Chov a posuzování světlokřídlých (bělokřídlých) andulek

Český svaz chovatelů uspořádal školení adeptů a posuzovatelů okrasného ptactva, které se konalo ve dnech 7. až 8. března 2009 ve Střední zemědělské škole v Čáslavi. Zúčastnilo se ho několik desítek předních chovatelů z celé České republiky. Vybraní posuzovatelé přednesli referáty o posuzování a chovu ptáků, které jsem zaznamenal ve zvukové podobě.

Přepis jednoho z těchto referátu uvádím v plném znění. Jen pro pořádek připomínám, že přední český chovatel přivezl na školení ve výstavních (bodovacích) klecích osm kusů andulek ve špičkové kvalitě. Byla mezi nimi andulka, která se stala absolutní vítězkou celostátní výstavy. Nejen adepti, ale také posuzovatelé se zaměřením na jiné druhy ptáků, zde měli názornou ukázku toho, jak má vypadat kvalitní výstavní andulka.
V současnosti je rozdělení výstavních tříd a skupin andulek následující:
světlekřídlá včetně žlutolících:
1,0 starý = 8/1    0,1 stará = 28/1
1,0 mladý = 48/1    0,1 mladá = 68/1
opalina sv. křídlá vč. žl. hlavých:
1,0 starý = 8/2    0,1 stará = 28/2
1,0 mladý = 48/2    0,1 mladá = 68/2

Vzácnosti mezi andulkami

Když v roce 1840 dovezl anglický zoolog GOULD do své vlasti nejmenší australské papoušky s vědeckým názvem Melopsittacus undulatus, ještě netušil, jaký počet barevných a kresebných mutací se podaří v následujících 160 letech odchovat.
Jako žák základní školy jsem v 50. letech 20. století navštěvoval v obci Dolní Beřkovice známého chovatele a uznávaného odborníka v chovu okrasného ptactva Antonína Červinku, který jako první do Československa dovezl z anglické Keston Foreing Bird Farm andulky bělokřídlé modré žlutohlavé s opalinovou kresbou. Z jeho odchovů jsem na podzim roku 1961 získal dva páry výletků. Současně jsem si opatřil Standard papouška vlnkovaného, který podle anglického a německého vzoru sestavil Jožka Pospíšil z Prahy a vydal Československý svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovské ulici 62, jako odbornou příručku. Zde jsem se dozvěděl, že andulky rozdělujeme do sedmi skupin a bělokřídlé bledě modré, kobaltové mauve, fialově bledě modré, fialové, fialové mauve, světlošedé a tmavošedé patří do skupiny III. Velký důraz je zde kladen na čistotu bílých křídel, která mají být bez modrého nádechu a bez vlnkování. Špatná kresba může být potrestána srážkou maximálně 15 bodů. Pro posuzovatele je důležité, že u bělokřídlých modrých nehodnotíme škrabošku a hrdelní znaky (s fialovými lícními skvrnami).
V roce 1979 vstoupil v platnost nový Standard cizokrajného ptactva. Modří světlokřídlí (bělokřídlí) patří do výstavní třídy A V/26 (58k) klíč COM B–I až V–10. Na bílých křídlech mají mít slabou nejmenší kresbu. Tento Standard uznává také bělokřídlé modré řady žlutohlavé, kde je celá hlava žlutá. Na ostatních částech opeření má celkový převlek krémovou barvu. Dlouhá ocasní pera jsou šedomodrá. Hrdelní znaky se mohou vyskytovat v bledě šedé barvě s fialovými lícními skvrnami, avšak opět je posuzovatel nehodnotí. Platí zde bodová stupnice 45 bodů na velikost, typ, postoj, křídla, 20 bodů na velikost a tvar hlavy a 35 bodů na barvu.
Protože andulky bělokřídlé modré bělohlavé vznikly již v roce 1935 v Austrálii, existují dostatečné zkušenosti s jejich chovem. Světlá křídla jsou recesní vůči tmavým vlnkovaným, tzn. že pták se světlými křídly spojen s tmavě vlnkovaným dá všechna mláďata tmavě vlnkovaná, avšak štěpící na ptáky se světlými křídly. Naproti tomu jsou ptáci se světlými křídly dominantní nad žlutými a bílými s nádechem a jemně naznačeným vlnkováním. Žlutokřídlí jsou dominantní nad bělokřídlými. Žlutokřídlí a bělokřídlí mohou mít jednoduchý nebo dvojitý faktor bez zjevného rozdílu ve zbarvení.
Ptákům se světlými křídly se velmi podobají žlutí se zeleným nádechem a bílí s modrým nádechem. Nejnápadnějším znakem ptáků se světlými křídly jsou jasné lícní skvrny, téměř takové jako u tmavě vlnkovaných ptáků.
Mezi nejkrásnější patří bělokřídlí fialoví a šedí. Fialoví jsou obtížně chovatelní, neboť se zde setkávají dva faktory, které nepodporují požadovanou velikost. Snáze dosáhneme bělokřídlých šedých, neboť ti jsou sami o sobě nositeli dobrého typu. Angličané se rozhodli přivést na svět andulky bělokřídlé modré žlutohlavé s opalinovou kresbou.
K tomuto účelu použili spojení
1,0 opalin modrý žlutohlavý s tmavou kresbou typu I.
×
0,1 bělokřídlá modrá bělohlavá
V generaci F1 získali:
25 % samic bělohlavých opalinů.
25 % samic žlutohlavých opalinů,
25 % samců bělolících s tm. vlnkováním,
25 % samců žlutolících s tm. vlnkováním.
Všechna mláďata jsou štěpitelná na bělokřídlé, navíc samci štěpí na ptáky s opalinovou kresbou.
V generaci F2 použili
1,0 žlutolícího s tm. vlnkováním modrého
štěpícího na bělokřídlé s opalinovou kresbou
×
0,1 bílou s modrým nádechem
Již v této generaci odchovali samce i samici bělokřídlé fialové žlutohlavé s opalinovou kresbou. Za tímto účelem použili spojení
1,0 opalin fialový žlutohlavý typu I.
×
0,1 bělokřídlá světle modrá bělohlavá
V generaci F1 získali:
1,0 světle modrý bělolící,
1,0 fialový bělolící,
1,0 opalin světle modrý žlutohlavý,
1,0 opalin fialový žlutohlavý,
0,1 opalina světle modrá bělohlavá,
0,1 opalina fialová žlutohlavá.

Mláďata štěpitelná na bělokřídlé

Opět zde platí pravidlo, že všechna mláďata jsou štěpitelná na bělokřídlé, přičemž samci ještě navíc štěpí na ptáky s opalinovou kresbou. Ještě před sestavením chovného páru pro získání generace F2, bylo nutné vzít v úvahu některé důležité skutečnosti o fialových andulkách. Fialová andulka má vlohu s přídavným faktorem a vždy způsobí ztmavnutí základní barvy přibližně o jeden stupeň. Dědičnost je dominantní a pták má buď jeden faktor nebo dva faktory. Symbol je V.
V tom případě je VV homozygotní fialová andulka se dvěma faktory a Vv je heterozygozní fialová andulka s jedním faktorem.
Bylo zjištěno, že spojení 1,0 fialový × 0,1 fialová přináší nepříjemná spojení. Již několikrát se stalo, že přibližně dvanáctý den postihl zárodky ve vejci letální (smrtící) faktor a mláďata se nevylíhla. Další nemilou zkušeností je to, že většina fialových ptáků má typ opeření Yellow. Základní význam tohoto slova je žlutý, avšak angličtí chovatelé si pod tímto pojmem představují krátké a řídké opeření, které je vlastní především žlutým andulkám. Tento typ opeření sebou nese současně malou a drobnou postavu s malou hlavou. Vědomi si těchto skutečností, rozhodli se vybrat z generace F1 pro další plemenitbu 1,0 opalina fialového žlutohlavého typu I. a přidali k němu 0,1 bílou s modrým nádechem. V generaci F2 odchovali samce i samice bělokřídlé fialové žlutohlavé. Opalini modří (fialoví) žlutohlaví typu I. mají symbol YFI, kde YF je zkratka Yellow Face = žluto-lící (hlavý).
Angličané však úmyslně nepoužili opalina modrého (fialového) typu II. se symbolem YFII. Ten se totiž vyznačuje tím, že již v prvním roce života má na celém opeření žlutavý převlek. V dalším roce života se mísí tato žlutá barva natolik s modrou, že je těžko rozeznatelný od normálních zelených. Přesto ho můžeme bezpečně určit pouze v ruce, neboť na těle pod křídly a na spodku křídel ukazuje svou pravou modrou barvu, danou genotypem. Takový pták typu II. by ve spojení se samicí bělokřídlou modrou bělohlavou způsobil, že by potomstvo v následujících generacích mělo křídla zbarvená v pastelovém tónu žlutě modré barvy s bledě šedou kresbou a žlutá barva hlavy pak přechází na týle, zádech, kostrci, prsou, břichu a spodních ocasních krovkách do barev žluté, zelené a modré, což je pro chov bělokřídlých nežádoucí. Z tohoto důvodu je důležité používat do chovu vždy ptáka modrého (fialového) žlutohlavého typu I. a pářit jej se samicí bělohlavou.

Prvního odchovu jsem se dočkal v r. 1962

Chovem andulek bělokřídlých modrých (fialových) s opalinovou kresbou žlutohlavých se zabývám 48 roků a jejich prvního odchovu jsem se dočkal v roce 1962. Pro chovnou sezónu 1963 jsem z odchovů vybral ty nejlepší jedince. Abych mohl uspět na výstavách, bylo nutné zlepšit především typ, velikost těla a hlavy. Z tohoto důvodu jsem chovné páry sestavoval tak, že jeden pták byl bělokřídlý a druhý štěpitelný do bělokřídlých. Podmínkou však bylo, aby štěpitelný pták měl prokazatelně lepší typ, velikost a tvar těla než bělokřídlý.
Na podzim roku 1964 se v Praze-Vinohradech konala Celostátní speciální výstava andulek, kde ptáky hodnotil předseda Sboru posuzovatelů Německé demokratické republiky pan Erich Werner z Gery. Byl jsem jediným vystavovatelem bělokřídlých tmavomodrých s opalinovou kresbou žlutohlavých, kteří byli ohodnoceni 80 body. Zájem o ně byl značný a němečtí chovatelé učinili konkrétní nabídku ke spolupráci.
V následujících čtyřech letech jsem se snažil neustále zkvalitňovat svůj chov. Další CVA se konala až 23. listopadu 1968 v Kulturním zařízení na nádraží Praha – Smíchov. Zde ptáky hodnotili čeští posuzovatelé a moji bělokřídlí získali 81 a 80 bodů. Třetí CVA se konala 7. prosince 1969 na stejném místě jako předchozí. Ptáky zde hodnotil v celé Evropě uznávaný odborník, autor mnoha odborných publikací nejen o andulkách pan Georg A. Radtke ze spolkové republiky Německo, který také choval bělokřídlé andulky. Andulky byly rozděleny do tříd A–B–C. Ve třídě A soutěžily andulky líhnuté v roce 1969, ve třídě B líhnuté v roce 1968 a ve třídě C ptáci líhnutí v roce 1967 a starší, zakoupení v cizině, případně od jiných českých chovatelů. Absolutním vítězem se stal 1,0 šedý, ročník 1969 ohodnocený 91 bodem. Jeho majitelem byl Otakar Šťastný z Prahy. Vítězem třídy B se stal 1,0 bělokřídlý modrý s opalinovou kresbou žlutohlavý ohodnocený 86 body z mého chovu. Jednalo se o obrovský chovatelský úspěch, který nebyl do konce roku 2008 nejen dostižen, ale ani překonán.

Zájmové sdružení chovatelů

V Německu existuje Zájmové sdružení chovatelů bělokřídlých modrých (fialových) a žlutokřídlých zelených andulek. S těmito chovateli velice úzce spolupracuji na zvyšování kvality těchto velkých vzácností. Na jaře roku 2009 jsem navštívil v západní Evropě nejvýznačnějšího chovatele bělokřídlých andulek a musím konstatovat, že bělohlavé mají na vynikající úrovni tj. v kvalitě přibližně 90 bodů. Poněkud horší je kvalita tmavomodrých s opalinovou kresbou žlutohlavých, kteří podle současného trendu v posuzování dosahují 84 až 85 bodů. Totéž se týká fialových.
Na výstavách v roce 2008 bylo možné vidět andulky bílé s tmavýma očima ve dvou provedeních. První jsou bílé s černýma očima bez duhovky a druhé jsou dvoufaktorové perlové, které mezi sebou nesmíme zaměňovat. Dále se především v zahraničí objevují vzájemně se podobající ptáci, z nichž první jsou perloví světle modří jen s nejmenší slabou skořicovou kresbou na křídlech a vedle nich bělokřídlí modří s opalinovou kresbou žlutohlaví. Ani tyto si nesmíme splést mezi sebou. Budu velmi potěšen, pokud se po přečtení tohoto článku najde alespoň jeden český chovatel, který by chtěl pomoci při zvyšování úrovně těchto velkých vzácností.