Nestor kea – přirozený a umělý odchov mláďat

Nestor kea patří do čeledi papouškovitých a podčeledi nestorové. Tato podčeleď má jeden rod – nestor, kam patří tři druhy: Nestor úzkozobý (Nestor productus), nestor kaka (Nestor meridionalis) a nestor kea (Nestor notabilis). Zatímco nestor kaka má prokazatelně dva poddruhy: nestor meridionalis meridionalis a nestor meridionalis septentrionalis, o jednom poddruhu nestora key se pouze spekuluje. Třetí druh, nestor úzkozobý, byl naposledy spatřen v roce 1851 a je považován za vyhynulý.

Rozšíření nestorů

Všechny druhy nestorů se vyskytují pouze na Novém Zélandu a přilehlých ostrovech. Vyhynulý nestor productus obýval pouze dva malé ostrovy ležící severně od severního ostrova Nového Zélandu (Norfolk a Philipův ostrov), Nestor m. meridionalis obývá jižní ostrov Nového Zélandu, Stewartův ostrov a větší přilehlé ostrovy. Nestor m. septentrionalis pak severní ostrov Nového Zélandu a několik přilehlých ostrovů. Nestor notabilis obývá pouze horské pásmo jižního ostrova Nového Zélandu. O poddruhu nestora notabilis, který se podle některých autorů vyskytuje na severním ostrově Nového Zélandu a Chanthamských ostrovech se dosud vedou pouze diskuse.

Popis druhů

Všichni papoušci patřící do rodu nestor jsou zavalití ptáci s krátkými čtvercovými ocasy. Základní barva všech nestorů je olivově hnědozelená v různých odstínech. Dalšími barvami jsou různé odstíny žluté, oranžové a červené, které se vyskytují u jednotlivých druhů na různých částech těla a křídlech. Mladí ptáci od stáří asi tří měsíců se již zbarvením podobají dospělým. Pohlavní dimorfismus je u nestorů jen málo patrný.Výraznější je u dospělých jedinců nestorů kea. Drobnější samička má také jemnější kratší a méně zakřivený zobák.

Život v přírodě

Nestor m. septentrionalis obývá podhorská lesnatá pásma střední části severního ostrova Nového Zélandu. Na jižním ostrově Nového Zélandu se vyskytují dva druhy Nestorů. Nestor m. meridionalis a nestor notabilis. Každý z těchto druhů však obývá různá teritoria a liší se způsobem života.
Nestor kaka žije v korunách stromů v hlubokých lesích do nadmořské výšky maximálně tisíc metrů. Obratně šplhá, těžkopádně a pomalu létá, na zemi je nemotorný a k hnízdění využívá hlavně dutiny stromů nízko nad zemí. Jeho hlavní potravou je nektar z květů, lesní plody, ovoce, hlízy, cibule, ale i larvy hmyzu. Nestor kea obývá horská pásma většinou od tisíc do tří tisíc metrů nad mořem. Ačkoliv většinu času tráví na zemi, kde se velmi obratně pohybuje, velice dobře i létá. K hnízdění využívá hlavně trhliny skal, stromové kořeny nebo duté kmeny spadlé na zem. Jeho potrava je velmi pestrá: kořínky, cibulky, bobule, listy, semena, hmyz, ale i vejce jiných ptáků a jejich mláďata (buřňáky). Přísná ochrana nestorů kea na Novém Zélandu pak z těchto velmi inteligentních ptáků udělala drzé a všežravé vetřelce. Keové s oblibou konzumují nejen odpadky na smetištích, ale i uloupené potraviny z horských chat, aut a zavazadel turistů. Zákon na ochranu keů přišel opravdu za pět minut dvanáct v době, kdy v přírodě žilo posledních několik desítek ptáků. Současná divoce žijící populace tohoto – evolučně jednoho z nejstarších papoušků světa – čítá asi pět tisíc kusů. Zatímco populace nestorů kea byla zdecimována fanatickým střílením pastevců, neboť se mezi nimi rozšířila pověra, že jim keové zabíjejí stáda ovcí, populace nestorů kaka byla dlouhodobě likvidována domorodci zejména pro jejich chutné maso a pro nádherné cihlově červené břišní peří, které Maurové a Pakekové používali na čelenky. Dnes již žije početnější populace nestorů kaka jen na Stewartově ostrově.

Chov v zajetí

Na Novém Zélandu je třeba pro chov nestorů vlastnit licenci udělovanou úřadem na ochranu přírody a splňovat tak velmi přísná kritéria. Vývoz nestorů z Nového Zélandu je zakázán již několik desetiletí. V Evropě chovají nestory některé zoologické zahrady a několik chovatelů. Jedná se téměř vždy o nestory kea. Nestoři kaka nejsou zastoupeni ani v největší kolekci papoušků na světě, v Loroparku na Tenerife a chová je jen Zoo Basilej a jeden soukromý chovatel v Dánsku.

Chovatelské zařízení

Naše voliéra pro chov keů je dlouhá patnáct metrů, vysoká dva metry a šedesát centimetrů a její šířka je asi tři metry. Je postavena do tvaru písmene L a je členitá. Ze tří stran je obložena kamenem, čelo a strop jsou z pevného pozinkovaného pletiva. Strop celého chovatelského zařízení, jehož je voliéra součástí, je kryt polykarbonátem. Tento chybí pouze na několika místech, aby do části voliéry mohlo pršet, padat sníh a pronikat sluneční svit. V celém zařízení je vybudován rozvod vody s mikrotryskami pro mlžení. Zářivky a lampy s UV spektrem jsou v zařízení využívány na prodloužení dne pouze ve dvou až třech zimních měsících. Dno voliéry je pokryto betonovými dlaždicemi, na kterých je nasypána vrstva písku.
Pokud by voliéra neměla betonové dno, jsou nutné alespoň betonové základy po celém obvodu voliéry. V krmné chodbě, která je dostatečně široká, jsme naopak ponechali zem, kterou jsme pokryli vrstvou okrasného štěrku. Krmná chodba je osázena stále zelenými keři, travinami a stromy. Ve dvou částech voliéry jsou na zemi vybudovány betonové jeskyně o vnitřních rozměrech 1,5×0,8×0,6 metru (d. š. v.), do kterých vedou dva vletové otvory ze šamotových trubek o průměru dvacet centimetrů a délce čtyřicet centimetrů. Dále jsou zde umístěny dvě bedny z OSB desek o rozměrech 1,2×0,5×0,5 metru (d. v. š.) a dva ležící dubové duté kmeny, dvě plastové zapuštěné vany s gritem (1,0×0,5×0,2 m), dvě prostorná krmná místa a dva nerezové dřezy na koupání. Keové velmi milují vodu. Často, a to i v mrazivém počasí, se koupou a rádi se i sprchují. Do vody pak nanosí téměř vše, co najdou, včetně velkých kamenů, se kterými si pak ve vodě hrají a bohužel i potravu, kterou si zde namáčejí. Vodu je nutné častěji vyměňovat a musí jí být dostatečně velké množství.

Krmení keů

Kromě vody, kterou jsem již zmínil, je třeba keům podávat dostatek různorodé potravy a to jak složky rostlinné, tak živočišné. Key celoročně krmíme směsí zrnin pro velké papoušky, granulemi pro plodožravé ptáky, granulemi pro papoušky a všemi možnými druhy ovoce a zeleniny. Krmnou dávku pak dvakrát v měsíci doplňujeme vařeným skopovým, hovězím nebo kuřecím masem, tvrdými sýry, tvarohem, vařenými vejci. Důležitou složkou potravy je okus kůry listnatých i jehličnatých stromů a v době krmení mláďat zelené krmení (zejména smetanka lékařská).

Odchov

Ve výše zmíněné voliéře jsme dosud celoročně společně chovali dva páry nestorů kea a jedno, dnes již roční, mládě. Jedná se o samce, kterého v roce 2008 odchoval přirozenou cestou první pár. Byl to první odchov tohoto druhu v České republice. Tentýž pár zahnízdil znovu již v únoru tohoto roku a úspěšně odchoval další mládě. Loňská i letošní snůška čítala čtyři vejce, avšak oplozené bylo vždy jen jedno. V době hnízdění jsme pár oddělili a nechali u něho jen mladého samce z minulého roku. Druhý pár začal hnízdit asi o měsíc později. Pro hnízdění si vybral „jeskyni“ vybudovanou ve druhé části voliéry. První pokus o hnízdění nebyl úspěšný. Snůška čítala tři vejce. Vylíhlo se jedno mládě, které uhynulo po té, co jej samička vynesla z hnízda. Další hnízdění následovalo po třech týdnech. Samička snesla tři vajíčka a ze dvou, která byla oplozena, se vylíhla dvě mláďata. Při kontrole hnízda, kterou jsme provedli třetí den po vylíhnutí prvního mláděte, jsme zjistili, že samička mláďata nekrmí. Obě dehydrovaná mláďata jsme odebrali a umístili do inkubátoru. S ručním odchovem nejen keů, ale ani žádných jiných druhů papoušků, jsme dosud neměli žádnou zkušenost. Údaje v časopisech i na internetu se poměrně dost rozcházely. Návody na přípravu speciálních kaší zaváněly alchymií a údaje o vhodných teplotách a vlhkosti v jednotlivých fázích vývoje vyžadovaly téměř laboratorní podmínky. Rozhodli jsme se tedy postupovat podle přiložených návodů k použití u inkubátoru firmy Brinsea a u dokrmovací kaše Nutribird (Versele–Laga). Při porovnávání fází vývoje mláďat odchovaných pod rodiči a mláďat odchovaných uměle, jsme nepozorovali téměř žádné rozdíly. Jediným znatelným rozdílem bylo zbarvení ozobí a kůže v okolí očí. U přirozeně odchovávaných mláďat bylo sytě žluté, zatímco u dokrmovaných mláďat bylo narůžovělé s šedou pigmentací. Tento rozdíl, který v dospělosti mizí, je pravděpodobně způsoben obsahem karotenu v rostlinné složce potravy, kterou rodičovský pár v době hnízdění přijímá ve zvýšené míře (zelené krmení, mrkev apod.). Od jiných papoušků se keové patrně liší nižšími nároky na teplotu u odchovávaných mláďat. Ve svém přirozeném prostředí hnízdí nestor kea v zimním období, na skalách pokrytých sněhem. Také v našem chovatelském zařízení klesala teplota v době hnízdění pod bod mrazu a samička mládě velmi často i na delší dobu opouštěla. U mláďat odchovávaných v inkubátoru jsme udržovali teplotu na spodní hranici doporučované teploty a tu jsme stále snižovali. Už ve čtyřech týdnech však byla mláďata, porostlá hustým prachovým peřím, při teplotě dvacet pět stupňů Celsia v inkubátoru nespokojená. Vyndali jsme je tedy a dále udržovali jen při pokojové teplotě (20 až 22 stupňů Celsia). Od čtyřicátého dne jsme mláďatům do dokrmovací směsi Nutribird začali přidávat drcené pelety Versele–Laga pro velké papoušky a posléze kousky vařené zeleniny, dětské zeleninové kaše a ovoce. Asi osmitýdenní mláďata jsme přemístili do vnitřní voliéry o rozměrech 2×3×2 metry. Od této chvíle byla mláďata dokrmována jen třikrát denně a byla jim předkládána také tuhá strava (máčené zrniny, ovoce, zelenina), kterou postupně začala samostatně přijímat. Pohlavní dimorfismus začal být patrný už u čtyřiceti pěti denních mláďat. Ve stáří tří až čtyř měsíců jsou mláďata nestorů kea samostatná a podobná svým rodičům.

Závěr

Keové jsou velmi inteligentní, hraví a vynalézaví papoušci. Na chov nejsou příliš nároční a i v našich podmínkách je lze chovat ve vhodných voliérách celoročně venku. Jsou to však ptáci nároční na prostor a nesnáší nudu. Ideální je chovat vždy více kusů pohromadě ve velké společné voliéře. Domnívám se, že tímto jsou více stimulováni ke hnízdění, než když jsou drženi v oddělených párech. Možný je i chov keů ve společnosti jiných velkých papoušků. I když je nestor kea polygamní a v přírodě se dokáže jeden samec postarat i o čtyři hnízdící samičky, v zajetí dosud tento způsob odchovu zaznamenán nebyl. Pravděpodobným důvodem bude teritoriální agresivita samic hnízdících společně na malém prostoru. Myslím si, že při poskytnutí prostorné voliéry s prolézačkami a několika úkryty vhodnými ke hnízdění, by ani tento způsob odchovů v zajetí neměl být problém.

Poznámka

Chov nestorů kea v Evropské unii nepodléhá registraci (Nestor notabilis je zařazen v Cites II, příloha B). Cena jednotlivých ptáků se v závislosti na pohlaví a způsobu odchovu pohybuje v rozmezí 3000 až 3500 EUR za kus.