Ara arakanga (Ara macao) Historie chovu v Zoo Ostrava

Ara arakanga je jedním z nejbarevnějších tropických ptáků. Jsou to velcí, elegantní, velmi inteligentní a sociální papoušci. V jejich zbarvení převládá sytě šarlatová, přední části křídel včetně hlavních letek jsou sytě žluté, loketní ruční letky modré, spodní část zad a ocas světle modrý. Patří mezi kriticky ohrožené druhy papoušků, jsou zařazeni do CITES l.

Ara arakanga má velkou lokalitu výskytu, obývá téměř celou Jižní Ameriku. Velikost jedinců se zmenšuje od severu Ameriky k jihu. Ary žijící na jihu mají žluté letky se zelenými konci, ary ze Střední Ameriky mají žluté letky s modrými konci, ary ze severní části, Kolumbie a Panamy mají čistě žluté letky. Uvádí se však jen jediný poddruh Ara macao cyanoptera, jehož rozšíření je od jihovýchodního Mexika po Nikaraguu. Pozná se podle žlutých letek s modrými špičkami a ve srovnání s nominální formou je větší.

Chov Ara arakanga

V Zoo Ostrava chováme Ary arakangy (Ara macao) od roku 1976. Zpočátku jsme chovali jen samce narozeného v roce 1971, který pobýval v malých voliérách, společně se samcem ary zelenokřídlé nebo se samcem ary hyacintové. Měl spíše kočovný život.V létě byl stěhován do letního sídla v návštěvnické části, v zimě naopak pobýval ve vnitřní ubikaci v zázemí zoologické zahrady. Až rok 1996 byl pro něho přelomový, deponovali jsme samici ze Zoo Bojnice, narozenou v roce 1991. Samice byla odebrána od rodičů a dokrmována člověkem asi od šesti týdnů, když se rodiče o mládě přestali starat. V době spojování nebyla pro samce zřejmě ještě vhodnou partnerkou, pár vůbec neharmonizoval. Spíš to vypadalo na trvalou hádku. V roce 1999 jsme získali mladého samečka, uměle odchovaného, narozeného v roce 1994. Samici jsme od staršího samce oddělili a spojili ji s mladým, přibližně stejně starým samečkem. Ten však byl hodně vázán na člověka, vyhledával lidskou společnost a samice ho vůbec nezajímala. Po dvou letech vzájemného trápení si majitel samečka odnesl zpět. V roce 2002, kdy samice dosáhla věku jedenácti let a samec měl třicet jedna roků, jsme přikročili k původnímu spojení. Oba jedinci se k sobě začali chovat velice hezky, začali se o sebe zajímat, obírat se, zkrátka první signály lásky byly na světě. V té době byl pár umístěn v návštěvnické části, zde však byli často rušeni návštěvníky. Přesto se už zde projevovaly první náznaky toku, kdy samec chodil po zemi a útočil na chovatele, kteří vstoupili do ubikace. Samice toto dění jen pozorovala. Byla jim předložena kmenová bouda o průměru osmdesát centimetrům a výšce jeden a půl metru, do které chodil pouze samec. Tento stav trval zhruba asi čtyři měsíce. V roce 2004 jsme našli klidnější místo v zázemí zoo a pár přemístili. Dostali klasickou dubovou boudu, dostatečně velikostně odpovídající arám, o rozměrech 55×56× 130 cm (dך×v). Od listopadu do dubna se už oba chovali velice agresivně vůči chovatelům. Roztahovali křídla, stále vyhrožovali, sestupovali na zem. Jakýkoli pohyb registrovali a okamžitě byli ve střehu a bránili si své území. Ani v roce 2005 však nezahnízdili.

Příjemné zjištění

Koncem roku 2005 opět začalo stejné agresivní chování, změna nastala začátkem ledna, kdy samec začal pobývat v boudě a samice chodila za ním. První úspěch. Samci bylo třicet tři roků, samici třináct. Koncem ledna roku 2006 samice snesla dvě vajíčka. Inkubovala poctivě, samec hlídal po celou dobu, několikrát denně chodil samici do boudy krmit. Celou dobu inkubace jsem trpělivě čekala na výsledek. Nezasahovala jsem do hnízdění, neprosvětlovala jsem vejce. Po dvaceti šesti dnech se vylíhlo mládě, což jsem zjistila poslechem. Ozývalo se několikrát za den. Rodiče se starali velice dobře a já jsem první vizuální kontrolu provedla až po třech týdnech. A to ještě tak, že jsem rodiče vylákala do venkovní voliéry, zavřela je tam, a na mládě pouze koukla. Přiznám se, že jsem byla překvapená, protože mláďata byla dvě, do té doby jsem si myslela, že je jen jedno. Příjemné zjištění. Mláďata asi po třech měsících vylezla z boudy, ale ještě první měsíc se do boudy často vracela. Samostatná se stala asi až na podzim, v září či v říjnu, do té doby je rodiče stále přikrmovali. V říjnu jsme mláďata očipovali, vzali krev na určení pohlaví (byl to pár) a oddělili od rodičů, aby samec se samicí měli dostatek času připravit se na případné další hnízdění.

Další odchovy bez rodičů

To nastalo v dalším roce 2007, o měsíc později než v roce předešlém. V polovině února snesli opět dvě vejce, vše se opakovalo, až na můj zásah. Tentokrát jsem se rozhodla mláďata okroužkovat ve stáří asi čtrnácti dnů, kroužkem o průměru čtrnáct milimetrů. Při ranním kroužkování jsem zjistila, že jedno mládě je viditelně slabší a menší, nenakrmené. Odpoledne jsem je zkontrolovala znovu, stav byl stejný. Zvážila jsem je a rozdíl mezi mláďaty byl celkem dost velký – první vážilo 467 gramů, druhé 270 gramů. Rozhodla jsem se pro odebrání slabšího jedince a umělé krmení. Mládě jsem musela rozkrmit, bylo slabé, úplně ztratilo krmící pohyby. Když později zesílilo, pohyby byly opět intenzivnější, stejně jako pobrukování a další papouščí vrozené reakce. Asi třetí den po odebrání se mláděti začaly rozjíždět nožky, které jsme také dali do pořádku. Mládě jsem odchovala a také rodiče své druhé mládě úspěšně dokrmili. Obě mláďata byli samci. V březnu v roce 2008 – což bylo zase o měsíc později než předcházející rok, snesla samice tři vejce, ovšem jen dvě byla oplozená. V dubnu 2008 se vylíhla dvě mláďata, o která rodiče pečovali i potom, co jsem je okroužkovala. Po týdenní kontrole po kroužkování jsem zjistila totéž, co rok před tím. Jedno z mláďat bylo slabé, nenakrmené, mnohem lehčí (první – 685 gramů, druhé – 418 gramů). Opět jsem ho kontrolovala celý den a stále se mi zdálo, že se stav nelepší. Jedno mládě bylo nakrmené, mělo plné volátko, druhé nebylo nakrmené. Oddělila jsem slabší mládě a dokrmila ho. Test DNA ukázal, že se jedná o dvě samičky.

Kde jsem udělala chybu?

Stále jsem si kladla otázku, proč se poprvé podařilo obě mláďata odchovat u rodičů? Kde jsem udělala chybu? Zdali je to v kroužkování nebo v častější kontrole, či jestli je chyba v krmení … V letošním roce 2009 ary kopírovaly hnízdění z roku 2006, to znamená, že začaly hnízdit již v lednu, snesly dvě oplozená vejce a vyklubala se dvě mláďata. Po čtrnácti dnech jsem mláďata velmi opatrně zkontrolovala a přitom jsem je hned okroužkovala. Po třech týdnech jsem zkontrolovala, jestli kroužky zůstaly na nožkách a mláďata jsem zvážila. Rozdíl mezi nimi byl asi jen 100 gramů, což jsem zhodnotila jako normální stav (704 gramů a 822 gramů). Obě mláďata měla plná volátka, což byl pro mě rozhodující ukazatel. Při krmení rodičů jsem zvolila metodu „překrmování“, především jsem jim dávala to, co mají nejraději a co zmizelo okamžitě z krmící misky – ořechy vlašské, ořechy lískové, arašídy, piškoty, vařenou mrkev, banán, sladký žlutý meloun, máčené zrniny. Nevím, zdali je tento způsob úplně správný, ale odchov mláďat se vydařil. Obě mláďata opustila boudu v dubnu a asi osm týdnů se do ní často vracela. Nyní již pobývají většinou jen na bidlech ve vnitřní i ve venkovní ubikaci společně s rodiči. Krevní testy ukázaly, že se jedná o samce a samičku.