25. a 26. března 2000 Pražský výstavní areál Praha - Letňany Historie vztahu kočky a člověka se píše již několik tisíciletí. První, kdo si uvěd...
Historie vztahu kočky a člověka se píše již několik tisíciletí. První, kdo si uvědomili užitečnost těchto tvorů, byli pravděpodobně staří Egypťané. Kočky ochraňovaly sýpky, což bylo důvodem k úctě a posléze i k uctívání. Kočka se stala božstvem a její podobu dostávali i někteří bohové, jako například bohyně plodnosti Bastet nebo bůh slunce Ra.
I v dobách raného křesťanství byly kočky uctívány a váženy. Zvláště kočky divoce zbarvené s písmenem M na hlavě mezi ušima požívaly výsadního postavení. Lidé v písmenu M spatřovali znamení Matky Boží Marie. Kočky byly chovány v klášterech jeptišek, na sakrálních obrazech byla zobrazována Panna Maria vždy s kočkou. Ve středověku se však kočce dostalo zatracení a s ním zároveň i utrpení. Zlí duchové, čarodějnice a veškerá neštěstí byla vždy spojována s kočkou. A snad nejhůře na tom byly kočky černé a zvláštně zbarvené.
Muselo pak uběhnout mnoho let, aby kočičím tvorům byly otevřeny nejen dveře, ale i lidská srdce. A muselo uběhnout i mnoho let, než se kočka stala objektem chovatelství a začala si získávat stále více příznivců.
Všechna plemena koček mají poměrně malou variabilitu, pokud jde o velikost a proporce jednotlivých tělesných částí. Tělo kočky je pokryto - kromě čenichu, pysků, polštářků na tlapkách a větší či menší části vnitřku ušního boltce - srstí. Ta se skládá z chlupů, v nichž se ukládají zrnka pigmentu, která působí její zbarvení. Hlavní chlupy - pesíky - jsou tužší a delší, chloupky podsady jsou jemné a krátké. Rozlišujeme několik typů srsti: dlouhá (perská), krátká (britská, siamská, exotická, orientální), polodlouhá (turecká, ragdol, mainská mývalí, norská lesní), kudrnatá (česká kadeřavá, Cornish Rex), drsná (americká hrubosrstá) a bez srsti (sfinx, mexická bezsrstá). Kočky některých plemen mají srst složenou jen z delších chlupů, bez jemné podsady. Např. kočka turecká. Opačným případem je např. plemeno některých typů rexů, u nichž srst tvoří pouze kratší, zvlněné chlupy podsadové, kdežto tvrdší, delší chlupy krycí zcela chybějí.
Hlava nese většinu znaků, které jsou u koček nejvíc variabilní, takže jednotlivá plemena jsou odlišena právě podle hlavy. Proměnlivými znaky jsou délka a tvar nosu, tváří, očí a uší. Dlouhosrsté kočky (perská) mají čtvercový, zakulacený tělesný rámec, podsadité zaoblené tělo s kulatým obličejem, širokou hlavou a kulatýma očima. Krátkosrsté (exotická, britská) mají svalnatou postavu s pevnýma, krátkýma nohama, s kulatou hlavou a kulatýma očima. Siamské a orientální kočky mají naopak elegantní tělo s dlouhými, štíhlými končetinami, trojúhelníkovou hlavu a šikmé oči. Polodlouhosrsté kočky se vyznačují štíhlým dlouhým tělem, klínovitou hlavou a očima ve tvaru mandle. Kočičí oči mají tři základní tvary: kulaté (perská, exotická, britská), šikmé (siamská, orientální) a oko mandlového tvaru (balineska, somálská, turecká). Jejich barvu způsobuje především uložení pigmentu. Koťata mají zpočátku modré oči, pigment se jim postupně ukládá do duhovky až mezi pátým a šestým týdnem života. Uši jsou u většiny plemen umístěny vzpřímeně po stranách vrcholu hlavy kromě např. skotské kočky klapouché, která má uši sklopené.
V každém plemenu se vyskytuje mnoho barevných variet, dnes jich známe víc než 4000. Jen u rexů je dnes uznáno téměř 1100 barevných variet. Počet uznaných barevných variet se rok od roku neustále zvyšuje.
Plemeno a barevná varieta mají zkrácené označení podle systému EMS - kód složený z písmen a čísel: např. PER w 61 - perská bílá s modrýma očima, PER g - perská modře želvovinová, PER e 03 - perská modrobílá, RAG n - ragdol s tmavě hnědými odznaky, BRI c - britská lilová, SIA b 21 - siamská s čokoládově žíhanými odznaky, ORI b 24 - orientální čokoládově skvrnitá, EUR ns 24 - evropská stříbřitá černě skvrnitá.