Největší zabijáci oceánů

(Pokračování z Fauny č. 15/2009.) Odranci jsou nejnebezpečnější. Patří mezi nejjedovatější zvířata na světě. Jsou to ryby dosahující velikosti 40 cm, leží na mořském dně, často zahrabáni v písku tak, že jim koukají jen oči a tlama. Anglické označení „stonefish“ je více než příhodné. Ryba opravdu vypadá jako porostlý kámen. Odrance od ropušnice poznáme snadno, odranec má tlamu ve tvaru obráceného U a navíc má ocas přitisknutý k tělu, takže iluze oválného kamene je naprosto dokonalá.

Jed je tak silný, že ve většině případů končí poranění smrtí. Svalová slabost a dočasná paralýza je následovaná šokem a poté rychlou smrtí. Jed pronikne do těla během několika minut. Na jed odrance je již vynalezený protijed, ovšem musí se udržovat v chladu, a tak na většině míst stejně není k dispozici. Účinky jedu jsou navíc tak rychlé, že se protijed musí podat co nejrychleji. Většinou se to však nestihne včas.

Mořští hadi

Mořští hadi jsou úžasná, avšak bohužel také nebezpečná zvířata. Nejsou nijak agresivní, ale v případě ohrožení se mohou bránit kousnutím. Jejich jed dokáže usmrtit i člověka. Žijí hlavně v tropických oblastech v Indopacifiku, někteří dokonce mohou žít částečně na souši (tyto druhy se považují za primitivnější, rod Laticauda). Většina je ale adaptována pouze na vodní způsob života. Jejich ocas je zploštělý a funguje jako pádlo. Mnoho z nich má navíc postranně zploštělé tělo což jim dává úhoří vzhled. Nemají žábry jako ryby, a tak se musí nadechovat na hladině. Plíce je velmi velká a je téměř po celé délce těla, její velká část nejspíš zajišťuje pouze vztlak a ne výměnu plynů. Dokáží se potopit do hloubky až sto metrů po dobu dvou hodin. Mají relativně malé oči a mnoho z nich má dorzálně umístěné nozdry. Dokonce dokáží dýchat přes pokožku, což je u plazů neobvyklé. V současnosti je popsáno asi 17 rodů a kolem 62 druhů. Dospělí hadi dorůstají kolem 120 až 150 cm délky. Největší druh Hydrophis spiralis dosahuje dokonce až tří metrů! Mořští hadi rodí živá mláďata, kromě rodu Laticauda – ti kladou vejce na souši. Potravou jsou většinou ryby, někdy měkkýši a korýši. Mezi nejagresivnější druhy patří Aipysurus laevis, Astrotia stokesii, Enhydrina schistosa a Hydrophis ornatus. Obecně jsou druhy, které používají jed pouze k obraně, snadněji vyprovokovatelné ke kousnutí. Jsou aktivní během dne i noci, často se odpoledne vyhřívají na hladině a pokud jsou vyrušeni, potopí se. Některé druhy mají velmi silný jed, Pelamis platurus je považován za hada s nejsilnějším jedem na světě. Bylo zaznamenáno jen několik postižených lidí. Kousnutí je většinou bezbolestné a mnoho lidí si ani není poranění vědomo. Někdy mohou v ráně zůstat zuby. Častá je paralýza a rapidní selhání šlach, dále bolest hlavy, necitlivost jazyka, žíznivost, pocení a zvracení. Příznaky, které se mohou objevit po třiceti minutách až několika hodinách po kousnutí, jsou bolest těla, celková slabost a ztuhlost. Zatínání svalů je rovněž bolestivé a častý je výskyt křečí žvýkacích svalů (podobně jako tetanus). Postupná paralýza svalů zajišťující polykání a dýchání může končit smrtí. Po třech až osmi hodinách se myoglobin začne objevovat v krvi jako důsledek selhávání svalstva. Může způsobit, že se moč zbarví do červené, hnědé nebo černé barvy a to může vést k akutnímu selhání ledvin. Po šesti až dvanácti hodinách se objevuje hyperkalemie (stav způsobený vysokým podílem draslíku v krvi), což může vést k selhání srdce. Existuje protijed, ale pokrývá jen určité druhy hadů. Je podáván intravenózně.

Trnuchy (Dasyatidae)

Trnuchy (Dasyatidae) jsou rejnoci žijící na mořském dně. Na ocase mají trn napojený na jedovou žlázu. Jsou to velmi plachá zvířata. K poranění dochází, když neopatrný člověk na rejnoka šlápne a ten v obraně bodne trn do nohy. Jed není sám o sobě nebezpečný, spíše jde o mechanické poškození. Příznaky otravy se objevují vzácně – nevolnost, zvracení, křeče svalů, slinění, náhlé bezvědomí, pocení a srdeční arytmie. V případě velmi špatné kombinace místa poranění a jedu je možná i smrt. Steve Irwin, známý lovec krokodýlů, zemřel 4. září 2006 poté, co byl poraněn trnuchou. Poranění by nemělo vážné následky, kdyby se ovšem bodec nedostal skrz hrudní koš. Došlo tak k rozsáhlému mechanickému poškození, jed měl jen malou vinu na jeho smrti. Rejnok byl doslova obklíčen mnoha potápěči, takže se musel cítit velmi ohrožen.

Toxopneustes pileolus

Toxopneustes pileolus je velmi jedovatý druh ježovky (Echinoidea). Zranění od ježovek většinou nebývají vážná. Ostny se zabodnou do kůže, mají zpětné háčky a tak se v ní zachytí. Jde tedy o mechanické poškození. Pomocí je místo polívat octem dokud ostny nezměknou a pak je opatrně odstranit. Ty které nejdou, se mohou nechat vyhnít. Ovšem tato ježovka má velmi silný jed. Při kontaktu s ním může dojít k problémům s dýcháním a při neposkytnutí pomoci se postižený člověk může ve vodě utopit. Bodnutí je navíc velmi bolestivé. Ježovky jsou přes den většinou schované v dírách a za potravou vyrážejí za soumraku a v noci. Velký pozor by si proto měli dávat potápěči při nočních ponorech, aby se omylem na ježovku nenabodli.
(Dokončení příště.)