Většina jezdců si stále ještě neuvědomuje, že pravidelně kontrolovat nepotřebují pouze kopyta, ale i chrup koně. Důvod je jasný: v současné době se život koní značně vzdálil přirozeným podmínkám, ale jejich chrup se zatím stále ještě nepřizpůsobil všemu, co po nich požaduje domestikace a poměrně výrazná změna ve složení běžné krmné dávky.
Už jsme se několikrát zmiňovali, že divoce žijící koně žili / žijí převážně tím, že skoro po celý den vyhledávají, ukusují a žvýkají tuhé stepní traviny. Moderní domácí kůň je však příliš často krmen:
– několikrát denně jádrem (které není třeba tak usilovně žvýkat),
– pozměněnou pící (měkké traviny, měkké seno),
– pouze několik málo hodin denně tráví zpracováváním píce (seno, tráva apod.).
Navíc se domestikovaní koně často dožívají vyššího věku, než kolik by se jim poštěstilo v přírodě. To vše vede k tomu, že zuby koní se obrušují nedostatečně a/nebo nerovnoměrně. Následky jsou jasné: tvorba ostrých hran, háků a nekorektně postavených řezáků. Pravidelné „zubařské“ kontroly pak tyto nedostatky včas zjistí, takže je lze hned upravit a udržovat tak chrup koně funkční.
Než se dostaneme k tomu, jak a kdy kontrolovat chrup koní, musíme se zmínit o situacích, kdy jsou koňské zuby už ve špatném stavu – a jaký to má dopad na jeho zdraví, pohodu i jezdecké využití. Zubní problémy u koní často způsobují bolest, což se negativně projeví na příjmu a zpracování potravy, ale i na jeho celkovém stavu a také jezditelnosti. Přítomnost nějaké nesrovnalosti v hubě můžeme poznat podle následujících příznaků:
Při krmení | šikmé držení hlavy, napjatý výraz při žvýkání |
žvancování (především seno vypadává z huby), žmolkování (v hubě zůstávají i dlouhou dobu po krmení chuchvalce částečně rozžvýkaného sena) | |
nechuť žvýkat, pomalý příjem potravy | |
Celkové problémy | nestrávené zbytky krmiva v trusu |
hubnutí, nekvalitní srst | |
slinění, páchnoucí výtok z nosu, zápach z huby | |
častější koliky, ucpávání jícnu | |
snížení výkonnosti | |
změněný tvar hlavy | |
Problémy při ježdění | nesoustředění při práci |
problémy s nauzděním/oduzděním | |
házení hlavou | |
vyplazování jazyka, neschopnost přilnutí | |
zborcení v týlu, špatné ohýbání na stranu | |
problémy se hřbetem až nejezditelnost (vyhazování, stavění se |
Bohužel v časných stádiích si koně obvykle na zubní problémy „zvyknou“, naučí se vyhýbat takovým pohybům a činnostem, které jsou bolestivé, a začínají používat své zuby nekorektně. Může se tak stát, že i koně s hroznými zuby stále vypadají a chovají se docela normálně. Proto nelze čekat, až se objeví u koně výše popsané projevy, ale je vhodné provádět pravidelné kontroly chrupu. Zubní problémy mají totiž tendenci se s časem zhoršovat, až budou bolesti a neschopnost pohybovat čelistí při žvýkání tak velké, že nebude možné stav koně napravit.
Právě proto, že koně obvykle trpí tiše a zubních problémů v časných fázích si většinou všimnou jen ti nejvšímavější pozorovatelé, je vhodné provádět kontroly chrupu v pravidelných intervalech; byť by se veterinář/zubař do huby jen podíval, řekl, že je vše v pořádku, a bez jakéhokoli zásahu zase odjel. Pravidelné prohlídky zubů by se měly provádět už první rok života hříběte. Už v tomto věku lze podchytit nesprávné postavení mléčných zubů a problémy s jejich prořezáváním. Ve věku mezi 1 a 5 lety, kdy probíhá růst a výměna zubů a kdy se s koněm začíná pracovat, je vhodné provádět kontroly i dvakrát ročně. V této době se formuje postavení trvalých zubů, mohou se objevit problémy s vypadáváním mléčných zubů; pokud se tyto nesrovnalosti upraví již v tuto dobu, nebudou příčinou vážných problémů v budoucnosti. Stejně tak je třeba koni zajistit „pohodlí v hubě“, než poprvé dostane udidlo a začne se s ním pracovat. V tuto dobu mohou ostré hrany, háky, vlčí zuby, či nevypadnuté korunky mléčných zubů způsobovat v hubě bolest a kůň si ji bude už od prvních dní spojovat s prací pro člověka. Po pátém roce života je vhodné provádět kontrolu chrupu jednou ročně. Samozřejmě jedinci, kteří už mají nějaké zubní problémy, budou kontrolováni podle potřeby častěji. Častěji je pak třeba kontrolovat chrup u starších koní (nad 18–20 let). Jejich zuby jsou už velmi opotřebované a výrazně mění vzájemné postavení, což přispívá k tomu, že kůň má problémy zpracovat potravu, využít z ní všechny dostupné živiny.
Samozřejmě odborníka na ošetření zubů si majitel koně domluví dopředu. Je dobré, když k jednomu koni chodí stále stejný veterinář / zubař, protože již zná jeho problémy a dopředu může očekávat, co v jeho hubě uvidí a bude muset upravit. Pokud přijde zubař ke koni poprvé, jistě ho celkově vyšetří a vyzpovídá majitele, aby si o koni zjistil co nejvíce informací, především o jeho chování, příjmu potravy, projevů během ježdění, ale také kdy naposledy mu byly zuby kontrolovány a jaké zásahy se přitom prováděly.
Pokud zubař předpokládá, že bude zuby také upravovat, většinou bude chtít koně sedovat. Sedace sice není nutnost, ale pro bezpečnost koně, člověka a hlavně pro klid k pořádné a pečlivé práci je velmi vhodná. Majitel by se na tuto možnost měl zubaře zeptat už při jeho objednávání, protože pro sedaci je potřeba koně nějakou dobu předem nekrmit a zabránit stresu. V létě je pak třeba držet sedovaného koně ve stínu a chránit před dotěrným hmyzem, v zimě může být nutné ho na nějakou dobu přikrýt dekou. Po sedaci je pak také nutné koně nechat několik hodin bez žrádla, vhodné je pro něho připravit nenastlaný box nebo mu nasadit náhubek. Veterinář nebo zubař potřebuje k důkladné prohlídce huby koně rozvěrač a dobré světlo (obvykle čelovku). Někteří zubaři mají i speciální stojan, kterým podepřou koni hlavu, ale místo něho lze hlavu koně „pověsit“ za pevnou ohlávku a vodítko přehozené třeba přes kolejničku dveří boxu. Před prohlídkou koni vypláchne z huby velkou stříkačkou zbytky potravy. K vlastní úpravě zubů bude potřebovat sadu rašplí, ať už ručních nebo lépe elektrických, rozhodně však speciálně určených k úpravě koňských zubů. Tyto rašple mají různé tvary a častou jsou rozlišené na úpravy řezáků, stoliček, hran, háků apod. V současné době by už mělo být zakázáno upravovat koňské zuby například kopytními rašplemi. Elektrické brusky na zuby jsou velkou výhodou, protože jsou velmi dobře chráněné, takže poranění měkkých tkání zde téměř nehrozí. Práce s nimi je rychlejší a přesnější. Různí výrobci nabízejí různé výhody, především takové, které zabrání přehřívání zubů při broušení.
Veterinář / zubař se při úpravě chrupu snaží o nastolení rovnováhy mezi řezáky, stoličkami a čelistním kloubem:
– upraví zuby tak, aby jejich korunky měly stejnou výšku,
– upraví úhel, který svírají stoličky,
– upraví úhel, který svírají řezáky.
Tak zajistí, aby se dolní čelist bez blokád a bolesti pohybovala ve velkém rozsahu do všech stran, zajistí tím i dokonalý kontakt žvýkacích ploch stoliček, které jako mlýnské kameny dobře rozdrtí vláknité rostlinné části.
Velmi často také musí:
– odstranit ostré špičky, háky a hrany,
– zakulatit hrany předních stoliček, případně
– odstranit vlčí zuby (především u jezdeckých koní).
Někdy se však při kontrole objeví i závažnější problémy, které je třeba vyřešit; především v případech, kdy majitel péči o chrup koně zanedbal (o tom si budeme psát v následujících dílech seriálu).
Podívejme se v následující tabulce, jaké problémy takový zubař řeší:
Stoličky: | ostré špičky, háky, hrany |
u prvních třech stoliček (premolárů) zachycené korunky mléčných zubů | |
vlny, schody či nůžkovitý sklon stoliček, chybné zaúhlení stoliček | |
zlomeniny, zubní kaz, parodontóza, infekce zubních kořenů | |
Vlčí zuby: | odstranění přítomného zubu |
zlomeniny | |
Řezáky: | příliš dlouhé |
nerovná linie žvýkacích ploch (křivá nebo ohnutá = do úsměvu) | |
pozůstatky mléčných zubů (nevypadlé zaklíněné korunky) | |
zlomeniny, zubní kaz, parodontóza, zubní kámen | |
předkus, podkus | |
zánět dásně | |
Špičáky: | příliš dlouhé a / nebo ostré |
ulomení nebo nadměrné zkrácení špičáků s následným zánětem zubní dřeně (pulpitis) nebo infekcí | |
bolestivé prořezávání | |
Mléčné zuby: | nepravidelnosti v prořezávání a/nebo výměně |
zaklíněné korunky mléčných zubů mezi zuby trvalé | |
zlomeniny mléčných zubů |
Pokud se provedla výrazná úprava chrupu, může se stát, že koni bude chvíli trvat, než začne zase normálně žrát. Nejpozději do týdne by ale všechny tyto problémy měly vymizet. Pokud ne, je třeba znovu kontaktovat osobu, která úpravu chrupu provedla.
Mezi pravidelným odbornými kontrolami může i majitel koně či jezdec aspoň orientačně zkusit, zda je v hubě jeho svěřence všechno v pořádku. Může tak objevit závažné problémy, které se staly náhle a přitom nepozorovaně. Laická kontrola chrupu se skládá většinou ze tří částí:
1. rozevřením pysků lze odhalit řezáky. Linie mezi nimi by měla být rovná a vodorovná, žádné zešikmení, „úsměv“ či jiné nepravidelnosti. Kromě toho si lze všimnout zánětů dásně, otoků, tvorby zubního kamene či zachytávání zbytků krmiva mezi zuby.
2. Kontrolu stoliček lze provést tak, že se prsty zatlačí přes kůži zespodu na vnější hrany horních stoliček. Neměli bychom cítit ostré hrany nebo špičky, kůň by neměl bolestivě reagovat.
3. Přes kůži lze také zatlačit na čelistní kloub. Koně by to nemělo bolet.
Laici, ale ani odborníci, by neměli provádět kontrolu chrupu tak, že koni vytáhnou jazyk a stáhnou na stranu. Snadno se může stát, že kůň při nečekaném pohybu hlavou za jazyk zatáhne a může dojít k nevyléčitelnému poškození jazyka či jazylky. Není ani pravda, že kůň se nekousne do jazyka, takže pokud si touto metodou zajišťujete otevřenou hubu, může se stát, že při prohmatávání žvýkacích ploch stoliček přijdete ke zdravotní újmě na svých prstech.
Příště si řekneme něco více o další zubních problémech, s nimiž se může člověk u koní setkat.