Jak rozlišit pohlaví u perliček

V loňském roce, v třetím čísle Fauny, mně vyšel článek o chovu perliček. Jak jsem ale postupně zjistil, ne každý dokáže určit spolehlivě pohlaví u těchto pěkných a užitečných ptáků. V tomto článku se proto budu věnovat určování pohlaví u perliček.

Druhotné pohlavní znaky

Kohouti perliček mají oproti slepicím perliček větší přilbu, lalok i bradavičnaté výrůstky nad zobákem a jsou hlučnější. Toto je definice, ale aby jste zjistili co je menší nebo větší, hlučnější a méně hlučné, musíte mít možnost porovnávat, zvláště když rozdíl není příliš velký. Pro určení pohlaví je ideální, když vybíráte z hejna stejně starých perliček. V tomto případě stačí jen se pozorně dívat a porovnávat velikost laloků a přileb mezi jednotlivými kusy. Čím je hejno větší, tím je i větší naděje, že v něm budou zastoupena obě pohlaví, která od sebe takto rozeznáte. Jestli máte například dvě nebo tři perličky, tak je možné, že to budou jedinci stejného pohlaví a takové určení pohlaví podle druhotných pohlavních znaků není možné.

Chování

V takovém případě si můžete pomoci sledováním chování těchto ptáků. Když to budou kohouti, tak dominantní honí po výběhu ostatní kohouty, panuje mezi nimi stálý neklid a jeden druhého se snaží překřičet. Samotné slepice se chovají klidněji a podstatně tišeji a pokud jsou již dospělé, to je ve stáří osmi měsíců, začnou snášet a pohlaví máte zjištěno na sto procent. U stejně starých a stejně krmených perliček je slepice až o 15 % větší než kohout, mezi drůbeží jsou tímto perličky vyjímečné. Jestli nechcete perličky množit, je zbytečné chovat kohouta. Necháte si jen slepice perliček a za rok od jedné nasbíráte 100 až 120 chutných vajíček, které mají díky silnější skořápce delší trvanlivost než vejce slepičí. Ne vždy je však možné určovat pohlaví perliček z velkého hejna.

Pokud kupujete, nezbává než věřit

Pravidelně jezdím na burzu do Hodonína – mohu všem doporučit, a při poslední mé návštěvě tam byla jedna perlička na prodej. Chvíli jsem ji pozoroval a snažil se určit pohlaví, ale jelikož jsem neměl s čím srovnávat, tak jsem to nezjistil. Při určování pohlaví hraje svoji roli stáří a tím i vyvinutost pohlavních znaků ptáka. Může to být mladý kohout ještě ne zcela vyvinutý, nebo naopak starší slepice. Musel jsem se tedy na pohlaví zeptat prodávajícího. Na přímou otázku odpověděl: „Kohout“. Být to slepice, tak jsem ji koupil. V takovém případě vám nezbude, než prodávajícímu věřit. Když však na vaší otázku odpoví otázkou, co chcete koupit, tak bych si dával velký pozor anebo rovnou odešel. Jsou mezi námi i vykukové a když odpovíte slepici, tak vám může říci to je slepice a v případě zájmu o kohouta to může být i kohout. Takoví uvažují asi tak, že každá koruna je dobrá a nebo také, za blbost se platí.
Pokud chcete začít s chovem perliček, je možné si koupit dospělého kohouta a k němu třeba dvě nebo tři slípky. Perličky se používají v chovu tři roky. Jak však při koupi zjistit stáří, když se perličky nekroužkují. Nezbývá než prodávajícímu věřit. Výhoda je, když je to váš známý a nebo známý solidní chovatel. Je také druhá možnost, a to koupit si kuřata. Pohlaví u kuřat vám neurčí nikdo. Není to však na žádnou závadu. Koupíte jich více a pohlaví se časem ukáže. Jak již víte, v hejnu to snadno vypozorujete. Cena kuřat perliček totiž není nijak závratná. Mladší kuřata jsou pochopitelně levnější, než starší, ale do mladších musíte více investovat (čas, krmení), než dosáhnou velikosti těch větších a také u mladších je větší riziko úhynu, než u větších. Tak tady záleží jen na vašem rozhodnutí. Jestli se rozhodnete pro koupi modrých perliččích kuřat, budete možná překvapeni tím, že nejsou modrá, nýbrž hnědá. Kuřata do stáří třech až čtyřech týdnů mají na hnědé barvě tmavší pruhy. Po této době se tyto pruhy ztrácí a hnědá barva rezaví. Od stáří dvanácti týdnů kuřata postupně mění barvu na modrou. Podle tohoto průběhu vybarvování lze přibližně určit stáří kuřat. Hnědá barva pomáhá v přírodě kuřatům přežít, jsou tak lépe maskována. Z kuřat vyrostou časem dospělí jedinci a vy zjistíte, že máte několik kohoutů. Ty lze prodat pomocí inzerátu ve Fauně nebo na burze. Je i další možnost, a to, že je sníte. To je ta možnost nejlepší. Jíst musíme stále a je dobře, dokud nám chutná.

Recept na přípravu perličky

Ve Fauně jsem recepty prozatím neviděl, ale toto je řecký recept speciálně na přípravu perličky, tak bude třeba první. Ženy jsou většinou kuchařky a muži chovatelé, ale pomocí tohoto receptu může příjemně překvapit manželku i muž – chovatel. I já sám to hravě zvládnu.
Tak jak na to: do varné misky nebo nějakého pekáče dáme nakrájenou jednu velkou cibuli nebo dvě střední, pět kuliček pepře, pět kuliček nového koření, jeden bobkový list, 100 g másla, na malé kousky nakrájené vnitřnosti perličky, tj. játra, srdce, žaludek a polovinu ze 100 g obyčejné slaniny, kterou nakrájíme na drobné kostečky. Na vše položíme mladou, celou, očištěnou perličku, na kterou naklademe druhou polovinu slaniny nakrájenou na plátky. Během pečení poléváme perličku šťávou z pekáče a když ji otáčíme, tak si dáme slaninu stranou a po otočení ji dáme zase na perličku. Když je maso měkké, vše je hotovo. Naporcujeme a podáváme s brambory nebo s rýží, kterou polijeme vypečenou šťávou, ale bez cezení i se slaninou a vším ostatním. Dobrou chuť, a ať se daří v chovu perliček.