V bezpečí stáda

Čím déle jsem s koňmi, tím více si uvědomuji, kolik pro koně znamená stádo. Stádo je něčím, co nelze koni nijak vynahradit, společnost koní je pro každého jednotlivého koně ze stáda nadmíru důležitá, skutečná priorita. Přitom koně mají rádi i svůj určitý osobní prostor. Velikost takového prostoru je u koní individuální.

Mít své místo ve stádě je pro ně vším

Pokud bychom však chtěli určit hodnoty u pasoucích se koní na obrázku 1, vidíme, že mezi sebou nechávají rozestup v řádu několika metrů, tak, aby se jejich privátní prostory nepřekrývaly. Naopak hříbě a jeho matka se pohybují častěji jako dvojice, jako by hříbě využívalo osobní prostor matky coby vlastní ochrannou zónu. Právě od toho, jak blízko jeden kůň druhého k sobě pustí, můžeme usuzovat na postavení jednotlivců ve stádě a jejich sociální vazby. Dva koně se postaví ve vedru k sobě do stínu a navzájem si odhánějí ocasem mouchy, zatímco jiného koně odeženou. Někteří nedovolí jiným, aby s nimi pili ve stejnou chvíli z napajedla, jiní koně klidně pijí nos u nosu. Pokud jsou koně v situaci, že mají žrádlo koncentrované v jednom místě, například pokud mají koně ve výběhu balík sena, můžeme pozorovat, jak si někteří koně uzurpují část balíku i s osobním prostorem, zatímco jiní se tísní na druhé straně, a někteří „slabší“ koně se třeba k balíku ani nedostanou. Zajímavé je, že i pro takovéto „vyděděnce“ bývá v popředí zájmu stádo a mnohdy i přesto, že mají o kus dál možnost se také nažrat, setrvávají u svých koňských parťáků. Mít své místo ve stádě – byť na samém okraji – je pro ně vším.

Ujasňování pozic

Koně si ve stádě mezi sebou čas od času ujasňují své pozice. Mladí koně se při hře mezi sebou učí znát své možnosti a hranice, kam až mohou v potyčce s jinými zajít. Vzájemně se snaží druhého přimět k pohybu, koušou se, kopou – a během toho používají celou řadu gest, kterými signalizují, co se chystají udělat, jak si naopak gesta druhého koně vykládají a nakolik jsou ochotni jeho „výhrůžkám“ odolávat. Přestože tyto „bitky“ vypadají drsně, zřídka po nich na koni zbyde něco horšího než lehce odřená kůže. Vždyť silou koně je stádo, navzájem se likvidovat je pro koně nevýhodné. Hlavní boj se odehrává v rovině taktické a výsledkem je stav, kdy oba jedinci přijmou svoji pozici – jeden v roli toho, který může druhým manipulovat, druhý v roli toho, který ustoupí a dovolí druhému, aby s ním manipuloval.
Vezměme příklad takové stádové komunikace na obrázku 2: Tmavá kobyla s pozvednutím hlavy, přitisknutím uší ke krku a celkovým výrazem dává najevo kobylce s hříbětem svou vůli uvést je do pohybu, odehnat je z daného místa. Hříbě i jeho matka „návrh“ akceptují. Hříbě má typické projevy hříběcího podvolení se – mele hubou, natáčí uši ke koni, jehož chce přesvědčit, že jeho návrh akceptuje. Tento jeho výraz je výrazem absolutního podřízení, kůň v této situaci nebojuje, ale poddává se. Co je důležité – druhá strana na takové gesto vzápětí odpovídá neútočením, bere podřízení hříběte na vědomí. Matka hříběte také snahu tmavé kobyly akceptuje a vyklízí s hříbětem pole. Její nespokojené gesto (uši, výraz, švihání ocasem) však napovídá, že pokud by tmavá kobyla pokračovala v nátlaku, mohla by narazit na obranu – kobyla by se zastavila a naznačila kopnutí. Nyní však volí cestu ústupu, aniž by k jakémukoliv fyzickému kontaktu mezi koňmi došlo. Rezavá kobyla se v pozadí mezitím klidně pase. Je jí ze situace patrné, že se jí tento konflikt netýká a nijak ji neohrožuje.

Umět řešit konflikt

Vlastnost umět řešit konflikt jen na základě náznaků a gest je velkou koňskou devizou, ovšem nenaučí se ji nikde jinde, než ve stádě. Bohužel u koní, kterým je odepřena společnost ostatních koní, je často vidět určitá neschopnost tyto náznaky dešifrovat a přizpůsobit se stádovým pořádkům. V důsledku toho pak nepřizpůsobený kůň musí čelit dokonaným útokům, neboť se nedokáže jako kůň chovat, případně se stává sám ve stádě teroristou, který nerespektuje návrhy ke smírnému řešení. V obou případech se takové zvíře těžko zařazuje do stáda. Není to však vina samotného koně, ani koní ve stádě, ale lidí, kteří mladému zvířeti neumožnili se koňskou komunikaci naučit. Koňskou komunikaci nedokáže koně naučit nikdo jiný, než opět stádo.