Krašský pastevecký pes patří společně s šarplanincem (neboli jugoslávským pasteveckým psem) mezi pastevce shodného původu. K rozdělení na dvě samostatná plemena padlo teprve nedávno. Již v 17. století se po plošinách slovinského krasu kolem řeky Pivky drželi ve velkém počtu psi hlídající stáda ovcí, popisem odpovídajícím dnešnímu krašákovi.
Tedy lze usuzovat, že jeho historie sahá minimálně do 17. století. Tyto psy asi poprvé popsal Janez Vajkart, baron Valvasor, ve své kronice „Slava vojvodine Kranjske“. První zmínka, která odpovídá dle popisu a místa nacházení se krašského psa pochází z roku 1687–9.
Nabízí se, a je i rozšířeno tvrzení, že jim koluje v žilách nemalý podíl krve vlka. Přeci jen, ve své domovině, kde je vlků nespočet, stejně jako divoce žijících psů, čistota rasy není jistotou. Zda-li je to pravda, či nikoliv, není možné v současné době s určitostí potvrdit ani vyvrátit.
Zpočátku byl znám pod názvem istrijský ovčák. První jedinci se objevili na výstavě v Lublani v roce 1924. Ovšem, jak již bylo uvedeno, dlouho se nerozlišovalo mezi krašským pasteveckým psem a šarplanincem a tedy i v roce 1939 byla tato dvě plemena uznána jako jedno a to pod názvem ilyrský ovčák (či ilyrský pastevecký pes). Přesto se dále tato dvě plemena v jednom ubírala každá svou cestou, a tak v roce 1968 mohlo dojít k jejich oficiálnímu rozdělení.
Po rozpadu Jugoslávie v roce 1990 se krašský pastevecký pes stal slovinským národním plemenem.
Čím více se chovatelé snažili krašského pasteveckého psa (známého též pod názvem krašský ovčák) a šarplaninsképo pasteveckého psa (neboli šarplanince) od sebe exteriérově rozlišit, tím více se šarplaninec začal podobat kavkazskému pasteveckému psu. Proto se stává rozdíl mezi krašským pasteveckým psem a šarplanincem mírně výraznější. Asi nejmarkantnějším a na první pohled nejjednodušším rozdílem může být například jejich rozdílná kohoutková výška – krašský pastevecký pes je o poznání menší než-li šarplaninec. Přesto je dost jedinců nad hranicí maximální povolené výšky a pokud se bude na výstavách a při uchovnění i tento fakt přehlížet, rozlišení půjde ztěžka i těm největším odborníkům.
Pravdou však je, že toto plemeno bezesporu patří k nejméně početným plemenům na světě mezi plemeny uznanými u FCI. Možná proto neškodí určitá benevolence při určování chovnosti jednotlivcům. Každopádně ze své domoviny se velmi špatně získávají kvalitní jedinci tohoto plemene. Chovatelé je nechtějí prodat ani za poměrně velké peníze. Bohužel je zároveň známo, že se tito chovatelé nerozpakují nad příbuzenskou plemenitbou.
Do sedmdesátých let dvacátého století byl vývoz těchto psů z bývalé Jugoslávie zakázán. O první vyvezené jedince se postaralo Německo. Přesto se ani jim s chovem od počátku příliš nedaří.
Podstatně více, i když také rozhodně ne dostatečně, je rozšířen jeho blízký příbuzný šarplaninec. Krašský pastevecký pes snad všude na světě zůstává, neznámo proč, stále v ústraní. Nejvíce krašských pasteveckých psů se nachází na náhorních plošinách krasových pohoří na severozápadě Jugoslávie, kde jsou tito psi pro svou povahu a nenáročnost velmi ceněni. Stále asi nejvíce chovatelů tohoto plemene mimo jejich domovinu je v Německu a v Itálii. Počet jedinců u nás se pohybuje řádově kolem dvaceti pěti a s chovem se začalo v roce 1999. Na celém světě počet krašských pasteveckých psů nepřesahuje 1500 jedinců.
Pastevci nechávali většinou málo štěňat z vrhu, zpravidla tři nejsilnější a nejvitálnější. To zpočátku vedlo k mylným názorům, že se jedná o plemeno s málopočetnými vrhy. Ovšem pravda je opačná. Feny krašského pasteveckého psa mají většinou více štěňat než optimálních šest.
Nenechme se zmást názvem „ovčák“. S ovčákem pracovně-sportovního typu nemá nic společného. Není to pes, který by se hodil na nějaké větší cvičení. Spokojí se se základní výchovou a zbytek chce dělat dle svého uvážení: co je správné a co ne. Přesto by se jeho povaha dala popsat jako střed mezi ovčáckými a pasteveckými psy, přičemž mezi pasteveckými psy ve výcviku zpravidla vyniká. Důkazem je asi padesát krašských ovčáků, kteří ve své vlasti složili zkoušky pro služební plemena různých stupňů.
Toto plemeno nesnáší dril a nechce se nesmyslně kdykoliv podřizovat. Přístup k výcviku tohoto psa musí být předem velmi rozmyšlený a nejednotvárný. Měl by působit jako podrobně rozpracovaná výchova, nikoli výcvik.
Armáda se pokusila toto plemeno vyzkoušet ve válce, ale neosvědčil se. Není psem, který by dokázal plnit jakýkoliv povel bez svého úsudku. Jedná zpravidla dle svého přesvědčení.
Je znám svou vytrvalostí a na tuto vlastnost by mělo směřovat jeho další využití nebo by měla být základem při výběru vhodného psa. Zpravidla není vhodný pro žádné typicky psí sporty, ale pro člověka turistu bude výborným společníkem.Uvítá dlouhé procházky po horách a to i v náročnějším terénu, rád bude běhat vedle svého pána (dog–trekking) nebo i vedle jezdců na koních.
Odjakživa bylo jeho hlavním posláním hlídat ovce od zlodějů a vlků, případně dalších šelem. Svou bdělostí byl proslaven široko daleko. Byla po něm vyžadována samostatnost a ta mu také zůstala. Jeho teritorium bylo většinou velmi velké a tedy nemohl u každého psa stát pastýř či statkář, aby psovi radil, co má kdy udělat.
I když patří k pastevcům menší velikosti, jeho hlídací pud a samostatnost zcela tento možný handicap snadno zastře. Rozhodně se nehodí do neoploceného areálu. Hlídá dobře a rád, ale potřebuje mít jasně ohraničené území, jinak bude hlídat oblast velkou dle jeho uvážení. Pohled má bez mimiky a následné chování se tak hůře odhaduje. Což může být nebezpečné. Zaútočí tehdy, kdy si myslí, že je to potřeba, a do té doby působí klidným, až nevšímavým dojmem. Jeho útok na podezřelou bytost je neodhadnutelný a vcelku razantní.
Většinou nemají rádi vodu, a tak tedy plavání nebývá jejich oblíbenou zábavou. Jsou velmi oddáni svému pánu a k osobám, které jsou mu z okruhu přátel jeho pána známy, se chová zpravidla neutrálně. K cizím lidem je podezřívaný, nedůvěřivý a coby hlídač může být nezřídka i nebezpečný. K rodině je kamarádský až mazlivý, klidný a trpělivý. Je to pes, který nezná podřízenost, svého člověka chce mít a považuje za rovnocenného přítele. Nesnese změnu majitele.
K domácím zvířatům se chová dobře, je snášenlivý a přizpůsobivý. Je to pes, který se mimo své území chová spíše „nepřítomně“, bezdůvodně nikoho nenapadá a nechová se agresivně.
V místě, odkud pochází, nikdy nikdo nedělal psovi boudu a nestaral se o to, kam složí hlavu. A tak tedy i srst tohoto houževnatého psa se musela chtě nechtě přizpůsobit., aby v nehostinné krajině přežil. Proto i dnes platí, že kvalitní srst tohoto psa ochrání před jakkoliv nízkou teplotou či sychravým počasím. Je nenáročný nejen na ubytování a starost se o srst, ale i na míru pohybu. I když to rozhodně není pes pro každého, nenáročností a samostatným uvažováním by si mohl získat srdce mnohých lidí.
Krašský pastevecký pes je středně velký, silně stavěný pes s visícíma, ke hlavě přiléhajícíma ušima. Ocas visící, barva ocelově šedá, srst hustá a bohatá. Celková konstituce je silná, vyvážená, s dobře vyvinutým osvalením. Dobrý pastevecký pes klidného temperamentu, odvážný, ostrý při obraně svého teritoria nebo svého pána a jeho rodiny, kterým je věrně oddán. Vůči cizím je nedůvěřivý a nepodplatitelný. Jako společenský pes je příjemný.
Rozměry a hmotnost
Kohoutková výška: psi 55–60 (57) cm, feny 52–56 (54) cm, odchylka 2 cm je povolena, považuje se však za nedostatek.
Hmotnost: psi 30–40 kg, feny 25–35 kg.
Tvar trupu: středně dlouhý. Délka trupu by měla přesahovat kohoutkovou výšku zhruba o 10 cm (66–69 cm). U fen je povolena mírná odchylka směrem nahoru.
Hlava
Celkový vzhled: hlava je ideálně formovaná s hlubokým profilem a měkkými přechody. Čelní linie lehce konverguje se hřbetem nosu. Při pohledu shora je hlava ve výši uší široká a směrem k čenichu se pozvolna zužuje. Délka hlavy je v dobrém poměru s velikostí těla psa. Mozkovna je poněkud delší než tlama. Čelo je poměrně široké, suché a svalnaté, s měkce klenutou horní linií. V oblasti uší odpovídá šířka mozkovny přibližně délce čela. Čelní rýha je mírně vyjádřena, totéž platí také o nadočnicových obloucích. Přechod mezi mozkovnou a tlamou je slabě vyznačen. Stop není výrazně vyjádřen. Středně dlouhá tlama je v nasazení široká a hluboká a k čenichu se pozvolna zužuje. Nosní hřbet je široký, silný a rovný. Nos je dobře vyvinutý, široký, černě pigmentovaný. Pysky jsou masité, přiléhající, černě pigmentované a středně silné. Skus je velmi silný, úplný a tvoří nůžky. Zvláště dobře jsou vyvinuté špičáky. Oči mandlového tvaru jsou lehce šikmo uložené. Barva očí je kaštanově hnědá až tmavě hnědá, výraz otevřený, klidný, sebevědomý.
Uši ve tvaru V jsou přiměřeně vysoko nasazené, visící, přiléhající k hlavě. Přední okraj je lehce postaven ke straně. Co do délky dosahují k vnitřnímu koutku oka.
Krk
Linie šíje je rovná nebo lehce klenutá, linie krku rovná. Hlava je nesena lehce zvednutá. Délka krku činí zhruba 25 cm. Tvarem je krk hluboký, široký, svalnatý, oválného průřezu. S hlavou a trupem ho spojuje silné svalstvo. Kůže suchá, přiléhající; volná kůže na hrdle a lalok jsou vadou. Srst je hustá, podobná hřívě, tvoří silný límec. Díky němu působí krk ještě kratší a silnější.
Trup
Středně dlouhý trup vzbuzuje dojem síly. Linie hřbetu probíhá vodorovně nebo k zádi lehce klesá. Kohoutek je dlouhý, přiměřeně široký, středně vysoký, dobře spojený s krkem. Hřbet je rovný, středně dlouhý, široký a svalnatý. Záď lehce spadající, široká, velmi svalnatá. Hluboký dobře vyvinutý hrudník je poměrně dlouhý a široký. Hloubkou dosahuje nejméně k lokti. Žebra jsou přiměřeně klenutá. Hruď je široká, dobře vyvinutá, hluboká zhruba 25–28 cm, obvod 70–78 cm. Břicho je pevné, směrem dozadu lehce stoupá. Slabiny jsou poměrně krátké, poněkud vtažené.
Ocas
Vysoko nasazený šavlovitý ocas je široký u kořene, pozvolna se zužuje ke špičce. Je středně dlouhý a dosahuje nejméně k patě. Osrstění ocasu je husté, plné a dlouhé. V klidu je ocas svěšený; v afektu se zvedá nad linii hřbetu. Špička ocasu je často poněkud zahnutá vzhůru.
Hrudní končetiny
Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu i ze strany rovné. V poměru k trupu působí hrudní končetiny vyváženě a jsou dobrých proporcí. Středně dlouhé široké, lehce šikmo uložené a svalnaté plece jsou harmonicky spojeny s tělem. Nadloktí je poměrně dlouhé, více šikmo uložené než lopatky a vykazuje silné, ne však nadměrně vyvinuté osvalení. Pevně přiléhá k hrudníku. Úhel mezi lopatkou a nadloktím činí zhruba 90°. Předloktí je dlouhé, svisle postavené, silné kostry, svalnaté. Lokty nejsou příliš otevřené, těsně přiléhají k hrudníku. Přední zápěstí jsou silně vyvinutá a dobře spojená s nadprstím i předloktím. Přední nadprstí je široké, středně dlouhé, poněkud šikmo postavené. Široké silné tlapy jsou kulaté až oválné, s dobře uzavřenými prsty. Mají silné tmavě pigmentované drápy a tmavé až černé polštářky tlap.
Pánevní končetiny
Při pohledu ze strany jsou klouby dostatečně úhlené, při pohledu zezadu jsou končetiny rovné. Pánevní končetiny jsou v harmonickém poměru k trupu. Stehna jsou dlouhá, široká, plného osvalení. S horizontálou tvoří stehno stejný úhel jako lopatka. Středně dlouhé lýtko je šikmo postavené, silné, s dostatečně hlubokým osvalením. Kolena jsou široká, dostatečně otevřená. Silná lýtka jsou šikmo postavena. Hlezna jsou silná, přiměřeně úhlená. Zadní nadprstí je dobře vyvinuté a krátké. Občas se vyskytující paspárky by se měly odstranit. Tlapy pánevních končetin jsou kulaté, s klenutými, dobře uzavřenými prsty. Drápy a polštářky tlap jsou tmavě pigmentované.
Pohyb
Krašský pastevecký pes vykazuje pružný a prostorný pohyb. Nejraději a nejkrásněji se pohybuje klusem. Ve cvalu působí méně harmonicky.
Kůže
Středně silná, tmavě pigmentovaná, hladce, pružně a bez záhybů přiléhá k tělu. Všechny viditelné sliznice jsou tmavě pigmentované.
Srst
Hustá, dlouhá, rovná, s hustou podsadou. Hlava a přední strany končetin jsou krátce osrstěné. Krátká srst je také na přední straně uší, zatímco směrem dozadu je srst měkčí a delší. Krk je velmi silně osrstěný, s dlouhou srstí připomínající hřívu nahoře a ještě delší, ale také měkčí srstí dole. Silně vyvinutý límec způsobuje, že se základna hlavy jeví ještě silnější. Také trup je pokrytý silnou srstí, jež je směrem k břichu poněkud jemnější. Huňatý ocas je plně osrstěný dlouhou srstí. Poněkud delší a měkčí srst na zadní straně tlap tvoří menší praporce. Velmi dlouhá a hustá srst na zadní straně stehen a horní straně lýtek tvoří vysloveně kalhoty. Délka srsti na kohoutku by měla být nejméně 10 cm.
Barva
Ocelově šedá, přičemž tmavá barva je žádoucí především na hřbetě. K břichu a končetinám je srst poněkud světlejší, světle šedá až pískově zbarvená, eventuálně s tmavě šedými odznaky na přední straně končetin. Hlava nese tmavou masku, jež je lemovaná světle šedou nebo pískově zbarvenou. Bílé znaky na prstech jsou povolené, ale nejsou žádoucí.
Lehké: poněkud užší, lehčí, nebo nedostatečně hluboká hlava. Bez čelní rýhy. Příliš hluboko, příliš vysoko nasazené nebo odsazené uši. Příliš široce uložené nebo příliš úzce uložené oči. Příliš světlé duhovky. Nedostatečně formovaná a vyvinutá tlama. Klešťový skus. Nedostatečně vyvinutý skus. Příliš málo pigmentované sliznice, nos, drápy, polštářky tlap. Chybějící maska. Příliš rovná nebo příliš silně vyvinutá tlama. Příliš vyjádřené nadočnicové oblouky a líce. Volné pysky. Volná kůže na hrdle a lalok. Kůže se záhyby a příliš světlá pigmentace kůže. Úzký, plochý nebo sudovitý hrudník, málo vyvinutá hruď. Postoj končetin jiný než svislý a rovnoběžný. Lehce prověšený hřbet. Lehce přestavěná záď. Šikmo postavené tlapy, zaječí tlapky. Poněkud krátký ocas. Příliš krátká krycí srst. Všechny ostatní chyby ve stavbě těla.
Těžké: příliš úzká, lehká nebo nepoměrně těžká hlava. Příliš špičatý nos, abnormálně vyvinutá tlama. Příliš vyjádřený stop mezi čelem a tlamou. Příliš vysoko nesená hlava. Vzpřímené uši. Vlnitá, příliš měkká krycí srst. Prověšený hřbet. Silně zatočený ocas nebo ocas zahnutý vzhůru. Světle pigmentované sliznice, nos, okraje očních víček, drápy, polštářky tlap. Těžké vady a nedostatky ve stavbě těla.
Diskvalifikující vady: neúplný skus. Chybění premolárů. Disproporce v poměru mezi hlavou a trupem. Netypický tvar hlavy. Silně prověšený hřbet. Příliš malá výška, jež nedosahuje zadaného minima. Příliš krátká srst. Dvojbarevnost a vícebarevnost s ostrými přechody mezi barvami. Depigmentace viditelných sliznic, nosu, očních víček. Silně vyjádřené postavení končetin do X nebo do O. Podstatně zkrácený nebo zatočený ocas vinou zkostnatění spojů obratlů. Jiné degenerativní vady.