V předešlém díle o „Albino a jiných formách“ vás zaujal a dotazovali jste se na náš popis kodominance, který byl velmi zjednodušený a po hříchu tak mohl být i poněkud zavádějící. Proto se mu budeme v pokračování tohoto dílu ještě chvíli věnovat.
Kodominancí existuje více druhů a ten, který byl popsaný v minulém díle, bychom mohli laicky pojmenovat jako podmíněně kodominantní. Nicméně je tento případ poměrně vzácný, daleko obvyklejší jsou jiné druhy kodominance a to tzv. čistá kodominance a tzv. neúplná (či někdy taky nedokonalá) kodominance, které popíšeme v následujícím textu.
Základem kodominance je, že se zároveň projevují dvě dominantní vlastnosti, chceme-li, tak dva dominantní geny v různých párech. Pro názornost uveďme příklad. Máme dva hady, jeden je bílý a gen odpovědný za jeho bílou barvu je dominantní (pro jednoduchost předpokládejme, že oba geny v daném páru jsou dominantní) a druhý je černý, přičemž gen odpovědný za jeho černou barvu je dominantní (pro jednoduchost opět předpokládejme, že oba geny v daném páru jsou dominantní). A teď si představme, že se tito dva hadi potkají, jsou si navzájem sympatičtí a jejich vzájemná náklonnost ještě vzroste po té co zjistí, že je jeden z nich samička a druhý sameček. Přijde jim jako bezva nápad strávit spolu celý večer, celou noc a ráno se každý odplazí pryč svou vlastní cestou. Za měsíc a půl samička zjistí, že inkriminovaná noc nezůstala bez následků a snese hned několik vajíček, žehrajíce přitom na samečka a jeho nezodpovědný přístup k plánovanému rodičovství. Za dva měsíce se začnou líhnout malá háďata. Jakou budou mít barvu? V případě, že se jedná o čistou kodominanci, tak budou všechna háďata šedá, protože barvy si budou rovnocenné a dojde k jejich naprostému promíchání, jehož výsledkem bude právě šedá barva V případě, že se jedná o neúplnou kodominanci, tak budou háďata černobíle strakatá, ať již se bude jednat o malé či velké plochy, tak budou buď jen černé nebo jen bílé, ale nikoliv šedivé. Jestliže budou tyto plochy velmi malé, tak mohou háďata z dálky sice vypadat jako šedá, ale přesto se bude jednat o neúplnou kodominanci. Reálným příkladem čisté kodominance, známým a již obvyklým i v České republice, je tzv. apricot forma u L. t. campbelli. Tímto bychom téma kodominance, přestože nebylo ani zdaleka vyčerpáno, opustili.
Nyní, vybaveni základními informacemi o genetice, pojďme si uvést několik nejznámějších a nejčastějších barevných forem podmíněných recesivními geny.
Všechny níže popsané formy (nebude-li řečeno jinak) vycházejí z recesivních genů a jsou u korálovek (alespoň u některých druhů a poddruhů) poměrně známé a časté, i když přesto ještě stále vzácné. A u některých druhů a poddruhů korálovek teprve čekají na své objevení a podchycení.
Je zřejmě tou nejznámější a nejčastější barevnou formou. Někdy je také ne zcela správně (a to i námi) nazývána albino formou. U této formy zcela postrádáme černou barvu, nahrazuje ji obvykle z většiny bílá či bílé blízká barva, která však není klasickou bílou barvou a má-li korálovka sama o sobě bílou barvu, tak od sebe obě tyto bílé většinou bez problémů rozeznáme. Na začátku (po vylíhnutí) je tato barva obvykle silně do růžova (resp. průsvitná, proto ta růžová), přičemž s věkem korálovky se růžová stále více a více vytrácí a zůstává sytě a plně bílá či krémově bílá, někdy s nádechem do žluté až žlutozelené. Napsali jsme z většiny bílá, protože tím, že černá barva zmizí, zanechává ostatním barvám více prostoru, zejména červené, kterou obvykle mírně překrývá. Například má-li korálovka vedle sebe tři barvy a to červenou, černou a bílou, přičemž červená je široká 2 cm, černá 1 cm a bílá 0,5 cm, pak můžeme předpokládat, že v případě absence černé barvy by situace mohlo vypadat takto: červená 2,3 cm, bílá místo černé 0,6 cm, bílá 0,6 cm. Tato forma je velmi častá u L. ruthveni, L. t. nelsoni, vzácná u L. p. pyromelana a na své objevení teprve čeká u L. t. campbelli a zejména u L. m. thayeri, kde sice byl před čtvrt stoletím takovýto jedinec objeven, ale odešel z tohoto světa bez potomků, protože samice, ke které byl dán, pochopila tento akt lásky jako akt krmení a podle toho se zařídila.
Je opakem amelano formy. Melano jedinci jsou zcela černí a postrádají jakoukoliv jinou barvu. Pozor, neplést s poddruhy korálovek, které jsou černé již tradičně, tam se nejedná o formu, ale znak poddruhu. Tato forma je poměrně častá u L. m. thayeri, kde je spojena s nádherným kovovým leskem, přičemž u většiny ostatních korálovek se jí zřejmě jen tak nedočkáme. Je vhodné uvést, že jde sice o recesivní, ale zdá se že ne zcela jednoduchou formu.
Jedná se o formu, kde je černá barva potlačena, avšak nikoliv zcela. Intenzita takovéto barvy (obvykle šedé, kouřové atd.) je různá i v rámci druhu a poddruhu. Není neobvyklé, že v rámci jednoho poddruhu korálovky existuje hned několik hypomelanistických forem. Např. u L. p. pyromelana rozlišujeme tzv. BHB hypo a Sentz hypo, teoreticky můžeme k těmto dvěma přidat i applegate formu, která sice nemění intenzitu černé barvy, ale významně, a to až téměř k nule, omezuje její výskyt.
U této formy je obvykle zcela potlačena žlutá barva. U korálovek se tato barevná forma obvykle, až na výjimky, nevyskytuje a když již, tak se jedná o případy, které jsou na pomezí další formy a to anerythristické.
Tato forma by měla zcela postrádat červenou barvu, nicméně v reálu se u korálovek takováto čistá forma moc nevyskytuje, tak se jako anery označují i formy, které by si jinak zasloužili místo označení anery spíše označení hypoanery, protože červená je sice potlačena a to na od světle červené až jemně růžovou či nachovou, ne však zcela eliminována. Obvykle jde anery forma ruku v ruce s axantickou, či je na jejím pomezí, kdy není lehké určit, zda jde ještě o anery nebo již axantickou formu.
Narozdíl od předchozích forem zde nejde o potlačení či úplnou eliminaci jedné z barev, ale o velmi zajímavou mutaci, kdy je náhodná část či části hada zcela bílá. Jedná se zde o skutečnou bílou barvu, nikoliv jen pouze o absenci černé, jako je tomu u amelano jedinců. Tato forma je již poměrně rozšířená u krajt královských, ale u korálovek se na její objevení a podchycení teprve čeká. Jisté náznaky sice již existují u L. t. sinaloe, ale velice pravděpodobně zůstane jen u těchto náznaků a zřejmě se nerozvinou do skutečné piebald formy. Čas od času se objeví tyto náznaky i u jedinců jiného druhu či poddruhu, ale i zde se zatím vždy nakonec skutečná piebald forma neprokázala.
Existuje samozřejmě více barevných forem, ale ty jsou již většinou ojedinělé a specifické jen pro některý druh či poddruh korálovky. Takovou formou je například již zmiňovaná applegate forma u L. p. pyromelana. Mezi další, i když ne recesivní, formy patří mj. apricot forma u L. t. campbelli, tyrosin positive forma u L. t. nelsoni, tangerine forma u L. t. hondurensis (zde je možné vysledovat podobnost s již zmíněnou formou apricot) a mnoho dalších.
V pokračování v příštím článku se kromě jiného seznámíme s vyššími (složenými) barevnými formami, kresebnými formami, dalšími formami a hybridy.
Máte-li jakékoliv dotazy či komentáře ohledně tohoto článku, případně jiný dotaz týkající se korálovek, napište nám je prosím na radim@koralovky.cz, pokud to bude v našich silách, tak na všechny odpovíme a ty nejčastější a nejzajímavější zde i zveřejníme.