Vzhůru do bitvy!
Pokud ještě nemáte žádné plány na 22. srpna a chcete vidět zajímavou akci plnou vojenských uniforem, velkých manévrů a spoustu koní, pak určitě zamiřte na Drtinův statek Hněvšín (u Slapské přehrady), kde letos proběhne IX. Memoriál generála G. A. Custera. Pod velením Václava Vydry se tu budou dít věci, které jinde neuvidíte a možná se splní i jeho sen o účasti 210 jezdců a koní, které měl generál Custer v osudné bitvě.
Kdo byl G. A. Custer?
Tam, kde leží Little Big Horn, je indiáská zem, tam přijíždí generál Custer se svým praporem, modrý kabáty jezdců, stíny dlouhých karabin, a z indiánských signálů po nebi letí dým …
Ano, v písni od Michala Tučného se zpívá právě o generálovi, který je v tomto memoriálu oslavován, ale stále se nemohu ubránit pocitu, že oslavu by spíš zasloužili indiáni. Však posuďte sami! Kdo vlastně byl George Armstrong Custer, jehož jméno nese memoriál? Absolvent vojenské akademie ve West Pointu, ovšem nejhorší student ročníku, který se řídil spíše pocity a emocemi, než zdravým rozumem. Nicméně ihned byl začleněn do vojska a v bitvách americké občanské války si vysloužil hodnost generálmajora. Účastnil se i tažení proti indiánům, neustálé potyčky a marné pokusy o dohodu nakonec ale vyústily v tragické události. 7. kavalerie pod vedením generála Custera zmasakrovala indiánskou vesnici a dokonce postřílela i všechny indiánské koně. Takové krveprolití jen zesílilo nenávist indiánů vůči bílým. Posledním tažením 7. kavalerie byla bitva u Little Bighornu (1876), kdy si generál Custer neověřil hlášení hlídky a vjel rovnou do obrovského indiánského ležení.
Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalérií, jak krví rudne zem. Kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, proč Custer neposlouchá ta slova varovná?!
Proti několikanásobné přesile neměli kavaleristé nejmenší šanci a byli v několika minutách do jednoho zabiti. Padlo všech 210 vojáků pěti švadron, z koní se zachránil jen jeden jediný – – valach jménem Comanch kpt. Keogha.
Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní, výstřely z karabin, límce modrých kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. Pak všechno ztichlo a jen tam-tam duní nad krajem, v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr svál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál.
Teprve o padesát let později došlo k symbolickému zakopání válečné sekyry mezi indiány a bělochy …
Od vyjížďky po největší koňařskou akci
Duchovním otcem této veleakce je herec a koňák každým coulem Václav Vydra, který si před několika lety při vyjížďce povídal s přáteli o tom, jaké asi mohly být pocity vojáků při útoku a odtud už nebylo daleko k myšlence zorganizovat podobnou jízdu. Mottem akce je: „Abychom oslavili koně a naše přátelství s nimi. A aby nám spolu bylo dobře“. Koně ve válkách hodně trpěli a umírali, proto je memoriál výbornou příležitostí k tomu, aby si jezdci i koně otestovali, jak moc si vzájemně věří a čeho jsou schopní. V roce 2000 proběhl nultý ročník, již v uniformách, s vlajkami i šavlemi, signály trubkou si odtroubil Václav Vydra sám. Tehdejšího pokusného ročníku se zúčastnilo šestnáct nadšenců … Akce si ale rychle získávala další příznivce a vrchní velitel Vydra začal pomalu snít o tom, že jednoho dne se sejde na loukách 210 jezdců, což bude počet mužů, kteří zahynuli i s generálem Custerem u Little Bighornu. Loni se velkých manévrů zúčastnilo 180 koní a jezdců, všichni je ve zdraví přežili, a tak si Václav Vydra toužebně přeje, aby to letos už konečně vyšlo!
Nechte se naverbovat!
Jak se zúčastnit těchto manévrů s koněm? Zcela jednoduše, jen je potřeba vyplnit přihlášku, a dobře znát svého koně, protože manévry v takovém počtu koní vyžadují koně klidného, zkušeného a taktéž jezdce, který ví, co si může (a nemůže) dovolit. Rozhodně je třeba, aby účastníci přijeli na Hněvšín den předem, kdy se pod velením Vydry koná pěší nácvik manévrů. Začátečníci jsou přiděleni ke zkušenějším kolegům a spadají pod velení jednotlivých velitelů švadron. Manévry, které je čekají druhý den již s koňmi, jsou opravdu náročné a při tak velkém počtu koní je potřeba, aby každý znal své místo. I tady platí těžko na cvičišti, lehko na bojišti! Jezdce čeká nejen šikování švadron, ale jízda v řadě, kruhy a střídání kruhů a nejnáročnější částí je tzv. větrník, kdy čtyři řady koní vytvoří čtyři ramena, koně nejblíže středu jdou krokem, prostřední část kluše a ti nejvzdálenější cválají a tím se větrník otáčí. Když je konečně velitel Vydra spokojen a vojáci jsou pořádně uškobrtaní (louky jsou skutečně rozlehlé), dostanou vytoužené „pohov, volno!“
Bitva se blíží
V neděli ráno vás probudí vojenské fanfáry troubené na trubku a celé ležení ožije čilým ruchem. Nejprve je potřeba se postarat o koně, potom přijdou na řadu vojáci. Kolem půl jedenácté se vojsko shromáždí na loukách a velitel Vydra vykoná přehlídku. Poté dá pokyn k zahájení manévrů, jednotlivé švadrony se začnou seskupovat a hned se ukáže, kdo poctivě trénoval v předešlý den. Velitelé si však rázně zjednají pořádek a před diváky vzápětí defiluje pět švadron. Je to velice pestrá podívaná, protože k vidění jsou koně snad všech plemen – čeští teplokrevníci, chladnokrevníci a „různokrevníci“, arabové, westernová plemena, fríští koně – zkrátka je to opravdu pestrá směska. Obdiv zasluhuje Václav Vydra, který všechna tažení i manévry absolvuje se svým koněm (obvykle Démonem) jen na nákrčním řemenu. Řady jezdců se vzájemně proplétají a znovu šikují, tvoří velké kruhy, přičemž kruh vnitřní kluše po směru hodinových ručiček a vnější proti směru. Samozřejmě dojde i na větrníky a když se ramena roztočí, odmění je publikum bouřlivým potleskem. Divácky nejatraktivnější částí je závěrečný útok v několika vlnách, kdy země skutečně duní a chvěje se. Protože tahle část manévrů je také poměrně náročná, je na úvaze každého vojáka, zda se jí zúčastní a není žádná hanba se před útokem odpojit – zdraví lidí a koní je přednější a nikoho za to nečeká degradace. Tím končí velká „bitva“ a začíná druhá část dne, ve které jsou na pořadu různé jezdecké hry, parkur ježděný bez uzdění, parádní disciplínou je sekání melounů šavlí a také bývá k vidění rekonstrukce bitvy indiánů a bělochů.
Atraktivní program
Po bitvě si návštěvníci pomalu ani nestačí sdělit zážitky a už se na spodní části louky začíná skákat parkur bez uzdění. Václav Vydra jde samozřejmě příkladem a s Démonem snadno překonává skoky parkuru Z. Pro další zájemce je připravena jízda zručnosti, kde na koně čeká například lávka, průchod prostorem s PET lahvemi či otevření a zavření branky. Tady si jezdec snadno ověří, zda má důvěru svého koně. V předchozích letech se mohli další odvážlivci zařadit do lotu vedeného (opět kým jiným) Václavem Vydrou a vyjet na „softmilitary“, která tak úplně „soft“ nebyla! Vzápětí se lidé přesouvají k prostoru před strážní věží, kde proběhne sekání melounů. Z pohledu diváka to vypadá velmi jednoduše – jezdec se rozcválá ke sloupku, na jehož vrcholu je naražen na hřebu meloun. Máchne šavlí, přepůlí meloun a postupuje do dalšího kola vyřazovací soutěže. Jenže tak jednoduché to zase není, šavle je poměrně těžká a vyžaduje to již určitou jezdeckou zručnost, aby se člověk trefil! Vítěz smí vyzvat k rozhodnému souboji samotného velitele Vydru a kupodivu ho smí i beztrestně porazit! V pozdním odpoledni probíhá rekonstrukce bitvy z dob bojů Severu proti Jihu, děla pálí o sto šest, zní výstřely z karabin, ozývá se válečný pokřik indiánů, zkrátka se na chvíli přenesete do dob Divokého západu. Úplnou tečkou celého dne je závěrečné tažení na Kobylníky (nedaleká ves), kdy se vojsko ještě jednou sešikuje a pozdraví diváky. Chcete-li to tedy zažít na vlastní kůži, přijeďte se letos podívat na Hněvšín – budete srdečně vítáni!
