V současné době nejčastěji chovaný i nejvíce rozšířený zástupce satyrů, byl do Evropy poprvé dovezen v roce 1864 do Zoo Londýn. Zpočátku se dobře rozmnožoval, ale posléze začala jeho populace v zajetí slábnout. Bohužel z důvodu nedostatku chovného materiálu docházelo k mezidruhovému křížení se satyrem cabotovým a satyrem obecným.
S následky tohoto křížení se setkáváme stále i dnes. V sedmdesátých letech minulého století byl již v zajetí chován velmi málo a k současnému rozmachu pomohl import nových ptáků z Číny a z USA. V naší zemi se poprvé objevil tento satyr koncem sedmdesátých let minulého století a v té době byl u nás poprvé odchován.
Teritorium, na kterém se tento druhý nejmenší satyr vyskytuje, se táhne od severovýchodní Indie přes Maymar po severní Vietnam až do centrální Číny. Na tomto území, ve výšce 1500–3800 m. n. m., obývá smíšené lesy s hustým podrostem. Díky poměrně velké rozloze, na které se vyskytuje, je na tom z hlediska ohrožení populace ze všech satyrů nejlépe a bezprostřední nebezpečí mu zatím nehrozí. Odhady počtu v přírodě žijících jedinců se pohybují kolo 80 000 kusů.
Kohout: délka asi 65 cm
váha 1300–1500 g
Slípka: délka asi 55 cm
váha 900–1000 g
Kohout má holé tváře modré barvy, od zobáku přes týl zpátky k tvářím černé zbarvení, na temeni po obou stranách oranžové zbarvení, krk, vrch prsou a břicho má červenooranžové s většími světlými skvrnami, na rozdíl od satyra obecného bez jakéhokoli lemu. Zadní část krku, vrchní část těla, křídla a část ocasu je červenohnědá s bílou skvrnou s černohnědým lemováním na každém peru. Konec ocasu černohnědý. Nohy růžově červené. Pod bradou, jako všichni satyrové, má holou kůži, která při toku vytváří jakýsi barevný bryndáček, který je co do rozměrů mezi satyry největší.
Slípka je podobná slepici obecného satyra, ale je drobnější, barvou hnědožlutá, trojúhelníkové skvrny na hrudi a břichu má podstatně větší než obecná a tyto skvrny jsou výrazně světlejší. Okolo oka je kůže modrá, nohy šedorůžové.
Satyr temminckův je monogamní, někdy je však možné mít více slípek u jednoho kohouta. Pak je lepší, aby to byly sestry a ani jedna nebyla výrazně dominantní, jinak hrozí nebezpečí, že dominantní slípka může druhou slípku zabít. Nádherná podívaná nastává v době toku, kdy kohout, většinou postaven čelem k nějaké překážce (keř, kámen, kmen), rytmicky pomalu třepe křídly, na hlavě se mu vztyčí kožovité růžky a současně se mu rozvine pod bradou kožovitý bryndáček. Zároveň se vzpřímí tak, že je rázem jednou tak vysoký a běží ke slípce. Během několika vteřin pak bryndáček a růžky opět mizí. Tento tok satyrové několikrát denně opakuji a někdy při tom dochází k páření.
Slípka pak klade v měsíci dubnu vejce, zpravidla každý třetí den, do koše nebo bedýnky připevněné jeden až dva metry nad zemí. Snáška se pohybuje mezi třemi až šesti vejci. Při odebírání vajec může slípka snášet ještě jednou, většinou již menší počet vajec. Z vajíček se po dvaceti osmi až třiceti dnech líhnou kuřata. V případě, že vejce uměle inkubujeme, je třeba opatrnosti, neboť vejce satyrů jsou v posledních několika dnech velmi křehká a snadno se mohou poškodit.
Po vylíhnutí jsou kuřata již druhý den schopna letu. Na jejich výchově se podílí i kohout. Už se mi ale stalo, že slípka po vyklubání kuřat kohouta pronásledovala tak, že jsem ho musel z voliéry odstranit. Kuřata krmím směsí BŽ1 pro bažantí kuřata a přidávám svlečené moučné červy. Růst kuřat je velmi intenzivní, a tak po měsíci přecházím na směs BŽ2, začínám přidávat smetanku, salát a ovoce. Po dvanácti až šestnácti týdnech se již dá poznat pohlaví. Slípky mají tmavší hlavu a jasnou hnědočernou kresbu na těle. Kohoutci jsou světlejší a kresba není tak výrazná, následně jim začínají na krku a hlavě vyrůstat typická červenooranžová pírka. Kuřata, pokud se jim chovatel alespoň trochu věnuje, velmi rychle přivyknou člověku a není problém, aby přijímala potravu přímo z ruky. Tyto úžasné zážitky při krmení se těžko dají popsat a je to příjemná odměna za práci a starost s odchovem. V období okolo tří měsíců stáří se mláďata kroužkují, používá se velikost kroužků čtrnáct.
Díky celkem nenáročnému chovu a slušnému počtu odchovů tohoto satyra, dochází současně ke snižování jeho ceny. Tím se zlepšuje dostupnost tohoto satyra pro širší chovatelskou veřejnost. Tento, nedávno ještě nedostupný pták, vás odmění nevšedními zážitky, které jeho chov poskytuje.