Kdo mi odpoví

V čísle 1 letošní Fauny byl na straně 13 vznesen panem Zykou z Opavy kategorický dotaz, zda ještě platí Standard cizokrajného ptactva.

Platí Standard cizokrajného ptactva?

Jde zřejmě o standard Wienerův, koneckonců nikdo jiný nic podobného u nás nevypracoval. Jelikož lze standard považovat za jakousi zákonnou normu, můžeme obecně konstatovat, že stále platí, protože nic nového vypracováno nebylo a dnes ani nevidím nikoho, kdo by to znovu dokázal. Nakonec zde ani není autorita, která by starý předpis mohla direktivně zrušit. Jelikož jsem se do jisté míry na vypracování standardu kdysi podílel (některé ilustrace apod.), cítím zřejmě některé věci poněkud jinak než někteří dnešní vykladači. Nakonec jsem o této problematice již několikrát psal.

Wienerův standard

Znovu proto zdůrazňuji, že tento standard je dílem jednotlivce jenom z toho důvodu, že v době těsně před světovým šampionátem v Olomouci jsme neměli nic skutečně použitelného (i když jakýsi předchůdce standardu existoval - opět Wiener, Vidlička) a žádný kolektiv ustanovený za tímto účelem nebyl schopen nic zplodit. Autor tedy postupoval v časové tísni, pracoval na základě německého standardu, který ovšem doplnil a proto můžeme mluvit o standardu čistě národním. A standard byl také všeobecně schválen. Tím mám na mysli i tenkrát ustavené komise pro jeho vypracování, které se ukázaly být tak neplodné.

Dvacet let po jeho vydání jsme zřejmě základ standardu, totiž jako návodu jak postupovat k dosažení co nejlepších výsledků, zřejmě leckde vůbec nepochopili. Například u každého posuzovaného ptáka je zdaleka nejdůležitějším kritériem pozice, typ, velikost, postoj. Nevzpomínám si, že by v tomto smyslu byl kdy vznesen nějaký dotaz. I když právě na tomto poli by se měla vést neustálá diskuse. Proto mě přímo šokuje, že právě ty úplně nejposlednější problémy, jsou předmětem největšího zájmu a polemik. Uvítal bych, kdyby mne pan Zyka z Opavy kontaktoval osobně, myslím, že bych byl schopen podat obsáhlejší rozklad ústně jak písemně.

Může mít každé slovo standardu stejnou váhu?

Standard, který musí být vypracován pro teoreticky největší možnou soutěžní výstavu je plný předpisů, které se u nás vůbec neuplatňovaly nebo dokonce ani uplatnit nemohly. Podle ducha vzneseného dotazu, má mít každé jednotlivé slovo standardu stejnou váhu. To ovšem v praxi vůbec není možné. Standard obsahuje jak pasáže, které je možné pokládat za zcela zásadní, tak i pasáže, řekněme pomocné, i pasáže výsloveně jen nezávazně doporučující.

Standard není jen pro posuzovatele. Základem všeho je, že každé soutěžní výstavy se zúčastní stejnou měrou tři určující komponenty, které mají vliv na výsledek. Totiž vystavovatel - chovatel, který dodá výstavní exponáty, pořadatel výstavy a posuzovatel. Z těchto tří komponentů pravděpodobně nejméně pokulhává za světem komponent třetí, totiž posuzovatel. Mnozí ostatně posuzovali zahraniční výstavy a šampionáty a nejsou žádné zprávy o tom, že by snad některý posuzovatel svůj úkol nezvládl. Tím ovšem nechci říci, že v práci posuzovatelů, jejich přístupu k věci a podobně, nemůžeme mít připomínky.

Problém číslo 1

Problémem číslo 1 je komponent první, chovatel. Nejmarkantnějším rozdílem mezi námi a Evropou je rozdíl v přístupu vystavovatelů. Náš chovatel ani vystavovat nechce a ve většině případů je k vystavování přemluven či dokonce donucen pořadatelem výstavy, který pak je nucen na oplátku dělat ústupky, nesystematické věci nebo rovnou zapomene na svoji část úkolu a třeba vůbec nevydává výsledkovou listinu, takže soutěž jakoby se vůbec nekonala. Každý pořadatel výstavy by měl soutěž zorganizovat tak, aby se co nejvíce blížila duchu standardu, i když se třeba zcela nepodaří dodržet jej do každého písmene.

Kroužky zcela jasně patří do kompetence pořadatele! Ten vypisuje soutěž, on zajišťuje ceny. Posuzovatel je do určité míry nájemnou silou pořadatele. Je sice povinen upozornit pořadatele na nesrovnalosti, ale jeho naprosto zásadním úkolem je ohodnotit každého ptáka podle jeho vzhledu. Standard jasně definuje osm případů, kdy mají být ptáci vyloučeni ze soutěže posuzovatelem. Počet, barva nebo dokonce neexistence kroužku mezi těmito případy není. Pořadatel by však neměl takto označené ptáky připustit k soutěži. Je jasné, že tak činí v nouzi. V takovém případě je zřejmé, že by tomu mělo být tak, že pták dejme tomu zcela bez kroužku je oceněn 92 body, ovšem nemůže získat žádnou cenu a je zcela mimo pořadí. Vítězem pak může být třeba pták oceněný jen 75 body a ostatní NU.

Okruh dodavatelů výstavních exponátů je omezený

Musíme si uvědomit, že pořadatel v našich podmínkách je nucen postupovat jinak jenom proto, aby se vůbec výstava mohla konat. Okruh dodavatelů výstavních exponátů je tak omezený, že žádná výstava nevypisuje výstavní třídy předem, ale ustavují se až podle dodaných exponátů. A ovšem podle cen, které má pořadatel k dispozici. Již z toho je zřejmé, že naše soutěžní výstavy jsou stále více méně jen napodobeninami obdobných soutěží v zahraničí. Jen něco málo speciálek má skutečně vyšší ambice. Kladno je zjevně zaměřeno na andulky, to ostatní je do určité míry expozice doplňková, kde pořadatel musí vystavovatele k vystavování nutit a proto také přivírá oči. Ptejme se však. Ovlivnily barevné kroužky hodnocení ptáků? Kladno jsem viděl a tvrdím proto, že nikoliv. V případě neofém ovšem ano. Pořadatelem připuštěny byly, kdyby nebyly, jistě by je vystavovatel včas odstranil. Komunikace mezi pořadatelem a posuzovatelem se zřejmě zadrhla. Na druhou stranu je nutno říci, že i když v oddílu standardu „neofémy“ se nic o barevných kroužcích neříká, platí tato zásada všeobecně. Je odvozena od podmínek světových šampionátů a velkých zahraničních výstav. Odstraňuje možnost snadného rozeznání jednotlivých ptáků a tím možnost nařčení z podvodu. V zahraničí, kde opravdu každý vystavovat chce, se také podle toho chová.