Pumi

Jednoduchá historie plná otazníků? Pumi vznikl někdy na přelomu 17. a 18. století. První přesnější popis tohoto plemene pochází z 19. století, včetně vyobrazení, avšak až na pár drobností se až do poloviny 20. století vycházelo ze společného standardu s pulim. Od počátku je popisován jako ryze ovčácké plemeno, pracující s ovcemi.

Historie

Pokud byste ostříhali puliho, získáte pumiho. Je to sice nadsázka, ale kus pravdy na tom je. Nejen, že mají stejné předky, podobnou povahu, velikost a strukturu srsti, ale také pocházejí ze stejné země původu. Díky podobě ve vzhledu i názvu se většinou tato dvě plemena mezi sebou nerozlišovala nebo neúmyslně zaměňovala. V jednu dobu se pumimu ocas krátil zhruba na jednu třetinu. Bohužel, i když se jedná o plemeno poměrně staré a je zřejmá blízká spojitost s pulim, historie tohoto plemene (a to i poměrně nedávná), je spíš otázkou hádanek a domněnek, než-li podložených faktů. Je zřejmé, že buď vznikl z puliho nebo má alespoň shodné předky. C. G. Anghi (dávný kynologický odborník) jej nazval pasteveckým teriérem a rozhodně tento výraz nepoužil náhodně. Původ pumiho je spojen nejen s francouzskými ovčáky, ale také s německými teriéry. Příbuznost se předpokládá také s briardem a špicem. Respektive s jejich předky, či psy dávajícími základ těmto plemenům. Základem nejen jeho povahy, ale také vzhledu bylo samozřejmě plemeno puli. Tohoto plemene se ujal profesor veterinární fakulty v Maďarsku Emil Raitsitz začátkem 20. století a dovedl ho do podvědomí širší veřejnosti. Roku 1921 sestavil jeho podrobný popis. V roce 1960 byl jeho popis přepracován na podrobný standard a bez větších zásahů je platný dodnes. Puli u chovatelů psů pumi převálcoval pro svůj atraktivnější vzhled, a tak zůstal pumi spíše v ústraní. Na výstavě, pod názvem pumi, jako samostatné plemeno se objevil poprvé v roce 1923. Za výrazný znak odlišující se od ostatních plemen je považována kroucená a hustá srst, nahoru přes hřbet nesený ocas a hustě osrstěné uši, částečně překlopené. Ještě ve 20. století byli do plemenné knihy v Maďarsku zapisováni i pumi bez průkazu původu, tedy bez jasné minulosti. A je to tak snad i dobře, protože genová rezerva je proto široká, zdraví těchto psů je velmi silné a chovatelé se zbytečně neuchylují k úzké příbuzenské plemenitbě. Psi, kteří jsou však vyváženi do zahraničí, musí mít známé a oficiálně uznané minimálně tři generace zpět. Na Slovensku, zejména v jižní a východní části, se dodnes nachází mnoho „voříšků“, kteří nesou název „hajčiarik“. Jeho velká podoba s pumim je až nepřehlédnutelná. Zda se tito psi stanou samostatným plemenem nebo zapůsobí v chovu pumiho, či zůstanou nadále bezprizorní, to se můžeme zatím jen domnívat.

Je psem vhodným pro každého?

Zda se tento pes hodí do rodiny s dětmi, není ani tak otázkou výběru plemene, jako výchovou všech zúčastněných a množstvím času, který je rodina psovi schopna a ochotna věnovat. Je to velmi temperamentní pes, milující pohyb a jakoukoliv zábavu. Je odvážný a jeho po staletí utvrzované ovčácké zaměření se nezapře. Hodí se tedy spíše do sportovní rodiny nebo k majiteli, který dokáže jakkoli pumiho zaměstnat.
Není svým chováním typickým ovčáckým plemenem, avšak ani honáckým. Jakoby zvládá obojí, ale za pomoci častého štěkání. A právě štěkání je u tohoto plemene známé. Hodně záleží na výchově, ale platí, že se pumi potřebuje alespoň u nějaké činnosti „vyštěkat“. Samozřejmě, jak je mnohokrát předesíláno, hodně záleží na výchově a najdou se i klidní jedinci, ale je třeba počítat s tím, že se k hlasitému projevu pumi bude hlásit.
Je to otužilý a na ubytování nenáročný pes. Může být jak celoročně ubytován venku, tak v bytě. V tomto je to pes neuvěřitelně přizpůsobivý. Minimálně líná, což ocení majitelé, kteří jej ubytují v bytě a má hustou srst, která je výbornou izolací při ubytování venku. K cizím lidem je nezřídka nedůvěřivý. Nejen proto je výborným hlídačem, kterému nic neunikne a hlásí, kde kdo je. Pro svou velikost ale není schopen vetřelce s jistotou zadržet. Je poměrně věrným plemenem, který se hned tak s každým neskamarádí. Při nedostačující či špatné výchově může mít problém v soužití s ostatními zvířaty. Proto je nutné se zaměřit na dobrou socializaci a zejména v mládí pohyb mezi ostatními psy i jinými zvířaty. Protože je to poměrně samostatný pes, potřebuje důslednou výchovu s jasnými pravidly. Pak jej zvládne i začátečník. Pokud nebydlíte na samotě u lesa, je potřeba již ve štěněčím věku se zaměřit na zmíněné potlačení touhy štěkat na kdeco a kdekoho.

V čem vyniká

Dalo by se říci: ve všem, kde je potřeba rychlost, obratnost a plné nasazení. Je doslova dravý, neúnavný a srdnatý pes. Že by se jednalo o flegmatika, to se rozhodně říct nedá. V zemích, kde je pumi chovám častěji, je využíván velmi obšírně. Výborný je nejen na pasení ovcí, ale i dalších zvířat, například prasat. Rozhodně není specialistou na určitý druh zvířat. Jeho využití u pasení však rozhodně nekončí. Je mnohostranný ve všech směrech. Velmi se osvědčil například při lovu černé zvěře (divokých prasat), dokonce je i dobrým lovcem hlodavců. Výborně se tedy hodí zejména na statky a jízdárny.
Výborně se hodí na rychlostní sporty, jako například na agility, a pokud se naučí aportovat, je vhodným adeptem stát se výborným reprezentantem ve flyballu či frisbee. Je to energický pes, veselý a bystrý, s touhou se učit. Jestliže má někdo tendence se zabývat obediencí (poslušnost), nebo i záchranářským výcvikem, jistě by mezi vhodné adepty patřil i pumi. S jeho vzhledem šikovné ruce a nůžky udělají divy, a když se spojí dobře upravený pes s výbornou poslušností, choreografií a nápaditostí, je výborným plemenem k zaměření „tanec se psem“. Během velmi krátké doby jsou schopni se naučit mnoho cviků z poslušnosti.
Většinou se snaží zavděčit, často vyžaduje těsný kontakt se svým páníčkem a zpravidla ho nespouští z očí. Množství jeho výrazů v mimice je na psa až neuvěřitelné. Nemá problémy se naučit základní poslušnost i u nezkušeného majitele. Rád bude doprovázet svého pána při běhání nebo jízdě na kole. Nemá tendence se toulat. Má neúnavný temperament a potřebu vybít energii. Je neustále připraven něco dělat. Je až s podivem, že pro svou povahu a mnohostranné využití si ještě nevybojoval u nás stálé místo.

Chov pumi

Velká chovatelská základna je samozřejmě v Maďarsku, ale také ve Finsku. Zde rozhodně toto plemeno nepatří mezi málopočetné. Přesto je nutné upozornit, že „finský pumi“ a „maďarský pumi“ se značně liší ve struktuře srsti. Ve své domovině je stále hojně využíván u stád ovcí a stále tam existují ryze pracovní linie.
I když se v České republice několik jedinců začalo objevovat již počátkem devadesátých let a bylo odchováno několik málo vrhů, nikdy nenašlo toto plemeno dostatečný počet zapálených chovatelů, aby se dostalo více na veřejnost, respektive do podvědomí veřejnosti. A tak, i když čas od času se objeví u nás nějaký vrh štěňat pumiho, stále zůstává v ústraní a dokonce i mezi mnohými kynology prakticky neznámým plemenem.

Jak je to s jeho srstí

I když se říká a všude píše, že úpravu srsti si každý chovatel zvládne udělat sám, je pravdou, že nesprávným střihem či ne příliš zručnýma rukama se dá hodně zkazit a z milého psa, který může vypadat kouzelně, se „vystřihne“ nic neříkající obyčejný pes. Proto považuji úpravu srsti spíše za handicap než-li službu tomuto plemeni. Na druhou stranu dobře upravený pumi je opravdu zajímavým psem.
Pravidelné česání je zapotřebí a mělo by se s ním začít již od štěněčího věku. Ani ne tak kvůli plstnatění srsti či vyčesávání odumřelých chlupů (ani jedno není pro pumiho typické), jako proto, aby si pes zvykl na manipulaci při stříhání – úpravu srsti. První střih do požadované podoby by měl proběhnout okolo osmého měsíce věku. Těsně před výstavou se pumi již nesmí koupat, stejně tak je velmi nevhodné rozčesávat mokrou srst – narušila by se její struktura.

Standard plemene pumi

(výběr z exteriéru)
FCI – Standard Nr. 56/13. 09. 2000/D
Země původu:     Maďarsko
Klasifikace FCI:     Skupina 1. – Ovčáci a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů).
Sekce 1 – Ovčáčtí psi
Bez pracovní zkoušky.
Celkový vzhled: jedná se o středně velikého, teriérům podobného ovčáckého psa, který je vždy naladěn na žertování a legraci. Jeho charakter teriéra nejlépe dokazuje jeho hlava. Obličejová partie je protažená a horní třetina vztyčených uší se sklápí dopředu. Tělesná stavba je kvadratická. Díky jeho neustálé pozornosti je nesení jeho krku vyšší než u průměrných psů. Středně dlouhá, zvlněná srst tvoří kudrny. Pumi se vyskytuje ve více barevných rázech, ale vždy musí být jednobarevný.
Důležité proporce
• Délka těla odpovídá kohoutkové výšce.
• Hloubka hrudníku činí poněkud méně než je polovina kohoutkové výšky.
• Délka tlamy je poněkud kratší než polovina celkové délky hlavy.
• Délka krku odpovídá délce hlavy a činí 45 % kohoutkové výšky.
Hlava: poměrně dlouhá a štíhlá. Tvar hlavy je charakterizován protaženou čenichovou partií.
Mozkovna
Lebka: temenní partie je poměrně široká a klenutá. Dlouhé čelo je jen málo klenuté, při pohledu ze strany je ploché. Nadočnicové oblouky jsou přiměřeně vyvinuty.
Stop: Téměř neznatelný. Rovina čela probíhá mezi očima téměř rovně až ke hřbetu nosu.
Lebka obličejové části
Nosní houba: štíhlá, tupě řezaná, u všech barevných rázů vždy jen černá.
Tlama: hřbet nosu je rovný. Protažená obličejová část hlavy se směrem k nosu zužuje, nikdy ale není špičatá.
Pysky: pevně přiléhají k čelistem, jsou tmavě pigmentované.
Čelisti / zuby: silné čelisti. Silné a dobře vyvinuté zuby jsou bílé. Pravidelný, zubnímu vzorci odpovídající úplný nůžkový skus.
Líce: dobře osvalené.
Oči: středně daleko od sebe posazené a trochu šikmo uložené, středně velké, oválné, dobře uzavřené, tmavě hnědé. Výraz je živý a inteligentní. Okraje očních víček pevně přiléhají k oční bulvě a jsou dobře pigmentované.
Uši: Vzpřímené uši jsou vysoko nasazené. Horní třetina ucha se sklápí dopředu. Středně velké, stejnoměrně postavené a nesené uši mají tvar obráceného písmene V. Jejich výraz je živý.
Krk: středně dlouhý, málo klenutý, dobře osvalený. Tvoří úhel mezi 50 a 55 stupni s horizontálou. Kůže na hrdle je suchá, pevně přiléhající, bez záhybů a vrásek.
Trup: Svalstvo je dobře vyvinuté, suché, mimořádně pevné a houževnaté. Jedná se o mimořádně štíhlé plemeno harmonického vzhledu.
Horní linie z profilu: rovná.
Kohoutek: vyjádřený, dlouhý a dozadu skloněný.
Hřbet: krátký, rovný a pevný.
Bedra: krátká, pevná a rovná.
Záď: krátká, lehce spadající, střední šířky.
Hruď: přední fronta hrudi je rovná, není široká, ale spíše hluboká. Žebra jsou lehce klenutá, spíše plochá. Hrudní koš je hluboký, dlouhý a dosahuje až na úroveň loktů.
Břicho: pevné, směrem dozadu vtažené.
Ocas: vysoko nasazený ocas tvoří široký kruhový oblouk nad zádí. Srst na spodní straně ocasu je 7 až 12 centimetrů dlouhá, drátovitá, odstávající, s malým množstvím podsady. Vrozeně zkrácený ocas nebo kupírovaný ocas je nepřípustný.
Končetiny
Hrudní končetiny: vycházející z přední fronty hrudníku podpírají trup jako sloupy. Jsou svisle postavené, rovnoběžné a nejsou příliš široce postavené.
Plece: lopatka je dlouhá a lehce skloněná. Její úhel sklonu k horizontále činí asi 55°. Špičky lopatek stojí svisle nad nejhlubším bodem hrudníku.
Nadloktí: krátké a dobře osvalené. Lopatka a pažní kost tvoří v rameni úhel zhruba 100°–110°.
Loket: těsně přiléhá k tělu.
Předloktí: dlouhé, štíhlé.
Přední nadprstí: strmé.
Tlapy hrudních končetin: kulaté kočičí tlapky s těsně navzájem přiléhajícími prsty. Polštářky tlap jsou pružné. Drápy jsou silné, černé nebo břidlicově šedé.
Pánevní končetiny jsou velmi silné. Při pohledu ze strany jsou postaveny poněkud směrem dozadu. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné, nepříliš úzce, ale ani příliš široce.
Stehna: svalnatá, dlouhá a dozadu skloněná.
Kolena: na stejné výšce jako lokty.
Lýtka: dlouhá, štíhlá.
Hlezna: hlezno je štíhlé a ostře řezané.
Zadní nadprstí (nárt): krátké, strmé.
Tlapy pánevních končetin: Jako tlapy hrudních končetin. Paspárky jsou nežádoucí.
Chody: pohyb je vysloveně živý, temperamentní. Krok je krátký, energický, dynamický a harmonický. Držení je odvážné a hrdé. Klus je lehký a harmonický; pes klade tlapy pánevních končetin přesně do stop tlap hrudních končetin.
Kůže: bez záhybů a vrásek, silně pigmentovaná. Holé plochy kůže jsou černé nebo břidlicově šedé.
Osrstění
Srst: zvlněná, kudrnatá srst tvoří chomáče a nikdy není hladká ani zplstnatělá. V průměru jsou chlupy v srsti dlouhé 4 až 7 cm, drží v menších nebo větších chomáčcích, jsou chundelaté a husté. Osrstění se skládá ze silné, ale ne hrubé, drátovité krycí srsti a měkké podsady. Středně dlouhé, husté, drátovité pesíky na uších ční nahoru. Oči a partie tlamy nejsou porostlé dlouhou srstí. Žádoucí úpravy srsti se dosahuje trimováním rukou. Menší korekce nůžkami na hlavě a na končetinách jsou možné. Celou srst upravovat pomocí nůžek je však nežádoucí.
Barva
• Šedá v různých odstínech (barva je obecně při narození černá a postupně světlá na šedou).
• Černá.
• Odstíny žluté (fakó – plavá). Základní barvy: červená, žlutá, krémově zbarvená (žádoucí je černý nebo šedý nádech a vyjádřená maska).
Bílý znak na hrudi s průměrem pod 3 cm nebo bílá čárka na prstech nejsou vadou.
Barva srsti musí být vždy vyjádřená a jednobarevná.
• Bílá.
Velikost a hmotnost
Kohoutková výška: psi 41 až 47 cm. Ideální velikost: 43 až 45 cm.
Feny 38 až 44 cm. Ideální velikost: 40 až 42 cm.
Hmotnost: psi 10 až 15 kg. Ideální hmotnost: 12 až 13 kg.
Feny: 8 až 13 kg. Ideální hmotnost: 10 až 11 kg.
Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Vylučující vady
• Kulatá hlava podobná pulimu. Obličejová a nosní partie kratší než 40 % celkové délky hlavy.
• Silně vyjádřený stop.
• Chybění jednoho zubu nebo několika zubů, pokud jde o řezáky, špičáky, třenové zuby (premoláry) 2–4, stoličky (moláry) 1–2; chybění více než 2×PM1; na M3 se nebere zřetel.
• Předkus nebo podkus, zkřížený skus.
• Zcela vzpřímené uši; uši visící hned od nasazení nebo nestejně nesené uši.
• Krátká, hladká srst; dlouhá, silně zplstnatělá srst nebo odstávající srst bez struktury.
• Čokoládově zbarvená a vícebarevná srst a dále jakýkoliv druh ostře ohraničených skvrn (například tříslové odznaky, tvorba pláště atd.).
• Velikost odchylující se od mezí stanovených standardem.
Poznámka: psi musí vykazovat dvě očividně a normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.