Díl 6.: Boule na čelistech mladých koní
Dnes se v našem „zubařském“ seriálu zmíním o zvláštnosti, která nemusí, ale někdy může být vážným zdravotním problémem. Jedná se o boule na čelistech, způsobené rostoucími trvalými stoličkami. Tyto boule se mohou objevit na dolní hraně dolní čelisti nebo i na čelisti horní. Podívejme se na ně trochu blíže.
Boule na dolní čelisti
U mladých koní, kteří právě mění zuby, obvykle mezi 2. až 4. rokem věku, se objevují poměrně často. Mohou být oboustranné nebo jednostranné a podle věku se může jednat o bouli jedinou, dvě nebo výjimečně tři až čtyři vedle sebe. Vznikají u kořenů premolárů ve chvíli, kdy se již tvoří a rostou trvalé zuby a v růstu jim stále ještě stojí jako překážka zbytek zubu mléčného. Kořen rostoucí trvalé stoličky tak doslova vytlačí ven kostní tkáň čelisti. Zubní tkáň je totiž výrazně tvrdší než kostní a pokud tlačí na kost dostatečně dlouho, způsobí její „ústup“, správně přestavbu tkáně. (Této skutečnosti se využívá například u rovnátek.) Jakmile rostoucí trvalá stolička (premolár) překážku vytlačí a může nerušeně růst správným směrem, čili nahoru, tlak jejího kořene na kostní tkáň hrany čelisti se zmírní a boule se časem zase odbourá a zmizí.
Pod kořeny premolárů P2 bývají boule poměrně malé, protože před touto první stoličkou je dostatek místa k vytlačování zbytku mléčného zubu. Největší boule se tvoří pod kořenem druhé stoličky, P3, protože ta je zaklíněná mezi sousední zuby a zbytek mléčné korunky tam může velmi pevně sedět docela dlouhou dobu. Boule zde proto najdeme u koní v širokém věkovém rozmezí, od 2 do 4 let. Podobné je to s třetím premolárem, P4. Boule se však pod ním objevují trochu později, mezi 3. a 4. rokem věku koně. Stejné boule se mohou tvořit i u kořenů molárů, čili zadních stoliček, které nemají své mléčné předchůdce. Dochází k tomu u koní zhruba ve věku 6–14 měsíců, což je období, kdy jim velmi intenzivně roste první molár (M1) a kostní tkáň se nestíhá dostatečně rychle odbourávat, aby mu poskytla k růstu potřebné místo. Kořen tohoto zubu ji proto vytlačí ven a vznikne na hraně dolní čelisti další hrbol. Ten pak mizí ve věku 2–3 let podle toho, jak byl velký a kolik času mu zabere, než se opět kostní tkáň čelisti přetvaruje do původní podoby.
Boule na dolní čelisti samy o sobě většinou nezpůsobují žádné zdravotní problémy. Je však třeba myslet na to, že zaklíněné mléčné korunky, pokud už je jejich antagonista na horní čelisti vypadlý, mohou výrazně ovlivnit žvýkání. Postižení koně mohou následně velmi špatně žrát, což se projeví na jejich výkonnosti (začátky výcviku) nebo výživném stavu. Proto je vhodné nejpozději ve chvíli, kdy se na dolní čelisti mladého koně objeví tvrdá / tvrdé boule, zavolat veterináře / zubaře, který zkontroluje stav jeho chrupu a výměny zubů a v případě potřeby odstraní zaklíněné korunky mléčných stoliček.
Boule na horní čelisti
Podobná situace může vzniknout i nad kořeny horních stoliček. Zaklíněné zbytky mléčných zubů, které včas nevypadly, brání růstu trvalých premolárů a ty svými kořeny vytlačí kostní tkáň. Doba, kdy se tyto boule tvoří, odpovídá situaci na dolní čelisti, protože výměna horních a odpovídajících dolních stoliček probíhá současně.
Na rozdíl od dolní čelisti však boule u horních stoliček mohou způsobovat zdravotní problémy. Kostní tkáň se totiž obvykle „nevytlačí“ pouze ven, čili pod kůži, ale často bude prominovat do nosní dutiny a tam překážet v dýchání (problém známý především u dvou až tříletých dostihových koní). Jenže může dojít ještě k jednomu problému: kořeny stoliček P4 až M3 jsou blízko nervu (n. infraorbitalis), který v těchto místech vystupuje z lebky do podkoží a pokračuje směrem k nosu a pyskům. Pokud na horní čelisti vzniknou nad těmito stoličkami boule, mohou na nerv tlačit a tak způsobit jeho bolestivé dráždění, které se může projevit házením nebo třesením hlavou, známým „head shakingem“. Pozor na záměnu těchto poměrně nevinných „zubních“ boulí za zubní píštěle, opakované abscesy následkem cizího tělesa vniklého pod kůži nebo za těžké záněty / nádory kostní tkáně čelisti. Jakkoli hrbolaté čelisti je proto dobré co nejdříve po vzniku konzultovat s veterinářem.
