Dezinfekce chovných zařízení

Úspěšný německý chovatel, dobře známý i u nás, pan Th. Vins, napsal do časopisu AZ-Nachrichten č. 6/99 zajímavý příspěvek s jehož obsahem bych chtěl seznámit čtenáře zpravodaje Fauna. V souvislosti s výskytem nemocí chovaných ptáků se často hovoří o nutnosti provádění dezinfence v pravidelném časovém odstupu. Jedná se o časově náročnou a namáhavou práci, kterou je třeba dělat přesto pečlivě, aby splnila svůj účel.

Čištění a následá dezinfekce

Před vlastní dezinfekcí je nutno nejdříve provést důkladnou mechanickou očistu. Z podlahy se odstraní používaný posyp (písek, dřevěné piliny nebo hoblovačky ap.) nebo pokládaný papír a vhodným způsobem se zlikviduje. Přischlé zbytky trusu se stěn a z podlahy je třeba odškrábat stěrkou a poté je omýt horkou vodou, do které jsme přidali v domácnosti používaný čistící prostředek. Takto je třeba ošetřit celé chovatelské prostory i prostory k nim přiléhající. Mnohý chovatel již možná poznal, jak obtížně se čistí hlavně dřevěné části zařízení. Pokud jde o bidla, je lepší než je čistit, provést jejich výměnu.

V. doporučuje používat bidla z přírodních větví, které mají velké přednosti před bidly soustruženými. Větve mají různý průměr, nutí ptáky k různému svírání prstů, což posiluje jejich svaly. Z přírodní donesené větve je třeba před jejich umístěním do klecí či voliér důkladně ostříkat proudem vody s dezinfekcí, aby se zabránilo zanesení choroboplodných zárodků do těchto prostor.

Jak na to

Je samozřejmé, že budeme dezinfikovat misky na krmení i na vodu, hnízdní budky, výstavní klícky atd. Pokud se některé potřeby v době dezinfikování nenacházejí u chovatele (např. výstavní klícky), provedeme jejich následnou dezinfekci ihned, jakmile nám jsou vráceny. Častá výměna podestýlky není dezinfekce, pouze zabraňuje, aby se bacily vyloučené trusem, především v okolí napáječek nebezpečně nepřemnožili.

Z prostor, které budeme dezinfikovat, odstraníme všechny ptáky. Jaký přípravek k dezinfekci použijeme, by nám měl doporučit veterinární lékař. V každém případě musí být návod k použití, doporučený výrobcem, respektován. Především jde o to, že při nízké koncentraci bude roztok neúčinný, při koncentraci vysoké by se mohly vyskytnou pro chovatele i zvířata zdravotní potíže.

Je nutno připomenout, že některé přípravky poškozují nátěry, způsobují rezivění kovových částí nebo dráždí sliznice. Chovatelé, kteří mají citlivou kůži, by měli při práci používat gumové rukavice. Na ochranu dýchacích cest se doporučuje respirátor.

Opalování plamenem

Účinným prostředkem k ničení choroboplodných zárodků v chovatelském zařízení je opalování plamenem, které bylo dříve častěji používáno než nyní. Poněvadž většina dílů chovatelských zařízení je ze dřeva, je zde velké nebezpečí vzniku požárů. Opalování betonových podlah ve venkovních voliérách je však stále aktuální. (Pozn.: Ve svém chovatelském zařízení jsem betonové podlahy opaloval běžně, což bylo velmi jednoduché. Používal jsem malou propanbutanovou bombičku a k ní delší gumovou hadici s hořákem.)

Dezinfekce přírodních podlah ve výletech

Nemalým problémem je provádění dezinfekce přírodních podlah ve výletech. Zde mají možnost se škodlivé zárodky, které chrání vrstva hlíny před slunečními paprsky, „nádherně“ vyvíjet. Choroboplodné zárodky se mohou vyskytovat až do hloubky 25 cm a proto by se měla čas od času provést výměna zeminy. Pouhým přerytím docílíme snad jen toho, že se dosud nevyskytovali. Opalováním zeminy docílíme jen částečný úspěch, poněvadž teplota potřebná ke zničení zároků, nepronikne do potřebné hloubky.

Věnujte pozornost místům, kam se staví misky s vodou

Jak již bylo uvedeno, u chovných boxů je třeba věnovat zvýšenou pozornost místům, kam se staví misky s vodou, poněvadž v prostředí, kde je trvale vlhko a teplo, se choroboplodné zárodky vyvíjejí úžasně rychle.

Hubení hmyzu a roztočů

Do chovatelských zařízení mohou být různé choroboplodné zárodky zaneseny také hmyzem (např. mouchami, komáry, moly ap.), který je třeba soustavně hubit. Také je nutno hubit různé druhy roztočů, kteří se do zařízení mohou dostat nejčastěji z napadeného zrní. Velkou pozornost musíme věnovat vnikání myší, případně potkanů do našeho zařízení, protože i ti mohou být přenašeči různých chorob. (Pozn.: Domnívám se, že větší nebezpečí je v tom, že tito hlodavci znečišťují trusem a močí vše, kudy probíhají, samozřejmě i krmivo, které ve velkém množství také konzumují. Pach, který se v prostoru uvolňuje z trusu i moči je velice nepříjemný a varující. Likvidovat myši není vůbec snadné, protože si vyhledávají dokonalé úkryty, které mnohdy objevíme až při likvidaci voliér. Do pastiček, které můžeme mít trvale připravené v obslužných chodbách, jdou jen zřídka).

V případech, že se vyskytnou zřejmá onemocnění, požádáme o stanovení diagnózy veter. lékaře, který nám naordinuje určitý lék.

„Předcházení je lepší než léčení“ toto přísloví platí plně i zde! Z tohoto důvodu je potřebí udržovat v našich chovatelských zařízeních úzkostlivou čistotu.

Podle AZN 5/99