Největší zabijáci oceánů

(Pokračování z Fauny č. 14/2009.) Existují dva druhy modrokroužkovaných chobotnic – Hapalochlaena lunulata, která je větší a dorůstá až 20 cm a Hapalochlaena maculosa, která je menší a častější, váží kolem 28 g a žije hlavně v mělkých vodách. Když chobotnice odpočívají, jsou světle hnědé až žluté, modré kroužky na těle jsou v té chvíli neviditelné. Kroužky používá jen v případě ohrožení nebo jako varování. Nejsou to agresivní zvířata, avšak jejich jed je schopen zabít dospělého člověka v několika minutách. Zobákem dokáží prokousnout i potápěčský oblek.

Jed ihned paralyzuje svaly a obsahuje maculotoxin (jed mnohokrát silnější, než jaký má jakékoliv jedovaté pozemní zvíře). Později se zjistilo, že tento jed je podobný tetrodotoxinu, který zablokuje sodíkové kanály a paralyzuje motorické funkce, což občas vede k selhání dýchání. Jistá naděje na přežití zde je, pokud je ihned obnoveno dýchání předtím, než se rozvine značná cyanóza a nízký tlak. Symptomy jsou špatné vidění (během několika sekund oslepnutí), nevolnost, ztráta hmatu, řeči a schopnosti polykat. Během tří minut paralýza celého těla a zástava dýchání. Není znám žádný protijed. Jediné ošetření spočívá v poskytování masáže srdce a umělého dýchání, trvající hodiny, dokud jed neopustí tělo. Většinou po dvaceti čtyřech hodinách jed odezní bez vedlejších efektů. Veškerý jed ale není pro člověka nebezpečný. Chobotnice má dvě jedové žlázy velké asi jako její mozek. Jed z jedné je používán k omráčení kořisti, jako jsou např. krabi, a je pro lidi relativně neškodný. Jed je obsažen ve slinných žlázách a není vstříknut do těla. Jed z druhé žlázy je ten nebezpečný a chobotnice ho používá jako obranu před predátory. Dožívají se asi dvou let. Samice klade padesát vajec, která sebou nosí a ochraňuje je. Přitom nepřijímá potravu. Jakmile se malé chobotničky vylíhnou, po 3 až 6 měsících, samice hyne. Samci hynou ihned po spáření. Chobotnice loví během dne hlavně bezobratlé a ryby. Žijí v Pacifiku od Japonska po Austrálii.

Homolice (Conidae)

Homolice (Conidae) jsou plži žijící kosmopolitně na mořském dně. Jsou to predátoři, loví malé ryby, jiné měkkýše a červy. Mají ulity ve tvaru kornoutu, s velmi rozdílným zabarvením. Ulity jsou většinou velmi krásné a proto je lidé často sbírají pod vodou. V tropických mořích mohou některé druhy dorůstat až 23 cm. Homolice používají k lovu kořisti přeměněnou radulu v jakousi harpunu a tou nabodávají kořist a vstřikují do ní jed. Harpuna dokáže proniknout i skrz lidskou kůži. Předek plže, a tedy místo odkud vyjíždí harpuna, je užší část ulity. Jed je zvláště u tropických druhů velmi silný a může usmrtit i člověka. Skládá se z neurotoxinu, způsobuje slabost, ztrátu koordinace a narušení zraku, sluchu a řeči. Někdy dojde k zástavě dýchání v důsledku sekundární paralýzy dýchacích svalů. Méně obvyklé je zvracení, nicméně se také může objevit. Opět není žádný protijed v současnosti proti jejich jedu. Jed homolic je příslibem do budoucna pro medicínu, protože se z něho dají izolovat nové lékařsky významné látky.

Ropušnicovití (Scorpaenidae)

Ropušnicovití (Scorpaenidae) jsou velmi zajímavou čeledí ryb. Jsou to dravci charakterizovaní jedovými trny v ploutvích a na hřbetě. Mnoho druhů dokáže dokonale splynout s prostředím tak, že jen zkušené oko je dokáže rozeznat od obyčejného kamene. Často se povalují na dně, na korálech a mezi kameny, kde číhají na svou kořist nikým nepovšimnutí. Živí se hlavně korýši, rybami, ale i hlavonožci. Výpad je velmi rychlý, pod patnáct milisekund. Pokud jsou vyrušeni, většinou jen napřímí své jedové ostny a zůstanou na místě. Zde hrozí velké nebezpečí – když se člověk chce opřít, nevědomky se tak může nabodnout na ropušnici. Své místo opouštějí až v krajním případě. Většina druhů má na vnitřní straně prsních ploutví výrazné zbarvení (většinou do žluta, či oranžova), v případě ohrožení se snaží predátora zastrašit ukázáním výstražného zbarvení. V té chvíli i člověk rybu spatří a vyhne se tak možnému poranění. Přestože tyto jedovaté ryby vypadají zvláštně, často jsou na lidském jídelníčku (je důležité umět je správně připravit). Vyskytují se v tropických mořích, ale i ve Středozemním moři jsou velmi hojné. Pomoc po poranění spočívá v tom, že se postižené místo dá do horké vody (45 °C) a nechá se tam po dobu minimálně čtyřiceti minut. Teplo zneutralizuje jed, který je bílkovinné povahy. Ropušnice jsou velmi nenápadné, naprosto dokonale splývají se svým okolím. Velikostně se pohybují od deseti do čtyřiceti centimetrů. Bez hnutí leží na svém oblíbeném místě a čekají na kořist. K poranění ropušnicí dochází většinou šlápnutím nebo šáhnutím rukou v domnění, že se jedná o kámen. Při soumraku a v ranních hodinách se často přesouvají blížeji ke břehu na písčitá dna pláží. Důležité je tedy koukat kudy chodíme. Jedové trny má v hřbetní ploutvi, na hlavě a částečně na prsních ploutvích. Prsní ploutve jsou u různých druhů zevnitř různě zbarvené (je to jeden z determinačních znaků). V místě poranění se často objeví otok, bolest trvá několik dní až týdnů. Dalšími příznaky mohou být změna tlaku krve, blouznění, mdloba, změna rytmu srdeční činnosti, nevolnost a zvracení, paralýza a dýchací problémy.

Perutýni

Perutýni jsou nejkrásnějšími z ropušnicovitých. Vyskytují se v tropických mořích. Jejich tělo je nádherně a výrazně zbarveno. Jsou pruhovaně zbarvení, nejčastější barvy jsou bílá, červená a hnědá. Jejich prsní ploutve vypadají jako vějíře. Používají je k nahánění rybek, loví hlavně v noci. Perutýni se na rozdíl od ropušnic pohybují ve volné vodě. Jsou to teritoriální zvířata, takže někdy mohou aktivně napadat vetřelce. V takovém případě ryba skloní hlavu a na rušitele napřímí své hřbetní ostny a vyrazí proti němu. Je dobré se perutýnům klidit z cesty, i když jsme mnohonásobně větší jak oni, stejně nikdy neustoupí a mohlo by to skončit poraněním. Perutýni podle druhu dosahují různých rozměrů, malé druhy kolem 10 cm a ty větší až 50 cm. Jejich jed způsobuje nevolnost, problémy s dýcháním, paralýzu, křeče a kolaps, ve výjimečných případech i smrt. Bolest po vpichu trvá většinou několik týdnů, někdy dokonce i několik měsíců.
(Pokračování příště.)