Psychoželva Leesa a lov rohatých zmijí – 22. část

Probudilo mne hýkání osla, byla ještě tma, ale někdo z El Harry už přijel s dvoukolákem taženým oslem pracovat na poli. Zavrtal jsem se do spacáku a spal dál, pokoušel jsem se vrátit do snu a podařilo se to, byť trochu pokřiveně.

Štěpán mě odkázal na server ifauna.cz

Někdy po návratu z onoho kontrolního výletu do Sozopolu, jsem se domluvil se Štěpánem, který se zotavoval z vazby, že se budeme zabývat dobročinností. Založili jsme virtuální recyklační středisko pro želvy nádherné, které se docela často nacházejí v rybnících a potocích, jako ta má. Já byl schopen ty nalezené želvy nabízet na internetu, Štěpán je zase bez větších problémů ubytovával u sebe ve firmě, a tak jsme dali do zoologické zahrady můj telefon – lidé tam nalezené želvy nosívají. V podobném smyslu jsme podali i několik inzerátů a želvy se začaly točit. První desítka byla umístěná během dvou měsíců a mne plnila radost, že jsem nejen chovatel, ale i ochranář. S tím jsem také celkem pravidelně docházel na teraristické burzy, na kterých má Štěpán svůj stánek, a já mu tam hlídal hady a užíval si té atmosféry místnosti plné plazů. Jedna taková burza se odehrávala někdy na podzim roku 2006 a mne tam nesmírně hrubým způsobem zničehonic napadl takový neduživý, tmavý mládenec s nažehlenými puky a pěstěným účesem. Začal mi zničehonic nadávat do udavačů a mně dalo dost práce, abych ho nepropleskl. Vůbec jsem nevěděl, co to mele – on mi doporučil, abych se podíval na server ifauna.cz.

J. X. Doležal – reportér REFLEXU – vlastenecká povinnost

Hned jak jsem přišel domů, podíval jsem se tam a zjistil, že na onom serveru je skutečně článek – s bohatou diskusí, který se jmenuje „J. X. Doležal – reportér REFLEXU – vlastenecká povinnost“. Pod tímto titulkem bylo napsáno: „Pane Doležal, jelikož se dost závažným způsobem pletete mezi chovatele a svým chováním a jednáním způsobujete škody na zvířatech a mezilidských vztazích, vyzývám vás k osobnímu kontaktu. Rád bych si s váma osobně popovídal na téma chovatelství, ochranářství a legislativa. Vím, že dost pravidelně navštěvujete diskuze a soudím, že se i někdy aktivně zapojujete do diskuzí. Proto vás žádám, kontaktujte mne na můj email: t-4@seznam.cz Milan Husák.“ A k tomu naskenovaný dopis, který posílala ČIŽP policii. Pana Husáka jsem neznal, ale ten dopis mne fakt zaujal. Psalo se v něm: „Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. V souladu s povinnostmi uloženými odstavcem 1 paragraf 8 trestního řádu vám předáváme informaci od pana J. X. Doležala, reportéra Reflexu. Dle informací této osoby bylo dne 16. 1. 2006 na inzertním serveru annonce.cz nabízena k prodeji želva paprsčitá, Geochelone radiata, bez dokladů. Text intzerátu zněl...“ Pod dopisem, adresovaným policii, byla podepsána inspektorka Pavla Říhová z ČIŽP. Žena, se kterou jsem se setkal, když jsem dělal na ČIŽP rozhovor a které jsem skutečně, když jsem se jí ptal, proč ČIŽP toleruje prodej neregistrovaných zvířat na internetu, uváděl celou řadu konkrétních příkladů. Jak jsem nyní pochopil, paní inspektorka mi ty informace poskytnuté v rámci přípravy článku ukradla a začala je vydávat za udání. Podobnou nehoráznost jsem skutečně nikdy předtím, skoro za dvacet let své novinářské praxe, nezažil.

Inspektorka si mé argumenty neověřila

Paní inspektorka dokonce neměla ani tolik fištrónu, aby si mé argumenty na internetu ověřila, prostě vzala to, co jsem uváděl jako argumenty, že se na síti skutečně prodávají neregistrovaná zvířata, a poslala to policii, jakoby to bylo moje udání. První, co jsem udělal bylo, že jsem na paní inspektorku podal trestní oznámení, za druhé jsem na ni poslal stížnost řediteli inspekce. Trestní oznámení odložili, byť mne paní Říhová evidentně pomluvila, a se stížností mne pan ředitel inspekce poslal promptně do prdele.

Probuzení

Pak osel zahýkal znovu a už bylo světlo, já byl zase v naší oáze ve spacáku a Jiří se zrovna oblékal. Suchý hadí strom, na kterém jsme den předtím chytali psamophisky, byl na dohled, a pokud jsem dobře viděl, tak na špičce zase seděla užovka. I když jsme jich den předtím snad patnáct na tom místě chytli, tak jich zjevně neubývalo. Chlapi se najednou vynořili od tábora, já se k nim přidal, setřepali jsme hada, strčili do pytlíku a šli na čaj a snídani. V tu chvíli ze mne spadly mraky zlého snu o inspektorce Říhové a já byl zase šťastný, že lovíme.
Pokračování příště.
(Ze stejnojmenné knihy Jiřího X. Doležala, kterou vydalo nakladatelství Brána.)