Svátek horsemanshipu na farmě Borová

Poslední červnový víkend se na Borové uskutečnil seminář horsemanshipu, vedený Davidem Lichmanem. Jeho jméno se na naší koňařské scéně neobjevuje poprvé. Jeho první návštěvu inicioval František Špatný před deseti lety a tenkrát se s metodami Parelliho práce prakticky seznámilo hodně našich dnešních parellistů.

První den

Od schopností lidí a jezdců se odvíjela i práce. David nechal na úvod jednotlivé účastníky, aby ve freestylu předvedli, co s koňmi umějí a pak je požádal, aby řekli, co by potřebovali změnit. Podle toho volil strategii výuky. Celý kurz by se mohl přirovnat k třešničce na dortu Parelliho horsemanshipu. Na fotografiích z freestylu si můžete prohlédnout jízdu bez otěží (obr. 2), podvolení se koně svázání předních končetin (obr. 3), následování koně přes překážku (obr. 4), vyslání mezi kužely (obr. 5), práci s brankou bez uzdění (obr. 6), cval na neosedlaném koni s nákrčním kruhem (obr. 7), odpočinek (obr. 8). Vidět bylo ledacos.
Všichni znali a uměli základní pravidla a tak bylo možno se věnovat jen ladění formy. Dokonalá znalost sedmi her byla samozřejmostí, a proto se mohlo pracovat na detailech a také se bavit. David prohlásil, že toho už moc k učení není, a tak předvedl, jak lze koni snížit hlavu a jak lze toto snížení kdykoli iniciovat, aniž by tahal za ohlávku. Používal tři možné způsoby.
1. Rytmický tlak na hřbetě (obr. 9, 10).
2. Rytmický tlak na břiše (obr. 11, 12).
3. Pohyb po kruhu či osmičce (obr. 13).
Další zajímavou praktikou bylo přivolání koně k sobě tak, aby opravdu sám a rychle přiběhl (obr. 14). Chvíli se také pracovalo na dvou otěžích ze země. Nejdříve si to ale účastníci zkusili na sobě, aby poznali, jak se cítí kůň (obr. 15), a teprve potom s koňmi (obr. 16, 17).
Poslední disciplínou prvního dne bylo ovládání koně na velkou vzdálenost. K tomu David postavil na jízdárně slalom z barelů a podél nich udělal nakreslil několik souběžných linií do písku (obr. 18). Úkolem účastníků bylo nechat jit koně slalom mezi barely a následně mezi kužely a sami měli možnost volit vzdálenost své dráhy od koně (obr. 19). Těm opravdu dobrým se dařilo vést koně na vzdálenost dlouhého vodítka, tedy ze vzdálenosti sedmi metrů (obr. 20). Úctyhodný výkon. Postupně se výkony zlepšovaly. Někteří koně si to ale stejně občas vysvětlili po svém (obr. 21, 22). Nakonec se jezdilo popředu i pozadu (obr. 23).

Druhý den

Propršené ráno rozhodlo, že se bude pracovat v hale, a to zpočátku bez koní. Úkolem všech účastníků s koňmi, i těch, kteří přijeli bez koní, bylo naučit se základní chody koně, jejich mechaniku a rytmus. K tomu účelu si každý žák prodloužil ruce hůlkami, aby měl kontakt se zemí stejně jako kůň všemi končetinami (obr. 24). David rozebral všechny tři chody, krok, klus i cval a nechal účastníky kurzu, aby se jednotlivé rytmy naučili na reprodukovanou hudbu. Běhala i miminka (obr. 25).
Pak se přešlo na práci na dvou, třech a čtyřech stopách. Tato cvičení výrazně napomáhají pochopit a cítit rytmus jednotlivých chodů koně a umožňují lepší splynutí s jeho pohybem. Další dopolední prací bylo uvolnění předních končetin a odlehčení předku koně. K tomu David Lichman použil metodu ustoupení zádí a vyslání koně na kruh. Zprvu se cvičilo ze země a posléze ze hřbetu. Jako poslední úkol před nedělním obědem bylo uvolnění koně ze hřbetu s pomocí pohybu po osmičce nebo po kruhu. Po zvládnutí individuální jízdy sestavil David choreografii pro osm koní, a tak se pro zpestření jezdilo ve skupině.
Nedělní odpoledne, ač zatažené, dovolilo návrat na venkovní jízdárnu, kde David udělal dráhu se třemi stojany, na kterých byly malé plastové kroužky. Úkolem jezdců bylo kroužky napichovat na carrotstic (obr. 26). Zprvu v kroku, pak v klusu a nakonec ve cvalu. Ztížit si to mohl jezdec tak, že k vedení koně nepoužil otěže, nebo carrotstic držel v levé ruce a tak podobně. Jízdy se bodovaly. K vidění bylo opět ledacos (obr. 27). Zábava to byla skvělá nejen pro jezdce, ale i pro diváky bez rozdílu věku, takže nás zaskočilo, že už je půl šesté a je třeba kurz ukončit. Kurz to byl výjimečný nejen obsahem, ale i schopnostmi účastníků. To nakonec v závěru konstatoval i David Lichman. Díky jemu za návštěvu, díky Honzovi Bláhovi a potažmo Fredovi Bednářovi za iniciaci kurzu (ostatně klan rodiny Bednářů a Fredových žáků byl počtem majoritní), díky Frantovi Špatnému za organizaci na místě a díky Kamírovým za možnost spořádání kurzu na Borové a poskytnutí zázemí. Bylo to super!