IV. kapitola Kynologie - Pohybová mechanika psa
U psovitých (i u kočtovitých) šelem je využití ruky multilaterální. Anatomicky se projevuje plným vývinem čtyř prstů, přičemž rozsah pohyblivosti jednotlivých kloubů je menší než u ruky primátů a medvědů (ti mají pět prstů se schopností flexe, extense, abdukce, cirkulace a rotace (skupina omnilaterální). Podle toho na jakou částí došlapují, patří psovití mezi poloploskochodce (semiplantigrada), došlapují na prstní a záprstní chodidlové polštáře. Vedle chůze a běhu používají končetiny k obraně i útoku, k lovu, k manipulaci s potravou, k lezení, šplhání, hrabání a ke hře.
V souvislosti s pohybem má velký význam páteř. (I nižší obratlovci se pohybují vlněním páteře, nikoliv chůzí nohou – ryby, hadi …) Psovité a kočkovité šelmy mají nejdelší obratle (délku obratlových těl) v bederním úseku páteře a na ocase, délky krčních obratlů jsou na druhém místě. Nejkratší obratle jsou v křížové kosti a v hrudním úseku. Tyto šelmy jsou semiplantigradní překážkoví běžci a lovci. Určujícím morfologickým předpokladem hybnosti páteře je postavení obratlových kloubních ploch. To je buď dorzocylindrycké nebo ventrocylindrické. Přechody mezi dorzo a ventrocylindryckým postavením zajišťují inflexní obratle (vertebrae inflexe). Jejich kraniální a kaudální kloubní plochy nemají shodné postavení. Inflexní obratle umožňují, že se presakrální páteř savců vlní formou „stojatého“ vlnění. U šelem je nejkratší hrudní úsek páteře, ale bederní úsek je vždy delší než krční a délka bederního úseku převyšuje délku hrudního úseku o 50 až 130 %. Bederní úsek je u psů 45 až 50 % délky páteře mezi hlavou a křížovou kostí.
Délkové poměry kostí v končetinách
– Součet délek kostí pánevní končetiny je vždy větší než součet délek kostí končetiny hrudní.
– Hrudní končetina je u psů o 12 až 15 % kratší než končetina pánevní (u koček je to o 25 %).
– Délka pánevní končetiny představuje 82–87 % délky páteře mezi hlavou a křížovou kostí.
– Metatarzy jsou delší než metakarpy.
– Předloketní a bércové kosti jsou mezi sebou značně pohyblivé.
Pohybová mechanika je důležitá pracovní vlastnost, která přímo ovlivňuje upotřebení a využitelnost psa. Je třeba si uvědomit, k jakému účelu zvíře držíme. Co všechno má tedy na mechaniku pohybu vliv – na chod působí:
– plemenná příslušnost,
– stavba těla, hlavně nohou,
– správný postoj končetin,
– nervové podněty,
– objem srdce a dýchacího ústrojí (plíce),
– svaly a šlachy,
– kondice,
– konstituce,
– zdravotní stav (onemocnění),
– únava.
Na správný chod psa má vliv i psovod, který psa ošetřuje a pracuje s ním. Zdravý pes střídá končetiny pravidelně, nezávisle na sobě. Pro pohyb jsou mnohem důležitější končetiny zadní než končetiny přední. „Motorem pohybu“ je totiž záď a odrazová schopnost zadních končetin. Přední končetiny tělo pouze podpírají, zachycují tělo a tlumí nárazy. Při pohybu můžeme rozlišit šest poloh, kdy končetina spočívá na zemi nebo vykonává pohyb nad zemí:
1. Odraz – noha opouští zem.
2. Pohyb nad zemí:
přísun – noha opouští zem v zadní poloze, pohybuje se dopředu a míjí druhou končetinu, která je ve svislé poloze,
vykročení – doba, kdy noha míjí druhou končetinu až do okamžiku došlápnutí.
3. Došlápnutí – noha natažená dopředu se dotkne země.
4. Nesení – od došlápnutí do dosažení kolmé polohy.
5. Podpírání – kolmá poloha.
6. Posouvání – od kolmé polohy do doby odrazu.
Chody psa jsou – krok, klus, cval a mimochod.
Krok
– Je nejpomalejší a nejméně namáhavý. Tělo neustále podpírá alespoň jedna končetina.
– Většina mladých a zdravých psů, kteří se pohubují na volno, bez vodítka, se pohybují rychleji, poklusávají, obíhají psovoda.
– Je to čtyřtaktní pohyb – slyšíme údery čtyř tlap.
Klus
– Nejspolehlivější a psy nejvíce používaný, v klusu jsou psi schopni překonat veliké vzdálenosti. Je to základní a pro mnoho plemen nejdůležitější chod, využívaný při práci (Německý ovčák).
– Je namáhavější než krok
– Současně se odrážejí vždy diagonální (na úhlopříčce) končetiny. Například jdou najednou levá hrudní a pravá pánevní končetina.
– Slyšíme dva údery tlap.
Cval
– Řada pravidelně se opakujících skoků.
– Je nejrychlejší a nejnamáhavější.
– Psi ho používají při štvaní kořisti.
– Cvalem se běhají dostihy chrtů.
– Skok přes překážku je také cvalovým pohybem.
– Je to třídobý pohyb.
Mimochod (= laterální krok)
– Jdou spolu vždy stejnostranné končetiny.
– Existují psí plemena, u kterých se mimochod při předvádění na výstavě vyžaduje (např. brazilský fila).
– Pes používá mimochod při chůzi z prudkého svahu nebo když je unavený.
– Vlci překonávají dlouhé vzdálenosti v mimochodu.
Na chodech psa si všímáme a hodnotíme tyto ukazatele
– Čistota chodu = dodržování nohosledu charakteristického pro příslušný chod.
– Prostornost = délka kroku nebo cvalového skoku. Podle prostornosti chodu můžeme do určité míry posoudit pracovní vlastnosti psa. Při větší prostornosti udělá pes menší počet kroků (skoků) na stejnou vzdálenost, než pes s malou prostorností. Méně se unaví. Na prostornost má vliv nejen tělesná stavba, hlavně zaúhlení kloubů končetin, ale i temperament, charakter a výcvik.
– Akce = výška a způsob zvedání končetin. Akce může být nízká – plochá, střední a vysoká.
– Kadence = počet kroků nebo skoků za určitou časovou jednotku v nepřímém poměru k prostornosti chodu (pes s menší prostorností musí mít větší kadenci, aby byl stejně rychlý jako pes s větší prostorností chodu).
Při pohybu pes zanechává stopu – vyčteme z ní pravidelnost chodu a pravidelnost kladení končetin. Rychlý chod – předkračování (stopa zadní končetiny je před stopou končetiny přední). Pomalý chod – nedokračování (stopa zadní končetiny je za končetinou přední). Když stopy přední a zadní končetiny splývají, říkáme, že se kryjí (střední rychlost, střední krok).
Pravidelnost hodnotíme na všech chodech – pohledem ze strany a sluchem. Při kulhání se zraněná končetina předsunuje víc než zdravá a doba nesení a podpírání je kratší. Za nepravidelný chod považujeme například nákrok (zvíře při něm vždy předsunuje jednu končetinu víc než sousední). U hodnocení při pohledu ze předu a ze zadu se mají správně obě končetiny pohybovat v přímé linii.
