Vipera ursinii (Bonaparte, 1835) je malá a velmi vzácná a bohužel přímým vyhubením ohrožená zmije, která si „vysloužila“ místo v první příloze CITES a Vipera wagneri je v pořadí, protože je ve druhé přílože CITES. Důvod? 1. komerční lov teraristů (snad to vezmou kolegové jako reálný fakt), 2. lidská hloupost (vybíjení jen tak pro zábavu), 3. civilizační tlaky (likvidace přirozených biotopů).
Vipera ursinii je sice robustní, ale zároveň nejmenší evropskou zmijí vůbec. Její délka se pohybuje od 30-50 cm, max. 60 cm. Hlava téměř splývá s krkem, tělo - respektive jeho hřbetní část, bývá zbarvena šedou nebo hnědou barvou, kresba je doplněna silným hnědým až černohnědým klikatým pruhem, na bocích mívá tmavé skvrnky, břicho může být světlé nebo tmavošedé, občas i červenavé či skvrnité. Tento had má překvapivě denní aktivitu, velmi rád se sluní v travním porostu, pařezech a poblíž úkrytu, žije především v horských oblastech, na travnatých a kamenitých svazích a loukách. Vipera ursinii je převážně hmyzožravým hadem, vzácně požírá ještěrky a vyjímečně také myši (hlavně na jaře, kdy je málo hmyzu).
Dospělá zmije spořádá až 100 sarančat najednou, což je výkon úctyhodný. V přírodě zimují od října do března až dubna, v květnu se páří, v září samice rodí 4-15 mláďat. Pokud samice vysílená „porodem“ nestihne doplnit své energetické zásoby pro zdárné přezimování, zpravidla nepřežije. V teráriu chováme zmiji při teplotách 26-28 st. C ve dne a 18-20 st. C v noci.
Vipera ursinii ursinii - žije v Itálii (pohoří Abruzzy, zde byla objevena hrabětem Ursinim)
Vipera ursinii anatolica - jižní Turecko (pohoří Taurus - Ciglikara Ormani)
Vipera ursinii graeca - Řecko (pohoří Pindos)
Vipera ursinii macrops - Chorvatsko (ostrov Krk, vyhubena?), Bosna a Hercegovina, Dinárské Alpy, Černá Hora, severní Makedonie, Albánie, Bulharsko.
Vipera ursinii moldavica - Rumunsko, Moldávie, západní Ukrajina.
Vipera ursinii wettsteini - JV Francie
Vipera ursinii rakosinesis - jižní Rakousko, Maďarsko, západní Rumunsko.
Toxicita: bezvýznamná.