III. kapitola Kynologie

Posuzování jednotlivých tělesných partií. Logicky se začíná nejdřív od hlavy, které se při popisu psa věnuje velká pozornost. Popisuje se ušlechtilost hlavy, poměr délky čenichu a mozkovny, výraznost stopu, výraznost týlního hrbolu, šířka a délka hlavy, tvar, nasazení a nesení uší, tvar, barva a uložení oka (i to jsou-li přítomny vady jako například entropium nebo ektropium), pigmentace pysků a nosní houby.

Zvláštní pozornost se věnuje zubům v tlamě psa. Nejdříve se rozhodčí zkontroluje skus, pak se posuzující podívá, zda je chrup úplný (42 zubů trvalého psího chrupu) a zda některé zuby nechybí. Jestliže některé zuby chybí, pak chybějící zuby uvede ve slovním popisu a zahrne do celkového hodnocení psa (u většiny služebních plemen je absence jakéhokoli zubu vylučující vadou z posuzování), u plemen, jako jsou například neosrstěné formy naháčů, je absence zubů úplně normální. U některých (většinou málopočetných) plemen se toleruje chybění zubů P1 a M3. U celého popisu zubů, včetně posouzení skusu se vždy vychází z požadavků uvedených ve standardu plemene.

Tělesné partie

Krk
Krk může být například dlouhý a tenký, krátký a silný, s lalokem, s kožními záhyby a podobně. Poté co jsme popsali hlavu a krk, věnujeme pozornost horní linii. Horní linie je tvořena hřbetem, na hřbetě věnujeme pozornost kohoutku. Kohoutek psa je tvořen nejvyšším místem chrupavčitého hřebene lopatky. V nejvyšším místě kohoutku se měří kohoutková výška.
Hřbet
Hřbet by měl být u většiny plemen rovný a pevný. Pevnost hřbetu se dá seriózně posoudit jen při pohybu psa. Přitom přihlížíme k věku a celkové kondici psa. Je jasné, že u starší feny, která vícekrát rodila, budeme při posuzování pevnosti hřbetu mnohem tolerantnější než u mladého psa. Mezi vady hřbetu patří například hřbet kapří, hřbet měkký, volný.
Bedra
Na hřbet navazují bedra. Ta by měla být s hřbetem dobře vázaná a pevná. Feny mívají obvykle bederní partii o něco delší než psi. Vady beder jsou: bedra odsazená, proláklá, propadlá, klenutá, kapří. U většiny plemen by zas měla být bedra rovná, existují ovšem plemena, kde standard požaduje něco jiného – např. u bedlington teriéra.
Záď
Na oblast beder navazuje záď. Zádi věnujeme opět velkou pozornost, protože je součástí „exteriéru funkční povahy“. A to je takový exteriér, který má přímý vztah k užitkovosti, výkonnosti, pracovní upotřebitelnosti a zdraví psa. Záď hodnotíme ze tří podhledů. Z boku, shora a ze zadu. Čemu věnujeme při posuzování zádi pozornost, názorně vysvětluje následující obrázek.
Oháňka
Záď je ukončena oháňkou. Oháňka může být vzhledem k zádi nasazena nízce, středně a vysoce. Rozličné tvary psích oháněk jsou opět na následujícím obrázku.
Hrudník
Tvar hrudníku se mění v závislosti na konstitučním typu psa, stupni jeho vývoje a velikosti. Hrudník se zde popisuje z hlediska jeho hloubky (hluboký, velmi hluboký, mělký a málo prostorný, nedosahuje lokte). Hrudník je opět jednou z nejdůležitějších partií, jsou v něm uloženy dýchací orgány a srdce. Hrudník při pohledu ze předu může být úzký a hluboký, mělký a úzký, válcovitý, plochý, široký, sudovitý. Při pohledu bočním pak ještě dlouhý nebo příliš krátký.
Končetiny
Končetiny jsou veledůležitou součástí exteriéru funkční povahy. A to nejen u psů s pracovní upotřebitelností. Je potřeba, aby každý pes, a to i pes společenského plemene, mohl správně a z hlediska rovnoměrného zatížení svých kloubů dobře chodit. Ať už se jedná o baseta, německého ovčáka nebo anglického buldoka, snahou osvícených chovatelů, je aby každé zvíře chodilo snadno a lehce, pohybem se brzy neunavilo a aby při pohybu netrpělo bolestivostí kloubů končetin nebo páteře.
A teď je třeba dát tlapky do běhu, psa pořádně rozpohybovat a posoudit mechaniku jeho pohybu. Jak na to? Odkud vůbec pohyb zvířete pohybujícího se po čtyřech končetinách vychází a co vůbec o pohybu psa známe? Tak o tom si řekneme příště. Obrovskou pozornost musíme věnovat mechanice pohybu u psů pracovních, služebních a loveckých. Pohybová mechanika je zde exteriérem funkční povahy!

Poznámky k obrázkům

Různé typy a tvary psích hlav: 
1. Ploché čelo, rovnoběžná linie čela i nosu, čenich zašpičatělý.
2. Ploché čelo, přechod linie čela do linie tlamy je slabě vyznačen, ostrý špičatý čenich.
3. Lehká, suchá hlava s dlouhým čenichem.
4. Těžká hlava, vypouklé čelo, silně vyznačený přechod čela v linii nosu, krátký tupý čenich.
5. Krátký zvednutý čenich, převislé pysky.

Skusy, které se vyskytují:
1. Nůžkový skus. 2. Předkus. 3. Klešťový skus. 4. Podkus.

Horní linie - tvořená ze hřbetu, beder a zádě:
1. Rovný hřbet a bedra se správně skloněnou zádí.
2. Proláklý (měkký) hřbet s krátkou zádí.
3. Vypouklý (kapří) hřbet se sraženou zádí.

Oháňky:
1. Šikmo dolů v mírném oblouku nesený.
2. Dolů spuštěný, na konci vzhůru otočený.
3. Dolů spuštěný rovný.
4. Dolů visící, v půli zakřivený.
5. Vodorovně nesený.
6. Obloukovitě vzhůru nesený.
7. Vysoko nasazený, kruhovitě stočený nad hřbet.

Psí hrudníky – přední fronta – hrudník a postavení předních končetin při pohledu ze předu:
A – Správný postoj.
B – Rozbíhavý postoj.
C – Sbíhavý postoj, vybočené lokty.

Různá postavení zadních končetin a jejich abnormality z boku:
1. Šavlovitý postoj (souvisí s „přeúhlením“).
2. Strmý postoj.
3. Správný postoj.

Postoje pánevních končetin a vady postoje – pohled ze zadu:
A – Správný postoj.
B – Kravský postoj (v hleznech sblížený).
C – Sbíhavý postoj (sudovitý).
D – Vytočené tlapy.
E – Široký postoj.
F – Úzký postoj.
G – Rozbíhavý postoj.