Historie plemene je ponořena do dávných dob a je dodnes předmětem mnoha dohadů. Je velmi těžké prokázat původ tak starého plemene, jakým Thajský ridgeback bezesporu je. První podložené zmínky o plemeni se objevily v 380 let starých thajských rukopisech. V těchto knihách byl Thajský ridgeback popisován jako „krátkosrstý pes s hřebenem na zádech, se vztyčenýma ušima a s ocasem, který nese vzhůru jako meč“. Thajští obyvatelé objevili jeskyně, jež nazvali Tum–Pra–Toon.
V těchto thajských jeskyních bylo nalezeno velké množství kreseb znázorňujících tehdejší každodenní život. Psi vyobrazení na těchto malbách se velmi podobali dnešnímu Thajskému ridgebackovi. Znalci odhadují stáří jeskynních kreseb na nejméně 3000 let. Vedle známého Rhodeského ridgebacka existoval také pes Phu Quoc. Je podstatně menší než thajský ridgeback a pochází ze stejnojmenného ostrova Phu Quoc, který leží v Thajském zálivu asi 200 km východně od Bangkoku a dnes je součástí Vietnamu. Pes Phu Quoc žil u Kambodžských hranic a je nepochybně předchůdcem dnešního Thajského ridgebacka. Také v Kambodži byly nalezeny 1000 let staré jeskyně, na jejichž stěnách jsou vyobrazeni psi s ridgem. Ve východním Thajsku, odkud tedy plemeno pochází, žilo velmi chudé obyvatelstvo, které bylo drženo v izolaci. Pro většinu obyvatel byli tito psi jediným majetkem. Představovali pro ně především jistý zdroj obživy, protože Thajský ridgeback byl jejich nepostradatelným pomocníkem při lovu. Jeho přednosti byly rychlost, šikovnost a vytrvalost, ale především velmi ostrý zrak. Při práci ve smečce dokázal ulovit zajíce, králíky, či mladého kance. Když rodina jeho pána pracovala na poli, hlídal dům, kde zabíjel hlodavce a hady. Zároveň byl používán jako průvodce povozů. Izolace, ve které byla část Thajska držena, zabránila křížení plemene s jinými plemeny. Z tohoto důvodu je Thajský ridgeback relativně čistou a nepochybně původní rasou. Jakkoli je původ Thajského ridgebacka nejasný, je jisté, že jde o velmi staré plemeno, jehož vzhled a charakter se v průběhu staletí jen velmi málo změnil. Asijské národy si velmi dobře uchovávají svoji kulturu, jejíž součástí jsou i psi. Díky práci archeologů, antropologů a zoologů je tajemná minulost Thajského ridgebacka po částech odhalována. Od roku 1975 se thajští chovatelé snažili o záchranu a ustálení chovu Thajského ridgebacka. Výsledkem jejich práce bylo 28. 7. 1993 uznání plemene v FCI. Thajský ridgeback je pod číslem 338 zařazen do skupiny 5 – Špicové a primitivní plemena (tzn. prvotní, původní), sekce 7 – primitivní typy k loveckému použití. Největší rozkvět plemene byl zaznamenán v letech 1988–1993. V Thajsku je dnes chován pro svůj orientální vzhled jako společník a průvodce, ale zároveň jsou stále i chovatelé, kteří svůj chov zaměřují na loveckou upotřebitelnost plemene. Dodnes je využíván jako rychlý honič. Je to ušlechtilé plemeno s vynikajícím sluchem a čichem a disponuje výborným orientačním smyslem.
Thajský ridgeback svým impozantním a orientálním vzhledem bezpochyby zaujme své okolí. Pravděpodobně řada lidí toto plemeno nezná. Kdo jej však jednou potká, rozhodně ho nepřehlédne. Je to středně velký pes, jehož atletická postava s dobře vyrýsovaným svalstvem se vyznačuje kompaktností a vyvážeností všech partií těla. Délka těla je lehce větší než kohoutková výška (11:10). Rozdíl mezi psem a fenou je poměrně velký. Psi dosahují výšky 56 až 61 cm a váhy 19 až 27 kg, zatímco podstatně jemnější feny mají při výšce 51 až 58 cm v kohoutku přibližně hmotnost 17 až 23 kg. Ačkoliv se Thajský ridgeback vyskytuje v mnoha barvách, oficiálně jsou uznávány pouze čtyři barevné varianty: různé odstíny kaštanově hnědé, černá, modrá a stříbrná. Barvy musí být vždy čisté, s odpovídající barvou pigmentu.
Jeho srst je velmi krátká, hustá a někdy na dotek jemná jako samet. Kromě impozantního těla a ladných křivek nás zaujme vysoko nesená hlava. Pro ni jsou typické četné vrásky na čele, které dávají obličeji orientální a tajemný dojem, u modrých a stříbrných jedinců navíc doplněný jantarově zbarveným okem. Ostatní barevné rázy mají oči tmavě hnědé. Typické jsou pro něj velké, vztyčené, dopředu natočené uši. Díky tvaru hlavy a mimice obličeje Thajský ridgeback vypadá, jakoby stále nad něčím přemýšlel. Další zvláštností je jazyk, který může být celý růžový, ale přednost se dává jazyku s různým množstvím tmavých skvrn. Svůj relativně dlouhý ocas nese vzhůru, eventuelně srpovitě zahnutý do strany. Důležitým znakem plemene je ridge na hřbetě. Ridge nebo-li hřeben, je tvořen chlupy, které rostou proti směru ve zbývající srsti. Začíná bezprostředně za kohoutkem a táhne se až ke kyčelním kloubům. Ačkoliv se ridge může vyskytnout i u jiných plemen, standard ho vyžaduje pouze u plemen Thajský a Rhodeský ridgeback. Zatímco úzký ridge Rhodeského ridgebacka musí tvořit ohrádku se dvěmi symetrickými víry, ridge Thajského ridgebacka může mít osm různých tvarových variant (viz obrázek tvary ridge). U obou ridgebacků však platí, že ridge musí být symetrický a dobře ohraničený.
Thajský ridgeback je rodinný přítel a společník. Celým svým srdcem miluje svou rodinu a svůj život chce prožívat v její blízkosti. Je šťastný všude, kde má úzký kontakt s člověkem. Držení v kotci či v ohradě je pro toto citlivé plemeno naprosto nevhodné. To ostatně není možné ani z důvodu extrémně krátké srsti. Thajský ridgeback miluje pohodlí, doma je mazlivý, láskyplný, citlivý a velmi rád spí. Je velice vnímavý, pozorně sleduje osoby ve svém okolí a s velkým zaujetím vnímá jejich činnost a jejich rozhovory. Lidský hlas na něj působí velmi intenzivně. Když na něj někdo mluví, dívá se mu zpříma do očí a z mimiky obličeje, postavení jeho uší a výrazu očí má člověk pocit, že všemu, co říká, Thajský ridgeback rozumí.
Dokáže se mimořádně přizpůsobit životnímu stylu svého pána. Potřebuje však dostatek pohybu a zaměstnání. Nemá-li na něj zrovna jeho pán čas, dokáže doma klidně ležet a trpělivě čekat. K cizím je od přírody poněkud zdrženlivý, ale v zásadě přátelský. Pro vytváření správného vztahu k lidem a zvířatům je nesmírně důležitý kontakt psa s nimi a to od nejútlejšího věku. Dobře vychovaný a socializovaný Thajský ridgeback nemá se svým okolím žádné problémy, ačkoliv si stále zachovává určitou míru nezávislosti. Povaha plemene hodně závisí na pohlaví. Psi mají potřebu nezávislosti a samostatnosti podstatně větší, někteří jedinci jsou navíc dominantnější. Měli by mít ujasněnou hierarchii v rodině. Feny jsou naopak velkými mazlíčky, stále vyhledávají kontakt člověka. Snaží se neustále posadit se svému pánovi na klín, přestože s přibývajícím věkem to pro jejich velikost není možné.
Thajský ridgeback je označován za dobrého hlídače, ale agresivita mu je naprosto cizí. Je bystrý a ostražitý, jeho impozantní vzhled vzbuzuje patřičný respekt. Ačkoliv téměř neštěká, dokáže upozornit na podezřelou okolnost. Není však němý. Projevuje se především mručením, kterým dává najevo svou nespokojenost či potřebu. Thajský ridgeback je vysloveně sportovní pes. Miluje běh, disponuje enormními skokanskými a šplhacími schopnostmi, které se projevují již od štěněcího věku. Jeho ladný pohyb vykazuje krásu, rychlost, sílu, vitalitu a vytrvalost, to vše v dokonalém souladu připomíná klus koně. Ačkoliv je doma klidným a lenivým psem, venku je velice temperamentní a radost z pohybu je na něm znát. Pohyb je pro něj velmi důležitý, nicméně je stále vybaven loveckými pudy, které stěžují nejen jeho výchovu, ale právě především možnost svobodného pohybu. Kdysi byl používán pro samostatnou práci při lovu. Pokud se objeví zvěř, je zřejmé, že se za ní rozběhne. Je tedy nutné již od malička alespoň částečně jeho lovecké sklony potlačovat, nechceme-li mít Thajského ridgebacka celý život na vodítku nebo zavřeného na zahradě.
Thajský ridgeback je ideálním psem pro aktivní a sportovně založené lidi. Není pro něj větším potěšením, může-li svého pána doprovázet při joggingu nebo při jízdě na kole. Pro svůj temperament a radost z pohybu a ze hry je vhodný pro agility. Je velice chytrý a bystrý, rád se učí novým věcem, ale jen když chce. Pro svou činnost potřebuje motivaci, nejlépe pamlsek nebo jakýkoliv aport. Ze začátku potřebuje hodně chvály za každý (byť malicherný) správně provedený výkon. Trénink však musí stále brát jako hru, dril a drezůru odmítá, stejně jako stereotypní opakování. Není ideálním psem pro ty, jež vyžadují bezhlavou poslušnost. Pro svou mimořádně vysokou inteligenci a nezávislost není schopen poslouchat tzv. na slovo. Základní pravidla dobrého psího chování zvládne bez problémů, když se začne s výchovou včas. Nehodí se pro služební výcvik. Je to pes – osobnost a takového ho musíme brát. Výchova Thajského ridgebacka vyžaduje spoustu porozumění a pochopení. K úspěchu jde ruku v ruce láska s důsledností. Vyvíjení nátlaku se naprosto míjí účinkem, právě naopak. V nesprávných rukou se z něj stane plachý a zcela nepřístupný pes.
Thajský ridgeback je čistotný pes, vysloveně s kočičími manýry. Postrádá jakýkoliv psí zápach, protože si stejně jako kočka udržuje čistotu těla olizováním. Péči o svůj zevnějšek věnuje každodenní náležitou pozornost, důkladně se čistí všude, kam dosáhne. Olizuje si packy, okusuje drápy, velké uši si čistí drbáním a nakonec si packami očistí obličej. Krátká srst Thajského ridgebacka nepotřebuje zvláštní údržbu. Pro vlastní péči stačí psa přetřít mokrým hadrem nebo osprchovat vodou a občas umýt šampónem pro citlivou kůži. Větší pozornost je nutné věnovat jeho uším, které díky své velikosti potřebují častější očistu. V období línání je ideální použít gumový kartáč.
Thajský ridgeback je také skromný v nárocích na potravu. Jako původní plemeno potřebuje v potravě mnohem méně bílkovin a živin než ostatní vysoce přešlechtění psi, protože nabídnutou potravu dokáže mnohem lépe zpracovat a tím i obsažené vitamíny. Z toho důvodu má Thajský ridgeback při podávání krmení s vysokým obsahem proteinů tendenci tloustnout. To však neznamená, že by neměl dostávat kvalitní výživu. Především u štěňat a mladých psů je v době růstu, který je velmi rychlý, důležitá kvalitní strava.
Plemeno Thajský ridgeback není zatíženo vážnými nemocemi dnešní doby. Pochází z tropických oblastí, miluje tedy slunce a vyšší teplotu a zatímco většina ostatních psů vyhledává stín, Thajský ridgeback se rád vyhřívá na sluníčku. Stejně jako kočka nemá rád vodu, především déšť, nerad si namočí packy a všem loužím se raději vyhne. Jeho krátká srst ho v chladných měsících špatně chrání, proto v této době potřebuje mnoho pohybu. Je-li tedy dobře chráněn proti nepřízni počasí, je to relativně zdravý pes.
Existuje však dědičná choroba Dermoid sinus, která se vyskytuje také u Rhodeského ridgebacka, a která může mít spojitost s ridgem. Dermoid sinus neboli dermoidismus se projevuje různě hlubokými kožními cystami, které v nejhorších případech zasahují prostřednictvím kanálku do míchy. Cysty se nejčastěji vyskytují v blízkosti kohoutku, na krku nebo u kořene ocasu. Vzniká v nich hnis, který se v cystách hromadí a psa souží velké bolesti. V nejhorších případech může zanícení vést k infekci míchy a tím k ochrnutí zvířete. Odstranění těchto cyst je možné pouze operativním zákrokem. Prioritní však zůstává prevence u chovatele. Dermoid sinus je nemoc, se kterou se štěně narodí, tzn. že během života již vniknout nemůže. Zkušený chovatel dokáže v ranném věku štěňat pod kůží tyto cysty nahmatat a tak je odhalit. Protože se jedná o veskrze dědičnou nemoc, je bezpodmínečně nutné nezařadit do chovu jedince nesoucí geny této nemoci. Plemeno není zatíženo dysplazií kyčelních kloubů (DKK) Toto onemocnění pohybového aparátu se vyskytuje u velkých a těžkých plemen. Díky své poměrně lehké stavbě těla a rovnému hřbetu je procento výskytu DKK velmi nízké. V zemích s dostatečně velkým chovným potenciálem je před zařazením jedince do chovu požadován jeho rentgen kyčelních kloubů.