěv, již ode dávna zjednaly jí náklonnost starých i mladých; k tomu přistupuje, že snadno lze jí chytiti a vyživiti. Když drsný vítr podzimní vane přes holá pole a mlha zahaluje krajinu, tu mnohý selský synek, ale také mnohý řemeslník odebere se s váčkem naplněným šťavnatými bezinkami, s krabičkou moučných červův a s několika špruhlemi do blízkého háje neb lesa a vrátí se za několik hodin s několika červenkami jím obelstěnými domů, kde je ve světnici pustí, aby chytaly mouchy. Mnohé z nich ovšem brzy zahynou, poněvadž jednostranná potrava ta nejde jim k duhu; ty však, které zbudou, snadno se ochočí a stanou se v krátké době důvěrnými společníky ošetřovatele svého, jejž na zimu krásným zpěvem svým obveselují.

Popis

Červenka je pták, kterého řadíme do čeledi drozdovitých - Turdidae Rafinesque, 1815. Je tedy ptákem blízce příbuzným naším drozdům, kosům, kvíčalám, slavíkům nebo rehkům. Vyskytuje se pouze v Evropě a směrem na severovýchod obývá až části přilehlé k Asii, na Urale. Nenajdeme ji pouze na severu Skandinávie a v jihoruských stepích. Modernější mapky výskytu uvádějí i hluchá místa ve Španělsku, kde nehnízdí a vyskytuje se pouze v době tahu. Místy hnízdí i na severním pobřeží Afriky v Maroku, Alžíru a Tunisu. Severní a východní populace jsou přísně tažné a zimují v jižní nebo západní Evropě nebo až v severní Africe. Ptáci z Kavkazu a přilehlých oblastí zimují v jižním Iránu. Červenka je ptákem hmyzožravým, který se pak koncem léta živí také různými plody. Postavu má menší vrabce, na vysokých nohách, s nápadně velkýma očima. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená a nikde jsem nenašel žádný návod, jak samce od samice rozeznat. Většina našich červenek jsou rovněž tažní ptáci, ale pravidelně se s ní můžeme v zimních měsících setkat i u nás. S velkou pravděpodobností jsou zimní červenky odněkud ze severovýchodních částí Evropy. Tah bývá velmi intenzivní a v této době se červenky objevují i na místech, kde je v hnízdní době nenajdeme. Dají se dobře chytat do sklopek na nastražené moučné červy. U nás je červenka považována za typicky lesního ptáka, který se však objevuje i v polních remízcích, velkých parcích nebo na starých hřbitovech. Přímo na zahradách v zahradních čtvrtích našich měst se v hnízdní době objevuje jen ojediněle. I ve větších parcích v Praze byl zaznamenán jistý pokles jejich stavů, což je dáváno do souvislosti s větším množstvím volně pobíhajících psů, které červenky ruší. Červenky hnízdí obvykle na zemi nebo ne příliš vysoko v různých polodutinách, vyhnilých pařezech, zemních dutinách nebo jen v kapsách pod starou, polehlou trávou. Svou živočišnou potravu sbírá převážně na zemi. 

Přísně teritoriální pták

Jednou jsem viděl v nějakém přírodovědném časopise, možná to bylo GEO, fotografie červenky, která dokázala na nějaké mělčině vody ulovit drobný rybí potěr. Na text si nevzpomínám, ale bylo mi to krapítko podezřelé. Ty fotografie byly totiž viditelně z různých časových údobí. Na některých byl sníh, na jiných zelené listí. S největší pravděpodobností šlo o červenku drženou někde v zoologické zahradě nebo jiném větším chovatelském zařízení. Takoví ptáci si často najdou způsob jak si přilepšit jídelníček nebo si najít nějakou zábavu. Drobné rybky sice mohou lovit na příhodných mělkých místech i v přírodě, samozřejmě ne natolik systematicky, aby se to dalo vyfotit tak, že bych získal více než jednu fotografii. Červenka je přísně teritoriálním ptákem. Svoje obsazené území hájí velice urputně. A to jak hnízdní území, tak i svoje zimní stanoviště. Je zajímavé, že anglické červenky mají trochu jiné chování než ty naše české. Jak jsem již řekl, u nás hnízdí na zahrádkách předměstských vilových čtvrtí jen výjimečně. V Anglii je prý na takových stanovištích běžným ptákem a dokonce se stala příkladem toho, jak využívají umělých překážek jako jsou ploty a budovy ke stanovení hranic svého území. Podle plotu až ke stodole je to moje a sem mi sousede nelezte! Kdysi jsem viděl přírodovědný film natočený o tom, jak se červenky na svém území chovají a jak takové území hájí. Pocházel právě z Anglie. Příhodné území měl obsazené pár červenek. Okolo se potuloval jiný, zřejmě nespárovaný mladý samec. Kdykoliv si dovolil překročit pomyslné hranice, už tu byl majitel území a nevítaného návštěvníka hnal pryč. Až jednou byl majitel někde příliš daleko, čehož mladý záletník hbitě využil a přesvědčil červenkovou, aby mu byla po vůli. To víte, mladej, čipernej, tak tedy jo. Jenže právoplatný červenka zase nebyl tak daleko, rozparádil se a hnal mladýho kalupem pryč. A teď se stalo něco téměř neuvěřitelného. Starý kloval červenkovou okolo řitního otvoru tak dlouho, až vypudila dárek, který v ní zanechal ten jiný. Pak teprve byl majitel spokojen. Ani ta červenka nemá nějakou výraznou touhu lopotit se s výživou nějakých cizích fakanů. Natočit takové unikátní záběry dalo zajisté ohromné množství práce, kterou si jen málokdo dovede představit. V případě lidí by bylo natočení takové scény bez problémů, za honorář vám to sehraje kde kdo. U červenek musíte čekat tak dlouho, až se dočkáte. A není to den, ba ani týden, ale lovíte takový záběr třeba i několik roků, možná se to povede dokonce jen jednou za život. U nás v lese by se to asi vůbec nepovedlo, na anglické zahrádce však můžete umístit několik kamer, které v tomto prostředí nejsou nijak podezřelé. Hlavně si jich nevšímají místní červenky. O tom to je v první řadě. Nicméně tenhle přírodní dokument ve mně vzbudil velkou úctu k jeho tvůrcům a hluboce smekám, kdykoliv si na to jen vzpomenu.

Zůstane vždy jen ta nejsilnější

Červenky však drží svoje stanoviště i v zimních měsících. Menší počet červenek se vyskytuje na našem území, ačkoliv jde o tažné ptáky, po celou zimu. Lze předpokládat, že sice nejde přímo o naše ptáky, spíše o ptáky severského původu, nicméně tady jsou. Dr. Mlíkovský ve svých ornitologických tabulkách z roku 2003 odhaduje hnízdní populace našich červenek na půl až jede milion hnízdících párů. Počet červenek zimujících na našem území pak na jeden až dva tisíce kusů. Tito ptáci se vyskytují na příhodných místech hlavně v okolí měst, třeba v Praze pravidelně. Někdy začátkem osmdesátých let zimovala jedna taková červenka v okruhu naší zahrady. Druhá pak asi jeden kilometr vzdušnou čárou pod kopcem, v houštinách okolo starého košířského prameniště, které bylo v blízkém okolí bez sněhu, právě vlivem tekoucí vody. Obě červenky jsem tenkrát chytil a okroužkoval. Tu košířskou jsem si tenkrát přinesl domů, protože jsem si zapomněl kroužky. Pustil jsem ji k nám na zahradu. Asi za hodinu byla zpět na místě, kde byla chycena. Nakonec jsem chytil obě a každou vypustil na stanovišti té druhé. Košířskou k nám na zahradu a s tou z naší zahrady jsem odešel do Košíř a tam ji vypustil. Jedna druhou nemohla vyhnat ze svého stanoviště, přesto na druhý den byly obě červenky zarputile na svém původním území. To je velmi silný prvek v jejich chování, se kterým musí v první řadě počítat chovatel, který by se pro tyto ptáky rozhodl. Nevím jak u nás, ale v zahraničí chovatelé červenky sporadicky odchovávají. Pokud jsem navštívil třeba německé mistrovství, byla tam vždy v sekci evropského ptactva nějaká ta červenka. Samozřejmě kroužkovaný odchov. Asi se budou vyskytovat takoví chovatelé i v Itálii. Jak dříve Italové fandili drobným ptákům na talíři, tak dnes po zákazu konzumace těchto delikates fandí jejich chovu. Asi před třemi léty jsem byl na výstavě a burze v Itálii a viděl jsem tam na prodej i červenky. Cena astronomická – 200 Euro za kus. Ta cena je ovšem za „papíry“, nikoliv za ptáky. Jde o dokument, který dokládá, že pták je držen v kleci legálně. Jestliže byste tedy chtěli chovat červenky, počítejte s tím, že musíte ptáky získat legálně! Potom přichází na řadu jejich chování. Nemůžete držet dvě nebo více červenek v jedné kleci nebo voliéře. Zůstane vždy jen ta nejsilnější. Jestliže jich dříve měli lidé i volně ve světnici více, nedocházelo k úmrtím pro nedostatečnou výživu, ale pro nedostatečný prostor, ve kterém si ptáci nemohli vytvořit svá vlastní teritoria. Z tohoto důvodu je také značně obtížné sestavit páry. Samce od samice prakticky nerozeznáte a dáte-li dohromady dva samce, dopadne to špatně. Možná i pro svou obtížnost je však takový chov pro mnohé lákavý. Je to výzva.

Druhy

Podle tak zvaného nového českého názvosloví vytváří druh Erithacus rubecola (Linnaeus, 1758) celkem osm různých zeměpisných forem a to většinou na okrajích areálu rozšíření. Fauna ČSSR pak uvádí, že zeměpisná proměnlivost je dosti velká, klinální: intenzity zbarvení ubývá zhruba od západu k východu a od severu k jihu, průběh klinů je však značně složitý a vymyká se z nich několik izolovaných subspecií. Většinu areálu obývá červenka obecná evropská, Erithacus rubecola rubecola (Linnaeus, 1758), Velkou Británii červenka obecná anglická – Erithacus rubecola melophilus Hartert, 1901, Krym pak červenka obecná krymská – E. r. valens Portenko, 1954, dalších pět subspecií obývá mimoevropské části areálu. Tolik tento text. V čem se jednotlivé formy liší opravdu nevím. Podařilo se mi výměnou získat jedině fotky anglické červenky a potom červenky z Kanárských ostrovů, která je bohužel spíše jen na prohlížení, ne k reprodukci. Anglické červenky mají cihlovou náprsenku na spodní straně po stranách prodlouženou, její spojnice na spodních prsou není rovná jako u našich červenek. Červenka z Kanárských ostrovů je někdy považována za samostatný druh, jindy jen za zeměpisnou formu E. r. superbus Koenig, 1839. Zase tak odlišná není. Její červená náprsenka je kratší, na spodní straně zarovnaná, břicho téměř bílé, hodně světlé. Vlastně je podobná svým zbarvením, rozsahem náprsenky, spíše lejsku malému. Ne však tvarem těla a chováním. Rod Erithacus pak zahrnuje ještě dva druhy podobných ptáků z východní Asie. Je to červenka japonská – Erithacus akahige (Temminck, 1835) a červenka černohrdlá – Erithacus komadori (Temminck, 1835). Červenku japonskou najdete vyobrazenou v ruské literatuře, protože se vyskytuje i na Sachalinu, který je dnes ruským územím. Je téměř shodně zbarvená jako naše evropská červenka, rozložení barev je stejné, jenom horní strana těla je více do kaštanová a křídla jsou tmavá, respektive letky. Ta ilustrace však nejspíš neodpovídá, jak jsem dodatečně zjistil, na fotkách z internetu vypadá pták poněkud jinak, červenou má na hlavě více rozšířenou, pod náprsenkou je tmavý. Tvarem těla na vysokých nohách je to však typická červenka. Červenku černohrdlou, která se vyskytuje na souostroví Rjúkjú jsem pak také nalezl na internetu. Pták je na horní straně těla výrazně jednolitě rezavohnědý, břicho šedé až bělavé a tam, kde jsou naše červenky cihlově červené, je sytě černý. České rodové jméno červenka nesou však i ptáci rodu Sheppardia, kterých známe celkem osm druhů. Pocházejí vesměs z tropické Afriky a jsou to ptáci jen málo známí. Jsou sice našim červenkám příbuzní, ale připomínají je jen málo.

Vysoká věrnost svému rodišti

Hlavní přílet našich červenek na hnízdiště připadá na poslední dva týdny v březnu. Nejčastěji pak ptáci odlétají koncem října až začátkem listopadu. Do konce dubna spadá hlavní doba hnízdění. Někteří ptáci však hnízdí ještě i v červenci. Třeba fotografie červenky u hnízda jsem kdysi pořídil 11. července. Mladí ptáci nemají červenou barvu na prsou a hlavě a jsou výrazně skvrnití. I po přepelichání a získání červené náprsenky se dají tohoroční mláďata rozeznat podle zašpičatělých vnějších rýdovacích pér. Na jaře je tato špička již otřelá a věk se podle toho určovat již nedá. Naše červenky zimují ponejvíce v jihozápadní části Středomoří, v jižní části na severu Itálie nebo až na severním pobřeží Afriky. Nejvzdálenější nález u nás kroužkované červenky pochází ze Sao Marcos da Serra v Portugalsku vzdáleném vzdušnou čarou 2429 kilometrů. Nejstarší, kroužkováním zjištěný věk je 18 let, 7 měsíců, 13 dní. To je věk na malého ptáka velmi úctyhodný. Červenky také vykazují vysokou věrnost svému rodišti. Například třináct ptáků, kteří byli kroužkováni jako mláďata a kontrolováni po více letech v hnízdní době, bylo zastiženo v průměru jen 4,2 km od místa narození a jen dva ptáci se usadili ve vzdálenosti větší než 20 km. Některé severské červenky se zatoulávají daleko od svých pravidelných cest a byly například zastiženy až na Islandu nebo na severském ostrově Jan Mayen. Je neuvěřitelné jak dalekou cestu jsou schopné překonat nepřetržitým letem.

Krmte směsí pro hmyzožravé ptáky

Samec červenky obvykle přednáší svou příjemnou písničku již za ranního rozbřesku odněkud z výšin stromů. Když je v jeho kraji dravců jen obvyklé množství, objevíte jej až na špičce nejvyššího smrku. V Praze, kde je krahujců habaděj a i poštolky loví ptáky, sedávají zpívající samci méně nápadně. Jinak červenku uvidíte běhat na zemi při sbírání potravy. Nebo ji spíše uslyšíte. Její varovný hlas zní, jako když dvěma křemílky škrtáte o sebe. Pokud chcete mít dobrého zpěváka ve své blízkosti, snadno udržíte červenku na speciální směsi pro hmyzožravé ptáky, která je u nás dnes již pravidelně k sehnání a přilepšíte jí několika moučnými červy. Bude si pro ně létat až na vaši dlaň.