Nádherné korálové útesy jsou domovem pro miliony živočichů, stačí se jen pozorně dívat. Ale většina rozmanitého drobného života je ovšem nepozornému divákovi dobře skryta. Fantasticky zbarvení nahožábří plži, neméně krásné malé krevety, polypy korálů chytající potravu a stovky dalších „malých herců“ podmořské přírody. Pojďme společně navštívit jejich tajemný svět.
V noci opouští své úkryty spousta zajímavých živočichů. Jedněmi z nich jsou i krevety. Jen málokomu se podaří je na útesu najít. Jsou totiž většinou drobné a navíc velmi rychlé a hbité. Když na ně dopadne jen ždibíček světla potápěčské baterky, tak jsou hned pryč. Zajímavé krevetky jsou z čeledi Rhynchocinetidae, říká se jim „dancing shrimps“ neboli tančící krevety a to podle jejich způsobu pohybu po dně. Po několika „krocích“ se totiž na chviličku zastaví, což připomíná tanečníka tančícího tango. Krevety patřící do této skupiny jsou červeně zbarvené s bílými vzory a převážně noční živočichové. Přes den žijí v různých škvírách a tmavých zákoutích. Jako všechny ostatní krevety se živí převážně planktonem a tím co získají čištěním ostatních živočichů. Co se týče jejich velikosti, měří většinou od jednoho centimetru do pěti. Najdou se ale i druhy velké kolem sedmi centimetrů. Je třeba se dívat a hledat. Kromě krevet se v noci na útesu najdou i prapodivní krabi. Mají nesčetné množství barev a tvarů. Někteří si na zádech nosí mořskou houbu nebo řasu jako maskování. Jiní mají překrásnou zahrádku v podobě žahavých sasanek, které jim slouží jako ochrana před predátory. Krabi se na útesu hledají snad ještě hůře jak krevety. Právě díky dokonalému maskování perfektně splývají s okolím, jejich drobné nitkovité nožky připomínají často různé nitky nebo kousíčky vegetace. Jediné co je prozradí je neopatrný pohyb a překrásné oči. V noci je také nejlepší pozorovat polypy korálů. Většina druhů totiž právě v té době loví potravu.
V noci také můžete narazit na mořské červy. Tito málokdy viditelní obyvatelé mají rozličné tvary a způsoby života. Jsou to kroužkovci (Annelida) stejně jako třeba žížala, ale narozdíl od žížaly, patří do skupiny tzv. mnohoštětinatých červů (Polychaeta). Jsou to převážně mořští živočichové. Existuje více jak 10 000 rozličných druhů. Mají článkované tělo a na každém článku pár parapodií, který nese chitinózní štětiny (chaety). Parapodia slouží nejen k pohybu, ale také velmi často k dýchání jsou na nich vnější žábry. Štětiny někdy kromě usnadnění pohybu používá červ i k obraně. Jako je tomu například u nočního červa nereidky. Její štětiny jsou velmi křehké a lehce se lámou. Při ohrožení je schopná štětiny naježit, kontakt s nimi je velmi nepříjemný. Tenké štětiny lehce proniknou skrz kůži, uvnitř se rozlámou na menší části a dochází tak k zánětům a infekcím. Štětiny se nedají z rány nijak vyndat, neustále se lámou, a tak v ráně zůstávají. Nezbývá nic jiného než počkat, až z rány vyhnisají. I přes toto možné nebezpečí je nereidka velmi krásné zvíře. Elegantně se pohybuje po skalních stěnách a vyhlíží svou kořist. Má velmi silná kusadla s jedovými žlázami, kterými kořist usmrtí. Na hřbetě má velmi dobře viditelné zranitelné vnější žábry. Nereidku můžete potkat hlavně ve Středomoří, ale při troše štěstí ji zahlídnete i na nočním korálovém útesu. Výrazné červenavé zabarvení dělá z nereidky velmi atraktivní objekt k fotografování.
Ovšem nemyslete si, že veškerý makrosvět žije pouze v noci. I ve dne můžete potkat neuvěřitelná zvířata. Po písečném dně se prochází dráček můrovitý (Eurypegasus draconis) patřící mezi ryby, ačkoliv se to na první pohled nezdá. Vyskytuje se vždy v páru, kam jde jeden, jde i druhý. Dráčci jsou velmi pozoruhodní. Pohybují se na dně pomocí břišních ploutví a velkých prsních ploutví, které vypadají jako světle modrá křidélka. Celé tělo mají obaleno srostlými kostěnými destičkami, které u ocasu tvoří kroužky. To umožňuje dráčkovi, aby byl ocas pohyblivý. Dráčci mají zvláštní trubicovitý rypec, který přesahuje před dolní bezzubá ústa. Dorůstají velikosti kolem deseti centimetrů, žijí v Rudém a Arabském moři a v Indickém oceánu. Nalézají se v hloubkách od jednoho do patnácti metrů. Prostředí kde žijí, je typické hrubým sedimentem jako je písek, kamínky, kousky lastur a štěrk. Dráčci se vyskytují velmi často, ale mnoho potápěčů o nich vůbec neví. Pro svou velikost a maskování jsou lehce k přehlédnutí, ale když už je jednou uvidíte, dokážete je později lépe objevit.
(Dokončení příště)