Koho by nepotěšilo, když přijde do výběhu ke svému koni, a ten, hned jak „svého člověka“ zmerčí, nechá trávu trávou a jde za ním, následuje jej, kam se hne. Při práci s koněm ze země se často řeší následování člověka koněm. Dnes nabízím malé zamyšlení nad tím, proč kůň za člověkem jde, jaké může mít důvody.
Prvním důvodem může být zvědavost. Zvědavost je velmi příjemná koňská vlastnost. Koně se živě zajímají o své okolí, o dění okolo sebe, člověka z toho nevyjímaje. Zvědavý kůň je pozitivně naladěný kůň a s pozitivně naladěným koněm je snazší domluva. Kůň ze zvědavosti ovšem přijde za kýmkoliv, kdo jej zaujme – člověk může mít na jeho zájmu pramalou zásluhu.
Při častějším kontaktu člověka s koněm se zvědavost překlání do očekávání. Zda bude očekávání pozitivní nebo negativní záleží na předchozí zkušenosti koně s daným člověkem i lidmi obecně. Koně zvyklí na to, že jim někdo nosí něco dobrého na zub, mohou mít například zájem o člověka jen do té doby, dokud z něj jsou schopni vyzískat pochutinu, a jen co se ubezpečí, že dvounožec nemá nic v kapsách, jejich zdánlivý zájem se obrací v nezájem, dokonce se mohou projevovat vůči člověku i agresivně. Agresivní chování lze očekávat i v případě, že je koňské očekávání negativní. Kůň může mít špatnou zkušenost s lidmi (někdy třeba jen s muži nebo se ženami či dětmi, s lidmi v bílém plášti atd., někdy jsou koňská kritéria těžko rozpoznatelná), a chování koně nemusí nutně korespondovat s chováním lidí, kteří s ním právě přicházejí do styku. Negativní očekávání se dá odstraňovat například tím, že osoba, které se kůň obává, jednoduše s koněm nic nedělá, přestože se vyskytuje v jeho přítomnosti. Tímto způsobem se může opět namísto očekávání vzbudit zvědavost (jak to, že tento konkrétní potencionálně nebezpečný dvounožec se nechová nebezpečně?) a po čase se z negativního kontaktu člověka s koněm může stát skrz zvědavost pozitivní kontakt. Pochopitelně očekávání může být i skrz naskrz pozitivní – člověk může koni poskytovat vítané rozptýlení, zábavu nebo jiný způsob kontaktu, než má ve stádě. S takovým koněm je radost spolupracovat, díky pozitivní vnitřní motivaci se koník rychle učí a uvolněně předvádí naučené.
Vlastní následování člověka koněm může být výrazem důvěry a respektu. Může být od koně uznáním, že věří, že místo, kam je člověkem veden, je bezpečné, i když tak na první pohled nevypadá. Může být vyjádřením důvěry, že kam jde člověk, může jít i kůň, a respektu k člověku a jeho přání takové, pro koně podivné, místo navštívit. Může být také vyjádřením přání koně zůstat nablízku respektovanému tvoru, ať jde kamkoliv. Pro koně má takové následování smysl tehdy, může-li se spolehnout, že jej člověk povede po bezpečných cestách, nebude přepínat jeho schopnosti, zajistí mu dostatek klidu k příjmu potravy i odpočinku, zkrátka bude mu dobrým vůdcem, o němž nemá smysl pochybovat. Kůň je pozitivně naladěn pro každodenní činnost. Kdo by se necítil potěšen, jestliže mu kůň vyjádří tolik důvěry a respektu? Takové následování je výsledkem určitého vztahu, který se buduje vzájemně – i člověk zde má svůj vklad, svou časovou, rozumovou i emocionální investici.
Následování však může být i naučený cvik, podobně jako „dej pac“, nebo jakýkoliv jiný trik využívající dobré učenlivosti koně a jeho přirozenosti „poddávat se zvyku“. Samozřejmě existuje více postupů, jak takový trik koně naučit. Můžeme nastavit situaci tak, že kůň nebude mít klid, dokud nepůjde za „svým člověkem“. Můžeme koně přesvědčit za pomoci odměn, aby kopíroval naši trasu. Můžeme koni různě znepříjemňovat jiné cesty než právě tu, která vede k nám, a tu jedinou odměňovat. Lze pracovat s různými pomůckami, využívat tlak, prostor … Na vnější efekt je vynucené následování podobné následování získanému z uznání koně. Ve vypjatých situacích se však ukáže jeho slabina – vnější podnět může být silnější motivací než motivace používaná k naučení cviku a kůň „selže“ a bude vyžadovat opakované „cvičení“, aby se do trikové situace vrátil. Navíc negativní motivace při nácviku může namísto důvěry vytvořit v koni negativní očekávání, které se s rolí respektovaného ochránce těžko slučuje. Tím se zavírá cesta k následování coby vyjádření důvěry a respektu.