Pyrura hnědouchý (Pyrrhura frontalis) je středně velký papoušek (26 cm), celkově zelený, bledší pouze na spodních partiích. Za ozobím má několik červených pírek. Pásek nad zobákem je tmavočervený, uzdička černá a příuší šedohnědé. Tváře, hrdlo a prsa olivové, pírka mají tmavožluté lemy a špičky olivově hnědé, budící dojem vlnkování – proto se mu občas přezdívá šupinatý papoušek. Na středu břicha má hnědočervenou skvrnu. Spodina zad je různě hnědočervená.
Ohbí křídel a spodní křídelní krovky jsou zelené. Ruční krovky modrozelené, vnější propory ručních letek modré se zelenými špičkami. Ocas svrchu olivový s hnědočervenými špičkami, zespodu temně hnědočervený. Zobák je šedohnědé barvy, duhovka tmavě hnědá a nohy šedé. Mladí se podobají dospělcům, ale celkově jsou tmavší a mají kratší ocas.
Jeho přirozeným biotopem jsou lesy v Jihovýchodní Brazílii, Uruguay, Paraguay a severní Argentině. Žije v početných hejnech, která lze pozorovat na vrcholcích stromů. Běžný je v porostech blahovičníku a v araukáriových lesích. Zaletuje i na polní plodiny, kde působí značné škody. V přírodě je velmi hlasitý a nápadný hlavně za letu. Při odpočinku v korunách stromů dovede být zcela nenápadný. Jeho potravou jsou různá semena, plody, ořechy, květy, a zřejmě i hmyz a jeho larvy.
O chov a odchov pyrurů se můžeme pokusit i v malé bytové voliérce o délce jeden a půl metru. Jako materiál je lepší zvolit kov, jelikož pyrurové, stejně jako jejich příbuzní aratingové, velice rádi ničí dřevo. Pobyt venku na vzduchu jim velice prospívá. Pyrurové sice nejsou přehnaně choulostiví na poklesy teplot. Musíme však pamatovat, že se jedná o ptáky z tropů. I přes to, že jsou popisovány případy celoročního chovu v zahradních voliérách s krytým nevytápěným prostorem, je lepší, když teplota v chovatelském zařízení neklesá pod bod mrazu. Dříve byli u nás tito papoušci vzácnější, dnes však lze pořídit endoskopovaný pár do dvou tisíc korun. Jelikož nelze pohlaví určit podle exteriéru, je vždy nutné provést endoskopické vyšetření.
V našem chovu chováme jeden endoskopovaný pár těchto papoušků. Ti jsou umístěni v pokojové voliéře, ve vlastní odvětrávané temperované místnosti. Jelikož klademe důraz na prostor, rozměry voliéry činí 200×80×250 cm (délka×hloubka×výška).
Základem je směs pro střední papoušky. Ta by měla obsahovat 80 % suchých semen (různé druhy prosa, lesknice, kardi, oves, ostropestřec a další semena) a jen asi 20 % olejnatých semen (především bílá a žíhaná slunečnice, černá jen velmi omezeně) – obzvlášť pokud jsou papoušci umístěni v malé voliéře. Dále papoušky krmíme klíčenými a máčenými semeny, ovocem a zeleninou (jejich zbytky musíme nejpozději do dvaceti čtyř hodin odstranit), zeleným krmením a vaječnou míchanicí (tu ptáci berou především v době hnízdění). Občas přidáme několik piškotů či starší bílé pečivo. Samozřejmě nesmíme zapomenout na sépiovou kost, minerální grit, větve na okus (nejlépe z ovocného stromu) a vždy čerstvou vodu. Můžeme také přidávat nejrůznější vitamínové a minerální doplňky.
V našem chovu krmíme směsí pro střední papoušky značky Deli Nature 69. Každý den samozřejmě podáváme čerstvou vodu, do které přidáváme vitamínové a minerální doplňky od firmy Aquamid a to: Acidomid, Amivit, Optimin, Aquakar a Knoblamin. Doplňky Acidomid, Amivit, Optimin a Aquakar podáváme vždy jeden týden od pondělí do pátku a všechny takto pravidelně střídáme. V sobotu a neděli dostanou papoušci k pití vodu s Knoblaminem. Jednou za čas však podáváme vodu čistou – tj. bez doplňků. Dále mají papoušci neustále k dispozici přírodní sépiovou kost, větve na okus a minerální grit značky Witte Molen. Celou krmnou dávku obohacujeme o zeleninu a ovoce (dle sezóny), zelené krmení, suchou vaječnou míchanicí pro střední papoušky značky Orlux, piškoty, bílé pečivo, klíčené zrní, vařené vajíčko a klasy senegalského prosa.
Pouze v době hnízdění podáváme vlhčenou míchanici denně. Tu připravujeme ze suché vaječné míchanice pro střední papoušky značky Orlux, nastrouhané mrkve, nasekaného zeleného krmení a rozdrobených piškotů.
Dvakrát ročně papoušky preventivně odčervujeme přípravkem Chemisol. Ten podáváme v množství jeden mililitr na jeden litr napájecí vody. Odčervení vždy dvakrát opakujeme po čtrnácti dnech. Papoušci jsou tedy odčerveni dvakrát ročně po třech dávkách.
Jelikož je voliéra umístěná ve zvláštní obytné místnosti, místnost často uklízíme od prachu a nečistot na zemi. Voliéru čistíme jednou týdně. Pro dezinfekci voliér, hnízdních budek, aj. používáme horkovzdušnou pistoli o teplotě 600 °C, případně Virkon S. Veškeré misky myjeme každý den horkou vodou.
Některé druhy hnízdí již ve stáří jednoho roku. Jiné však až ve dvou letech svého života. Ve vyhřívaných místnostech pyrury hnízdí s oblibou i v zimních měsících. Ověřenému páru (tj. po endoskopickém vyšetření či DNA krevním testu) umístíme do voliéry hnízdní budku o velikosti 30×30×45 cm (velikost základny×výška) s vletovým otvorem o průměru 5,5 až 6 cm v horní části budky. Budku také nezapomeneme opatřit kontrolním otvorem a na vnitřní stěnu pod vletový otvor nabít krátká dřívka, která budou samici sloužit jako žebřík při lezení do budky a z budky. Jako podestýlku lze zvolit směs kousků kůry a hoblin. Samice snáší nejčastěji pět až šest vajec, ze kterých se po dvaceti až dvaceti třech dnech klubou mláďata. Ta po čtyřech až pěti týdnech opouští budku a rodiče je ještě asi měsíc přikrmují. Většinou stihnou ptáci pouze jednu snůšku ročně. Mladé papoušky kroužkujeme kroužkem o velikosti pět až pět a půl milimetru, ve stáří přibližně deseti dnů.
Použitá literatura: Kapesní atlas exotických ptáků, Martin Smrček